inzerce
Rámcové rozhodnutí ukládá členským státům čeho má být dosaženo bez ohledu na to, jakým způsobem toho ten který stát dosáhne. Toto rozhodnutí mění předchozí postupy (harmonizace) a mělo by výrazně urychlit proceduru vydávání trestně stíhaných osob. Do celého procesu nemají zasahovat politické orgány, pouze orgány soudní.
U trestných činů se obvykle prověřuje oboustranná trestnost, rámcové rozhodnutí však obsahuje seznam třiceti dvou trestných činů, u kterých se již nadále prověřovat nebude. Členské státy tak musí důvěřovat soudním orgánům ostatních státu. Jedná se o závažné trestné činy, jako je terorismus, obchod s lidmi, vykořisťování dětí, vražda, únos, atd.
Evropská komise ve své zprávě hodnotila opatření, kterými od roku 2005 do poloviny roku 2007 dvacet sedm členských států provedlo rámcové rozhodnutí ve svých předpisech. Vybrala nejosvědčenější postupy a určila problémové body.
Nejvýznamější nedostatky se objevují v souvislosti s důvody nepovinného a povinného odmítnutí. Povinné odmítnutí nastane ve třech případech: pokud je trestně stíhaná osoba nezletilá, na základě zásady, podle které nelze nikoho podruhé stíhat za jednu a tu samou věc a amnestie.
Znovuzavádění oboustranné trestnosti a požadavek dodatečných záruk některými členskými státy značně ztěžuje předávání osob. Dalším úskalím je fat, že mnoho států zvolilo za orgán zodpovědný za vydávání osob Ministerstvo spravedlnosti, což si protiřečí s ustanovením rámcového rozhodnutí.
Česká republika byla kritizována za to, že si za nejpozdější datum pro vydávání evropského zatýkacího rozkazu stanovila den 1.listopadu 2004. Rámcové rozhodnutí přitom jako nejpozdější datum pro jeho uplatnění stanovuje 7.srpen 2002. ČR po kritice Komise pozměnila prováděcí zákon, jeho změna se ale nadále netýká českých státních příslušníků. ČTK uvádí, že mluvčí Ministerstva spravedlnosti Zuzana Krahulcová prohlásila, že se změna zákona z důvodu nedostatku politické vůle nechystá.
Kritizovány jsou ale i další členské státy. Například Velká Británie, která si v rozporu s rámcovým rozhodnutím specifikovala další důvody odmítnutí, nebo Itálie, která jako důvod k nevydání osoby uvádí obvinění z trestného činu politického charakteru, atd.
V roce 2005 bylo vydáno šest tisíc devětset eurozatykačů, na jejichž základě se podařilo vypátrat a zatknout 1770 hledaných osob. Také doba vydání trestně stíhané osoby se značně snížila. Oproti předchozí zkušenosti, kdy vydání trvalo zhruba jeden rok je to nyní 43 dní u lidí, kteří se vydání brání a jedenáct dní u lidí, kteří se nechají vydat dobrovolně. Celkem pět států muselo v souvislosti s rámcovým rozhodnutím změnit svou ústavu (Portugalsko, Francie, Slovinsko, Polsko a Kypr).
