inzerce
Pokud návrh, který se dnes Evropská komise chystá v Bruselu představit, získá podporu členských států a Evropského parlamentu, budou se evropští policisté muset začít při zadržování chovat podobně jako jejich kolegové známí z hollywoodských kriminálek.
„Máte právo vědět, z jakého trestného činu jste podezřelý, právo na právní asistenci, na tlumočníka a překlad dokumentů a máte právo vědět, na jak dlouho můžete být zadržen,“ stojí v návrhu textu, do něhož měl EurActiv možnost nahlédnout a s nímž budou muset policisté ještě před začátkem vyšetřování zadržené osoby seznámit.
Jako v Americe
Písemné upozornění, z něhož se zadržený dozví svá základní práva, by měla být obdobou tzv. Mirandy, kterou používají policisté ve Spojených státech. Název procedury je odvozen od rozsudku Nejvyššího soudu USA v případu Ernesta Mirandy a státu Arizona z roku 1966, kdy soud došel k závěru, že v Mirandově případě došlo k porušení jeho práv, neboť zadržený nevěděl, že podle zákona nemusí vypovídat ve svůj neprospěch nebo že se může poradit se svým právníkem. Kvůli tomu byl v minulosti odsouzen pouze na základě svého přiznání policistům.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu vyústilo v přijetí řady pokynů, jimiž se od té doby musí američtí policisté řídit. V rozhodnutí se například píše, že „zadržená osoba musí být před začátkem vyšetřování srozumitelně seznámena s právem mlčet a s tím, že cokoliv řekne, může soud posléze použít proti ní“.
„Miranda“ nebo „Reding“?
Způsob, jakým policisté zadrženým jejich práva sdělí, bude oproti Spojeným státům v Evropské unii o něco komplikovanější. Důvodem je především jazyková rozmanitost evropského kontinentu. Ústní sdělení podle Bruselu nemusí stačit k tomu, aby zadržený svým právům skutečně rozuměl.
Evropská Miranda, či spíše „Reding“ (podle komisařky pro spravedlnost, základní práva a občanství, která dnes návrh představí) má mít na rozdíl od svého amerického vzoru písemnou podobu a má být přeložena do všech oficiálních jazyků Evropské unie.
Komisařka Viviane Reding má navrhnout, jak by mělo ve všech unijních zemích sdělení standardně vypadat, ale jeho přesnou formulaci ponechá na členských státech.
Členské státy se dnes k zadrženým osobám podezřelým ze spáchání trestného činu chovají různě. Ústně policisté seznamují zadržené s jejich základními právy ve všech členských zemích, písemně ale pouze ve 12 z nich.
To ale Komise nepovažuje za dostatečné. „Odlišné standardy a přístupy mohou vést k tomu, že zadržení nedostanou všechny nebo (dokonce) žádné informace, které potřebují pro svou obhajobu,“ píše se v dokumentu Komise.
Dosavadní zkušenosti potvrzují, že podobné riziko v řadě případů hrozí. Občanka jedné členské země byla kupříkladu v minulosti v jiném státě zadržena kvůli drogám. Byla prý odsouzena a uvězněna, aniž by znala svá práva a aniž by věděla z jakého trestného činu byla obžalována. Zproštěna viny byla až po čtyřech letech, dočteme se v materiálu Evropské komise.
Riziko zneužití úřední moci časem pravděpodobně poroste. Počet lidí, kteří žijí v jiné evropské zemi, než v jaké se narodili, se zvyšuje a policie čím dál častěji využívá evropský zatýkací rozkaz. Zatímco v roce 2005 policisté vydali méně než 7.000 eurozatykačů, v roce 2008 jejich počet přesáhl 14.000.
