inzerce
Souvislosti:
V pátek 10. listopadu se v Praze uskutečnil seminář „Evropská unie jako globální a regionální bezpečnostní aktér“, který se konal v rámci projektu „Bezpečné Česko v bezpečné Evropě“ podpořeného Odborem pro informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR. Záštitu nad seminářem převzal místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Lubomír Zaorálek spolu s velvyslancem Finské republiky v ČR Jormou Inkim.
Témata a Stanoviska:
Miloš Balabán, vedoucí Střediska bezpečnostní politiky CESES FSV UK (Centrum pro sociální a ekonomické strategie), hovořil o nepříliš jásavých výhledech světové bezpečnostní situace v letech 2020-2025. Velké riziko bude představovat například globální oteplování, větší úsilí by mělo být dále věnováno snižování emisí skleníkových plynů - podle nedávno zveřejněné Stern Report by zanedbání mohlo omezit hospodářskou výkonnost.
V energetické oblasti je třeba klást větší důraz na omezení plýtvání, diverzifikaci dodávek a rozvoj jaderné energetiky s tím, jak bude postupně docházet k vyčerpávání strategických surovin (ropy, uhlí, zemního plynu).
Strategické zájmy Evropské unie budou ovlivňovat rostoucí rozdíly bohatství ve světě spojené s populační explozí v méně rozvinutých regionech. Evropská unie by proto podle Balabána měla podporovat porodnost a pokračovat v politikách řízené migrace. Neřízená migrace však bude pro Evropu daleko větší výzvou.
Těžiště ekonomické aktivity se do roku 2020 přesune zřejmě do jihovýchodní Asie. Tato perspektiva nabízí dva scénáře: buď soutěž „tradičních“ a „nových“ globálních a regionálních velmocí v rámci globálních pravidel a závazků, nebo jejich přímý střet.
Roli Evropské unie Balabán vidí v oblasti rozvojové pomoci a jako moderátora mezinárodních konfliktů, zejména využitím tzv. „soft power“ (v mezinárodní konfliktech jde o nesilové metody řešení - jako například spolupráce při výcviku policejních jednotek při obnově Iráku, rozvojová pomoc, budování institucí, apod.).
Jan Eichler z fakulty mezinárodních vztahů VŠE přiblížil proměny Evropské unie z regionálního na globálního aktéra. V případě invaze do Iráku se projevila nejednota postojů jednotlivých evropských zemí, EU nejednala jako celek. Ukázalo se, že do budoucna bude pro EU problematická jakákoliv vojenská operace, která nebude mít souhlas Rady bezpečnosti OSN.
Nové bezpečnostní hrozby (terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, apod.) stojí v pozadí Evropské bezpečnostní strategie (ESS). EU v ní jasně vyjadřuje svůj cíl stát se významným globálním hráčem. V EU převládá názor, že žádná z bezpečnostních hrozeb nemá pouze vojenský charakter - vždy je třeba vyčerpat všechny možnosti. Evropská bezpečnostní strategie proto hovoří o vyváženosti mezi tzv. „hard power“ (vojenské schopnosti, počet vojáků v zahraničních misích) a „soft power“. Ve vztahu ke Spojeným státům by EU neměla vystupovat jako protiváha, ale jako strategický spojenec.
Zatímco při vojenské operaci v Iráku byla EU politicky rozštěpená, v případě letošní operace v Libanonu již vystupovala jednotně. Podle Eichlera se tak ukazuje, že krize ani periferní konflikty nejsou pro soudržnost EU problémem, intervence však musí mít souhlas Rady bezpečnosti OSN. Vojenské operace má mít na starosti především NATO.
Velvyslanec Finska v ČR Jorma Inki, jehož země předsedá v tomto pololetí EU, nabídl pohled na roli Evropské unie jako globálního hráče z pohledu malé země, kterou Finsko je. Zdůraznil, že Finsko není již neutrálním státem jako v době studené války a plně se podílí na Evropské bezpečnostní a obranné politice. Připomněl, že bezpečnostní kritéria pozitivně ovlivnila rozhodování Finska o přistoupení k EU v roce 1995. V EU navíc Finsko jako malá země vidí nástroj k ovlivňování světové politiky.
Jako předsednická země Finsko v případě evropských vojenských misí vždy zdůrazňovalo důraz na civilně-vojenskou složku (mírové jednotky). V otázce směřování Evropské bezpečnostní politiky Inki připomněl finského premiéra Matti Vanhanena, který v projevu v Evropském parlamentu před nedávnem uvedl, že EU nevyužívá svůj potenciál být globálním hráčem. Naznačil tak, že Evropa musí vyjádřit větší míru zodpovědnosti za vývoj ve světě, než tomu bylo dosud, a to při zachování silných vazeb se Spojenými státy a NATO.
