inzerce
Frattini uvedl svůj příspěvek pohledem do minulosti. Připomněl summit v Tampere (1999), který označil “vzájemné uznávání” za základní stavební kámen oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. Tento závěr byl poté potvrzen Haagským programem z roku 2004. Haagský program stanovil strategické zásady pro příštích pět let a zároveň vyzval Evropskou komisi, aby v roce 2005 předložila akční plán ke stanovení nezbytných opatření pro provedení programu. Byl vypracován dokument s názvem: “Program vzájemného uznávání”, který stanovuje množství parametrů od jejichž naplnění se odvíjí efektivita celého programu. Těmito paramtery byly mimo jiné označeny mechanismy pro ochranu podezřelých či minimální standardy nutné pro aplikovatelnost principů vzájemného uznávání.
Evropská komise se podle Frattiniho domnívá, že je pro dosažení těchto parametrů nezbytná existence rámcového rozhodnutí o procesních právech. Díky tomuto rozhodnutí by mohly být použity nástroje vzájemného uznávání kdekoliv v EU bez obav z přílišné rozdílnosti mezi jednotlivými procesními právy.
Návrh rámcového rozhodnutí, který Komise předložila roku 2004, byl v květnu 2006 nahrazen textem rakouského předsednictví. Tento text byl později nahrazen návrhem dokumentu ze strany německého předsednictví. Současný diskutovaný návrh je omezenější než původní dokument vypracovaný Evropskou komisí, ale respektuje pořadavky států, které sice rámcové rozhodnutí chtějí, ale nemohou přijmout zásady, které by byly ve velkém rozporu s jejich trestním právem. Současně byla při tvorbě tohoto dokumentu reflektována Evropská konvence lidských práv, aby nedošlo k rozporu jak s ní, tak s Evropským soudem pro lidská práva. Rada Evropy již tento text schválila.
Na závěr Frattini vyjádřil naději Evropské komise, že bude rámcové rozhodnutí v brzké době přijato všemi dvaceti sedmi státy, aby tak byla zajištěna práva a bezpečnost občanů v celé EU. Pokud by některé státy i přes snahu ostatních členů o dosažení kompromisu s jeho přijetím nesouhlasily, bylo by přijato bez nich. 
