inzerce
Minulý týden islandský parlament po 10 týdnech debat odsouhlasil zákon, který podle jeho předkladatelů zajistí ostrovnímu státu, aby „dostál svým mezinárodním finančním závazkům“ a zároveň „udržel stabilitu své ekonomiky a finančního sektoru“. Plán ovšem pobouřil tisíce Islanďanů, kteří svou nevoli dali najevo v ulicích hlavního města Reykjavíku.
K čemu se tedy islandská státní kasa zavázala? K odškodnění zhruba 300 tisíc Britů a 128 tisíc Holanďanů za to, že při pádu islandské Landsbanki přišli o své vklady. Ostrovní stát za tento vstřícný krok zaplatí včetně úroků odhadem asi 3,5 miliardy eur, přičemž kompenzace se kvůli předluženým veřejným financím začnou vyplácet až od roku 2016.
„Tohle je jeden z největších hospodářských a finančních problémů, které musel kdy Island řešit, tedy až po kolapsu bankovního systému minulý rok na podzim,“ komentovala přijetí zákona islandská premiérka Johanna Sigurdardottir s tím, že kompenzace jsou nejvyšším finančním závazkem, k němuž se islandská vláda kdy upsala.
Premiérka, která je jednou z hlavních zastánkyň vstupu Islandu do Unie, neměla moc na výběr – Holanďané totiž jasně naznačili, že bez kompenzací žádné členství nebude. Island podal přihlášku do Evropské unie v polovině července a podle pozorovatelů je možné, že budou přístupová jednání zahájena už na začátku příštího roku a islandská vláda si přeje, aby byla ještě ten samý rok (tedy 2010) také ukončena (EurActiv 27.7.2009).
I když podle zdroje blízkého islandské vládě až 70% obyvatel ostrova s kompenzacemi nesouhlasí (žádný průzkum v této otázce zatím neproběhl), většina poslanců považuje jejich schválení za nutné zlo. Je sice pravděpodobné, že přiklepnutí kompenzací zhorší postoj Islanďanů k Unii, podle zdroje z islandského kabinetu ovšem v konečném účtování (při referendu o vstupu) nebudou hrát podstatnou roli.
Naše ryby si ochráníme!
Do té doby, než se bude rozhodovat o vstupu Islandu do Unie, si podle zmíněného zdroje na spor kolem kompenzací vzpomene jen málokdo. Na povrch totiž vyplynou jiná témata, která Islanďany v souvislosti se vstupem do Unie tradičně zajímají, především pak rybolov.
„Mysleli jsme si, že závislost na rybolovu patří s boomem finančního byznysu minulosti, nicméně, když ten přes noc zmizel, ukázalo se, že jsme na rybolovu stejně závislí jako kdykoliv dřív. Teď si budeme tyto národní zájmy bránit ještě s mnohem větší vervou,“ říká zmíněný zdroj a dodává, že příznivci vstupu do Unie budou muset skeptiky přesvědčit, že „Unie nikdy nevystupovala proti národním zájmům jakékoliv členské země“.
