inzerce
Lucemburský premiér Jean-Claude Juncker včera jako první z evropských politiků přiznal, že není reálné, aby Lisabonská smlouva vstoupila v platnost včas. Lisabonskou smlouvu odmítli v červnovém referendu irští občané. Irsko bylo přitom jedinou členskou zemí, kde o osudu smlouvy rozhodovala veřejnost.
Podle nových pravidel, které jsou nastaveny v Lisabonské smlouvě, se měly příští rok v červnu odehrát volby do Evropského parlamentu. Počet europoslanců se měl snížit z dosavadních 785 na 751. Lucemburský premiér včera prohlásil: „Nemyslím si, že smlouva bude v platnosti v červnu, kdy se odehrají příští volby do Evropského parlamentu. Všechny členské státy by ji musely schválit do konce února 2009. To však není reálné.“
Otazník stále visí nad tím, jak se v nadcházejících měsících zachová Irsko. Francie, která nyní Unii předsedá, se snaží vyvinout na Irsko tlak, aby irská vláda svolala druhé referendum a to nejlépe na jaře příštího roku. Jiné státy jako Velká Británie nebo Polsko vyzývají k tomu, aby se nedělala ukvapená rozhodnutí. Lisabonskou smlouvu již ratifikovalo 24 členských států. Po Francii však přebírají předsednictví ČR a Švédsko, které ještě o smlouvě nehlasovaly. K trpělivosti vyzývá i švédská ministryně pro evropské záležitosti Cecilia Malmström, která pro francouzský list Le Monde řekla: „Nejmoudřejší je nespěchat…Všichni jsme se shodli na tom, že necháme Irsku čas.“
Paříž však doufá, že irský premiér Brian Cohen přijde na blížící se prosincový summit EU s konkrétními návrhy jak z krize ven. Druhé referendum by nicméně v současné situaci bylo velkým riskem. Nedávné průzkumy veřejného mínění ukázaly že 70% Irů by v tom případě volilo „ ne“. Také lucemburský premiér Jean-Claude Juncker tuto možnost nepovažuje za nejmoudřejší. Jean Claude Juncker řekl: „Kdybych byl irským premiérem, nešel bych do toho v příštích několika měsících.“
EU ale bude muset najít v dohledné době řešení s Lisabonskou smlouvou nebo bez ní. Podle smlouvy z Nice, kterou se nyní EU řídí, totiž Komise od roku 2009 musí mít méně než 27 členů. To znamená, že by v nové Komisi od příštího roku nemohly být zastoupené všechny členské státy. Přitom obava o ztrátu vlastního komisaře byla pro mnohé Iry důvodem, proč hlasovali proti Lisabonské smlouvě, která také předpokládala nižší počet členů Komise, nicméně až v mnohem delším časovém horizontu. Spekuluje se o tom, že stát bez komisaře by mohl obsadit jiný prestižní post v EU, jako je například funkce Vysokého představitele EU pro SZBP.