Pohled budoucí předsednické země nabídl německý velvyslanec v ČR J.E.Helmut Elfenkämper. Při zajišťování evropských bezpečnostních cílů (bezpečnost obyvatel, sousedská politika EU, atd.) musí Evropská unie klást důraz na spolupráci se svými strategickými partnery. Z pohledu nadcházejícího německého předsednictví musí EU rozvíjet stejnoměrně civilní a vojenskou sílu, ne klást důraz pouze na civilní složku, jako tomu bylo dosud. Potřebu takového přístupu je podle něj vidět právě dnes v Afghánistánu. Významnou roli bude i nadále hrát strategické partnerství mezi EU a NATO.
Libor Rouček, poslanec Evropského parlamentu za PSE (Evropští socialisté), hovořil o významu sousedské politiky jako nástroje k prosazování bezpečnostních cílů EU. Připomněl, že ačkoliv Evropa má vůči svým sousedům často pouze poradní roli a chybí jí dostatečné nástroje k prosazování jiných cílů, má smysl sousedskou politiku rozvíjet. Příkladem toho je proces vyjednávání s Tureckem, které pod vidinou členství přistoupilo k reformám v oblasti občanských práv a svobod. Pro EU má navíc Turecko strategický význam - země jednak ovlivňuje stabilitu v regionu, jednak je tranzitní zemí pro dodávky energií.
O vztazích Evropské unie a NATO hovořil velvyslanec ČR při NATO Štefan Füle. Spolupráce Severoatlantické aliance a EU není ideální (viz LinkDossier EU a NATO. Pro NATO je rozvoj Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) podle Füleho důležitý, spolupráce však probíhá pouze na nižší úrovni. Česká republika se v této souvislosti obává samostatného vývoje obou institucí, říká velvyslanec. Příkladem takového přístupu mohou být mise v Dárfúru, kde vedle sebe působí jak mise EU, tak NATO. Potenciál pro lepší spolupráci EU a NATO by mohl být v úsilí o vyšší stupeň vzájemné koordinace a důraz na kombinování vojenských a civilních operací.
Role Severoatlantické aliance se jeví významná v mnoha ohledech. Rozšiřování NATO znamená podle Füleho rozšiřování stability a bezpečnosti, a to zejména s tím, jak roste únava z rozšiřování Evropské unie. NATO hraje významnou roli také v politickém dialogu (například v otázkách energetické bezpečnosti) nebo v boji proti terorismu.
Ivan Dvořák z Ministerstva obrany ČR se zamýšlel nad rolí vojenských misí EU v zajišťování regionální bezpečnosti. Operace EBOP jsou smlouvou o EU definovány jako humanitární mise, „peacekeeping“ (udržování míru) a „peacemaking“ (vytváření dlouhodobě udržitelného stavu). V Evropské bezpečnostní strategii mezi cíle EU patří úsilí o efektivní multilateralismus a zajištění vnější bezpečnosti. Dlouhodobá vize EU pak počítá s tím, že operace v rámci EBOP budou využívat mnoha nástrojů a budou se zaměřovat i na hodnoty protivníka. Za vážný nedostatek dlouhodobé vize Dvořák pokládá skutečnost, že pomíjí existenci Severoatlantické aliance.
Pro ČR je z pohledu předsednictví EU v roce 2009 významné zvážit, kde v té době bude EU v oblasti EBOP. Všechny stávající operace EBOP budou v té době u konce, je otázkou, jaká bude poptávka po unijních silách. Zatímco počet konfliktů klesá, počet misí roste. Jde ale zejména o mise v Africe a Asii, kde však většina zemí EU nemá vlastní zájmy.
V otázce vztahů EU a NATO Dvořák připomněl, že spolupráce je nedokonalá zejména v oblasti výstavby nových kapacit. Vzájemná spolupráce funguje sice na institucionálním základě v rámci „capability group“, ta však poskytuje pouze výměnu informací ohledně rozvoje vojenského potenciálu. Podle Dvořáka je jasné, že aktivity EU k zvyšování bezpečnosti přispívají, ptá se však, zda by neměla EU převzít operace, které se odehrávají především na území Evropy.
Jaroslav Naď z ministerstva obrany Slovenské republiky se zaměřil na bojová uskupení EU. Bojová uskupení jsou součástí evropské obranné politiky, jejich vznik byl schválen v roce 2004. Bojová uskupení jsou jednotky rychlého nasazení, které mají být schopné operace do 15 dní od rozhodnutí o jejich vyslání. Naplno mají začít fungovat od ledna roku 2007.
Naď prezentoval probíhající spolupráci mezi ČR a SR, které usilují o vytvoření samostatné bojové jednotky. Její zaměření není ještě zcela jasné, mělo by jít o široké spektrum aktivit od humanitárních po bojové operace. Společná jednotka by měla být připravena mezi lety 2008-2009.
