inzerce
Souvislosti:
V Praze se v pátek 23. listopadu konala konference s názvem „Bezpečnostní budoucnost EU a ČR: Jak jsme na ni připraveni“. Konferenci u příležitosti 50. výročí založení Evropské unie uspořádalo Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (SPB CESES FSV UK) ve spolupráci s Institutem ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, GŘ Hasičského záchranného sboru ČR a Zastoupením Evropské komise v ČR.
Témata a stanoviska:
Budoucnost vztahů EU a USA
Miloš Balabán, vedoucí SPB CESES, nastínil možný budoucí vývoj vztahů Evropské unie a Spojených států. Z globálního hlediska je podle Balabána silnou stránkou EU zejména přístup k řešení světových konfliktů pomocí tzv. soft power (vedle vojenského řešení klade důraz na pomoc v civilní oblasti – zejména při obnovování demokratických institucí), ale také například dlouhá tradice demokratického vládnutí v Evropě. Slabou stránkou se však může do budoucna stát negativní demografický vývoj, který může ohrozit stabilitu veřejných rozpočtů.
Také podle Ivo Šrámka, zástupce ČR v Politickém a bezpečnostním výboru EU, je těsné propojení vojenských a civilních aktivit velmi silnou stránkou Evropy. Evropská unie je jediným hráčem na globálním hřišti, který něco takového umí a dělá, říká Šrámek. Poptávka po službách EU proto roste, převyšuje však nabídku.
USA naproti tomu představují globální hospodářskou i vojenskou supervelmoc a zaujímají rovněž přední místo v oblasti výzkumu a vývoje, problémem však začíná být rostoucí deficit.
Podle Balabána je otázkou, zda se v nadcházejících letech podaří spojenectví EU a USA udržet. Vzájemné vztahy podle něj v současné době procházejí transformačním obdobím a proto není ani v USA ani v EU snadné přijímat jakékoliv strategie.
Balabán varoval před možným oslabením vzájemných vztahů v případě, že se Spojené státy budou orientovat více na asijské země jako je Čína nebo Japonsko či Austrálii a Nový Zéland. EU je proti těmto zemím oslabena nejednotnou politikou, ale také malou vojenskou silou, dodal. Z tohoto pohledu je podle něj důležité, že francouzský prezident Nicolas Sarkozy před nedávnem v Evropském parlamentu nastolil otázku evropské obranné identity. Bez ní se podle Balabána může Evropa jen stěží stát globálním aktérem.
Bezpečnostní politika ČR a české předsednictví
Na bezpečnostní politiku z pohledu České republiky, zejména ve světle blížícího se českého předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2009, se zaměřili Antonín Rašek, člen SBP CESES, a náměstek ministra zahraničních věcí Tomáš Pojar.
Podle Raška se České republice v oblasti bezpečnosti dosud nepodařilo vyrovnat se s dědictvím komunistické minulosti. Dosud není dokončena například reforma policie a ČR schází také centrum pro boj s terorismem a kyberzločinem.
K bezpečnosti je třeba zaujmout odpovědnější přístup, říká Rašek. Strategické vládnutí podle něj za potřebami stále zaostává a rozhodnutí se v oblasti bezpečnosti přijímají neustále ad hoc. Bezpečnostní strategie ČR, která byla poprvé zformulována v roce 1999 byla naposledy aktualizována v roce 2003. Tato verze již podle Raška neodpovídá stávajícím potřebám a není díky tomu schopná reagovat na nové bezpečnostní výzvy, jako je energetická bezpečnost, změny klimatu nebo kyberzločin.
Tomáš Pojar je naproti tomu přesvědčen, že bezpečnostní strategie z roku 2003 je dobrá a není třeba jí nikterak přepracovávat. Pozice České republiky v Evropské bezpečnostní a obranné politice (EBOP) je podle něj dlouhodobě čitelná a konzistentní a to i navzdory politickému cyklu. Vždy jsme EBOP podporovali a není důvod na tom cokoli měnit, říká Pojar. Nechápeme jí jako konkurenci NATO, ale jako doplněk tam, kde Severoatlantická aliance zasahovat nemůže.
