inzerce
Souvislosti:
Lisabonská smlouva zavádí post stálého předsedy Rady EU. Smyslem této funkce má být mimo jiné další posílení kontinuity předsednictví, které funguje na rotačním principu a kdy každého půl roku Evropské unii předsedá jiná členská země. Konkrétní vymezení pravomocí stálého předsedy Rady EU ale stále chybí. Není například jasné, do jaké míry stálý předseda převezme úkoly, které do nynějška příslušely předsedovi vlády případně prezidentovi předsednické země.
Tato otázka je mimořádně zajímavá i pro Českou republiku. V případě, že se ve všech členských zemích podaří do konce letošního roku ratifikovat text Lisabonské smlouvy, bude to právě ČR, která během svého půlročního předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2009 bude nová pravidla vyplývající z Lisabonské smlouvy implementovat a která si jako první vyzkouší, jaké je předsedat Radě ve spolupráci s novým stálým předsedou.
Témata:
Přestože dosud není jasné ani zda se podaří Smlouvu ve všech zemích EU ratifikovat a nejsou stále ještě vymezeny pravomoce nového stálého předsedy Rady, v Evropské unii se již přinejmenším od poloviny loňského roku začíná spekulovat o osobnosti, která by se této funkce mohla zhostit.
V souvislosti s postem stálého předsedy Rady bývá nejčastěji skloňováno jméno Tonyho Blaira. O bývalém britském ministerském předsedovi hovořil vloni na podzim například francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Nyní se však zdá, že jeho podpora pro Blaira poněkud ochladla. Podle agentury AFP před nedávnem předseda socialistických poslanců v Evropském parlamentu Martin Schulz uvedl, že Sarkozy naznačil, že by si v nové funkci představoval spíše kandidáta nějaké členské země, která se účastní všech evropských politik. Takový postoj ovšem Blaira diskvalifikuje, neboť Velká Británie není ani členem eurozóny a ani není součástí schengenského prostoru bez vnitřních hranic. Podobný postoj zastává například Belgie nebo Lucembursko.
S takovým přístupem ale nesouhlasí Německo, přestože se v tisku donedávna spekulovalo o tom, že právě Německo by mohlo být nejsilnějším oponentem Blairovy kandidatury. Deník Financial Times ovšem tento týden informoval o tom, že Berlín se od jakýchkoliv podezření, že by se Německo snažilo Blairově zvolení do nové funkce zamezit, distancuje. Berlín naopak prohlásil, že všech 27 států by mělo mít stejná práva a žádný kandidát by neměl být diskvalifikován proto, že se jeho země neúčastní všech evropských politik.
Německo navíc dalo najevo, že nemá smysl se o konkrétních jménech bavit do chvíle, než bude jasné, jaké bude mít stálý předseda pravomoci. Je ovšem zřejmé, že v této oblasti čeká členské státy řada vyjednávání. Německo by například rádo, aby stálý předseda Rady svým významem nezastínil předsedu Evropské komise, který je v současné době Evropskou unii prezentuje jak dovnitř tak navenek. Také podle belgického ministra zahraničí Karla de Guchta má držitel nového postu být pouze „předsedou Rady“ ne „prezidentem EU“. Francie a některé další země si ale představují, že by stálý předseda Rady měl mít pravomocí více.
Mezi dalšími jmény, které se v souvislosti s postem stálého předsedy Rady EU objevují, jsou nynější premiér Lucemburska Jean-Claude Juncker, dánský premiér Anders Fogh Rasmussen, bývalý premiér Irska Bertie Ahern nebo bývalý rakouský kancléř Wolfgang Schüssel.
Další kroky:
V případě, že všechny země ratifikují Lisabonskou smlouvu do konce letošního roku, budou o stálém předsedovi Rady EU muset členské země rozhodnout nejpozději v prosinci 2008. Nejprve by se však měly shodnout na tom, co nový předseda bude vlastně dělat. Nejbližší příležitost k tomu budou mít na Evropské radě v červnu 2008.
