inzerce
Souvislosti:
První ze dvou seminářů s názvem „Agentura pro lidská práva – potřebujeme ji nebo ne?“ proběhl včera v Praze. Druhý seminář následuje dnes v Brně. Semináře uspořádal Institut pro evropskou politiku – EUROPEUM a polské Centrum mezinárodních vztahů ve spolupráci s Mezinárodním politologickým ústavem Masarykovy univerzity a Odborem pro informování o evropských záležitostech Ministerstva pro místní rozvoj. Semináře jsou součástí projektu „Agentura pro lidská práva – pohledy nových členských zemí a Německa“, které realizuje polské Centrum mezinárodních vztahů za podpory Evropské komise.
O ustavení Agentury pro lidská práva rozhodla Evropská rada na prosincovém summitu v Bruselu v roce 2003. Podle tohoto rozhodnutí by měla nová Agentura převzít rozšířené pravomoci po stávajícím Evropském centru pro sledování rasismu a xenofobie (EUMC). Podle původního návrhu k tomu měla dostat tak silný mandát, aby se stala skutečnou agenturou na ochranu lidských práv.
V roce 2005 připravila návrh na vytvoření Agentury Evropská komise. Agentura pro lidská práva by podle tohoto návrhu měla zahájit svou působnost v lednu 2007. Jejím cílem by mělo být poskytování pomoci (orgánům EU, členským státům) při implementaci evropského práva a posouzení jeho dopadů na dodržování lidských práv. Naproti tomu by však agentura neměla řešit individuální případy. Členské státy EU jsou signatáři Evropské konvence o lidských právech a jakékoliv individuální stížnosti v této oblasti proto spadají do působnosti Evropského soudu pro lidská práva.
V orgánech Agentury pro lidská práva by měli zasedat členové zastupující Radu Evropy. Ti zde mají zajistit, aby se činnost Agentury nepřekrývala s činností Rady Evropy. Agentura by měla spolupracovat při výkonu své činnosti se subjekty občanské společnosti – nevládními organizacemi, akademickými institucemi, církvemi, apod.)
Témata a stanoviska:
Podle Pavla Šturmy, vedoucího katedry mezinárodního práva na PF UK a člena Evropské sítě nezávislých expertů na lidská práva, patří vznikající Agentura pro lidská práva k novému typu evropských institucí, které odrážejí trend v EU vedoucí k decentralizaci, flexibilitě a vyšší specializaci. Potíž je však podle něj v tom, že tento trend vede k dvěma typům agentur. Jedny mají pravomoci k vytváření závazných rozhodnutí, případně k implementaci politik, které byly vytvořené jinými institucemi, druhé však mají pravomoci značně omezené (soustředí se pouze na shromažďování, analýzu a šíření informací). K tomuto typu Šturma řadí právě EUMC, která je předchůdkyní právě vznikající Agentury. V členských zemích prozatím neexistuje politická vůle k vytvoření silného orgánu, říká Šturma.
Úkolem Agentury pro lidská práva bude zřejmě sběr informací a role pozorovatele. I to může být přínosné, záleží však na tom, jak silný mandát dostane. Agentura by dále mohla převzít roli Evropské sítě nezávislých expertů na lidská práva, neboť její mandát letos v září vypršel. Měla by spolupracovat s občanským sektorem a s národními institucemi na ochranu lidských práv.
Česká republika nemá podle Šturmy na Agenturu o lidských právech příliš vyprofilovaný názor, skutečná diskuse o Agentuře na veřejnosti ani neproběhla. Postoj vlády a odborníků by se dal charakterizovat jako „mírně kladný“. Hlavní podmínkou však je, aby Agentura využívala odborné znalosti stávajících orgánů.
Vladimíra Pejchalová-Grünvaldová z Parlamentního institutu o nutnosti existence Agentury pro lidská práva pochybuje. Podle jejího názoru je vysoce pravděpodobné, že se její činnost bude překrývat s činností jiných institucí činných v oblasti lidských práv, zejména pak Rady Evropy.
Se zahrnutím Konvence o lidských právech do pravomocí EU sice přišla v roce 2000 Smlouva z Nice, dokument však dosud není právně závazný. Konvenci podepsaly jednotlivě členské státy, její uplatňování je proto v pravomoci jich samotných.
Agentura pro lidská práva není podle Pejchalové nutná z několika důvodů. Jednak jsou všechny země EU členy Rady Evropy, která se uplatňováním lidských práv zabývá, jednak jsou státy signatáři evropské konvence o lidských právech. Mezi evropskými institucemi a Radou Evropy funguje navíc spolupráce jak na formální tak i neformální úrovni. Vznikají tak obavy z vytváření dvou paralelních systémů.
Petr Hnátík z odboru pro lidská práva Ministerstva zahraničních věcí upozornil na některé oblasti pravomocí Agentury pro lidská práva, v nichž prozatím mezi členskými státy neexistuje shoda. Členské země jsou rozděleny v názoru na působnost Agentury za hranicemi EU. Je například otázkou, jak by měla vystupovat vůči potenciálním kandidátům na členství. ČR patří k zemím, které jsou pro poskytnutí co nejširšího mandátu pro působnost v kandidátských zemích. Kompromisní návrh finského předsednictví počítá s tím, že by se kandidátské země mohly podílet na činnosti Agentury, samotné země by však nespadaly pod její působnost.
Rozpory existují i ohledně působnosti Agentury pro lidská práva v oblasti III. Pilíře EU (tj. v oblasti spravedlnosti a vnitra). Zde je problém především právní, neboť pro aktivní vystupování Agentury v této oblasti neexistuje právní základ. Finské předsednictví proto navrhuje dva kompromisní návrhy. Podle jednoho by měla mít Agentura v oblasti třetího pilíře pouze omezené pravomoci, podle druhého by měla Komise do konce roku vypracovat návrh jak postupovat dále a vrátit se k tomuto tématu později společně se zástupci členských států.
Mediálním partnerem semináře byl EurActiv.cz.
