inzerce
Souvislosti:
Diskuse o evropském obranném průmyslu je jednou z řady debat, která se již v rámci projektu uskutečnila. Odborným partnerem projektu Bezpečné Česko v bezpečné Evropě je Středisko bezpečnostní politiky CESES FSV UK. Hosty diskuse byli Josef Fučík, nezávislý konzultant obranného průmyslu, Jiří Hynek, prezident Asociace obranného průmyslu ČR a Oldřich Hlavička, vedoucí oddělení obranného průmyslu na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR (MPO).
Evropská výzbrojní politika prochází v posledních dvou desetiletích rozsáhlými změnami. Ukončením Studené války a rozpadem Sovětského svazu začal v Evropě probíhat proces racionalizace a restrukturalizace armád, který doprovází změny ve vymezení úlohy evropského zbrojního průmyslu a jeho struktuře.
Na počátku tohoto desetiletí začala probíhat integrace zbrojního průmyslu, jejímž důsledkem je vyšší koncentrace kapitálu v odvětví. Proces integrace je jedním z projevů racionalizace zbrojní výroby.
Současně s tím probíhá v Evropské unii proces směřující ke vzniku jednotného evropského zbrojního trhu. V roce 2004 schválila Evropská rada v Soluni vznik Evropské obranné agentury (EDA), jejímž hlavní cílem je odstranit nekoordinovanou výzbrojní politiku v jednotlivých členských státech EU.
Jednou z překážek pro vznik evropského trhu s vojenským materiálem byl i článek 296 Smlouvy o EU, podle nějž je obranný průmysl vyjmut z jednotného evropského trhu a spadá do působnosti jednotlivých členských států. Po dlouhých diskusích vznikl dobrovolný Kodex chování, na základě nějž se všechny členské státy (s výjimkou Španělska, Maďarska a Dánska) zříkají opatření článku 296 a tím de facto umožňují přístup zahraničních firem na domácí trh. Podle Kodexu musí být od 1. července 2006 všechny zakázky nad 1 milion eur vyhlašované jako zakázky mezinárodní. Tím teoreticky končí upřednostňování národních zbrojních firem.
V rámci Kodexu končí také platnost tzv. offsetů, které v praxi znamenají povinnost zbrojní firmy odebrat zboží v určité hodnotě od dodavatelů z území státu, který zadal veřejnou zakázku. Offsety jsou jednou z překážek volnému pohybu zboží neboť ukládají firmě, odkud má odebírat své zboží. Na druhé straně však na trhu, který není zcela otevřený, umožňují firmám z menších zemí, aby se dostaly k pokročilým technologiím a udržely si kontakt s největšími výrobci.
Témata a Stanoviska:
Podle Josefa Fučíka, konzultanta obranného průmyslu, je v Evropské unii patrný rozdíl mezi zeměmi staré Patnáctky a nováčky ze střední a východní Evropy. Zatímco v průběhu 90. let začal v západní Evropě probíhat proces integrace zbrojního průmyslu spojený s racionalizací výroby, byl v nových členských zemích včetně České republiky proces spíše opačný - docházelo k fragmentizaci obranného průmyslu. V České republice navíc dosud chybí strategická analýza zbrojního odvětví. Důsledkem toho je zastaralá obranná základna státu a průvodním jevem zastaralé způsoby a metody řízení.
Podle Fučíka jsou dosavadní výsledky integrace evropských průmyslových firem dobré. Obranný průmysl je v současné době významnou součástí evropské ekonomiky a pokrývá 90% vojenských potřeb EU. Je také nositelem vyspělých průmyslových technologií. Fučík však připomíná, že z hlediska výrobních kapacit je produkce evropského obranného průmyslu nevyvážená. Například pouze dvě země, Francie a Velká Británie jsou zodpovědné za 55% veškerého objemu zbrojní produkce.
Pokud jde o Kodex chování, Fučík upozorňuje, že přestože bývalý ministr obrany ČR podepsal přistoupení ČR k tomuto ujednání, dosud nebyly v českém právním řádu podniknuty změny a Kodex je tak v rozporu s českými zákony přesto, že vstoupil v platnost již začátkem července.
Jiří Hynek, prezident Asociace obranného průmyslu ČR, zdůraznil potřebu integrace evropského obranného průmyslu. Příčiny integrace jsou podle něj čistě ekonomické. Má-li evropský obranný průmysl být do budoucna konkurenceschopný, je zapotřebí větší racionalizace výroby a integrace firem - vysoké výdaje na vývoj zbrojního materiálu nemohou nést malé firmy. „Pouze ten, kdo vyrábí velké série, může být konkurenceschopný,“ uvedl Hynek.
Z pohledu ČR by se Evropská obranná agentura podle Hynka měla zaměřit zejména na dvě věci - na vytvoření jednotné legislativy pro obchod se zbrojním materiálem, která doposud neexistuje a stojí tak v cestě vytváření jednotného obranného trhu a na modernizaci tzv. „seznamu vojenského materiálu“.
Tento seznam stanovuje, které výrobky lze prodávat do zahraničí jako vojenský materiál, a které jako zboží určené pro civilní účely. Potíž je v tom, že firmy v ČR potřebují pro vývoz zboží označeného jako „vojenský materiál“ zvláštní povolení. Hynek uvedl, že tento stav poškozuje české exportéry, neboť velká část jejich vývozu by mohla spadat do kategorie civilního zboží a nebýt tak vystavena zvláštním povolením, která jsou překážkou mezinárodního obchodu.
Českou republiku vidí Hynek v rámci evropského obranného trhu jako subdodavatele pro velké evropské zbrojní firmy. Potenciál prý má také obranný výzkum a vývoj. Firmy však musí svou výrobu diverzifikovat a vedle vojenského materiálu vyrábět také civilní výrobky.
Podle Oldřicha Hlavičky z MPO může Česká republika na evropském trhu uspět, pokud dokáže využít své výhody. Výrobní tradice jsou silné a v ČR je také dostatek kvalifikované pracovní síly. Naopak za nevýhody Hlavička označil nízkou kapitálovou vybavenost firem ve zbrojním průmyslu, obtížný přístup k financování a nízkou exportní výkonnost.
V souvislosti s přijetím Kodexu Hlavička uvedl, že dokud neexistuje jednotná evropská legislativa pro obchod se zbrojním materiálem, nemají české firmy záruku, že se na zahraniční trh dostanou, a že ve veřejných zakázkách uspějí. I přes vyhlašování veřejných zakázek na mezinárodní úrovni podle něj státy budou upřednostňovat své národní výrobce.