Potenciál ČR se podle něj nachází spíše v civilní dimenzi jako je vysílání policistů, soudců či právníků. Více se angažujeme na Balkáně a v postsovětských zemích, méně v subsaharské Africe.
Během svého předsednictví se přístup ČR k EBOP nezmění. Aktivity na poli EBOP budou provázány s politikou Francie a Švédska. S těmito zeměmi již ČR vede o obranné politice diskusi, uvedl Pojar. Náš příspěvek vychází zejména z dlouhodobého přístupu a nelze proto očekávat žádný zásadní předěl. Hodně proto bude záležet na Francii a Švédsku a zejména pak na nové bezpečnostní strategii Francie. S Francií si však rozumíme a vzájemně se podporujeme, dodal.
Bezpečnostní politika a francouzské předsednictví
Francouzský velvyslanec v České republice Charles Vries potvrdil, že evropská bezpečnost bude jednou z priorit francouzského předsednictví v druhé polovině roku 2008. Francie dále pracuje na posilování vtahů s novými členskými zeměmi, zejména s Českou republikou, která od ní převezme 1. ledna 2009 předsednickou štafetu.
Vries uvedl, že Francie hodlá ve spolupráci s ČR v rámci předsednictví využít nové nástroje, které nabízí Lisabonská smlouva, jako je například vytvoření společné diplomacie. Mezi bezpečnostní politikou EU a NATO nevidí Francie žádný rozpor, bude však podle Vriese usilovat o „posílení EBOP“ a „inovaci NATO“.
Během svého předsednictví se Francie v oblasti bezpečnostní politiky chce soustředit na 4 cíle:
- Posílit schopnost EU plánovat a uskutečňovat zásahy. Tento cíl však prozatím naráží na rozpočtové omezení. K jeho dosažení by bylo podle Vriese navíc zapotřebí vytvořit stálou vojenskou strukturu, která by sídlila v Bruselu. Francie přitom nechce, aby Evropa soutěžila s NATO, spíše chce EU umožnit, aby mohla samostatně jednat tam, kde je to zapotřebí.
- Zajistit interoperabilitu evropských vojenských sil. Francie počítá s posílením spolupráce mezi armádami jednotlivých členských zemí. Pro důstojníky by vznikl program podobného typu jako je program Erasmus. Vries uvedl, že české ministerstvo obrany při společných diskusích o tento plán projevilo zájem.
- Podpořit rozvoj evropského obranného potenciálu a politiku v oblasti výzbroje. Podle Francie by se měl zejména zlepšit přístup malých a středních podniků k veřejným zakázkám ve zbrojním průmyslu.
- Prohloubit mezinárodní spolupráci se Středozemím a Afrikou.
Energetická bezpečnost
Bezpečnostním rozměrem energetické politiky se zabýval velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Upozornil, že v krátkodobém horizontu je bezpečnost dodávek energetických surovin v pravomoci členských zemí, EU bezpečnost nezaručuje. Naopak ve střednědobém horizontu nejsou členské státy schopny samy zajistit svou energetickou bezpečnost, větší roli zde musí hrát EU a vůči vnějším dodavatelům musí využívat „síly zákazníka“. Bartuška připomněl, že EU představuje největší trh a z této pozice musí s dodavateli vyjednávat.
Zejména je zapotřebí udržet trh s ropou, říká velvyslanec, neboť v současné době vzniká řada dlouhodobých kontraktů mezi některými dodavateli a odběrateli, které deformují trh. V oblasti zemního plynu je pak zapotřebí vytvořit trh s kapalným zemním plynem. Evropská unie by podle Bartušky měla dát dodavatelům najevo, že má zájem o odběr určitého objemu kapalného plynu.
Mediálním partnerem konference byl EurActiv.cz.
