inzerce
Prezident Kaczyński nedávno oznámil, že předloží návrh polského příspěvku k evropské ústavní smlouvě. Jaké budou hlavní body tohoto návrhu?
Prezident Kaczyński se 17. – 18. března v Polsku setkal s Angelou Merkel, aby kromě jiného hovořili o evropské ústavní smlouvě. Výsledkem této diskuse bylo, že současný text by mohl sloužit jako platforma pro další práci v oblasti institucionální reformy EU.
Neznamená to, že Polsko navrhuje zcela nový text ústavní smlouvy, ale že usiluje o několik změn v už existujícím textu. Zaměřuje se hlavně na otázku hlasování na základě dvojí většiny. I když se tento systém hlasování v praxi užívá zřídka, je jádrem institucionální změny.
Polsko získalo silnou pozici na základě Smlouvy z Nice, která není reflektována v novém systému hlasování.
Druhým velkým tématem Polska je otázka výhradních a sdílených pravomocí v EU. Přejeme si, aby došlo k vyjasnění kompetencí členských států v rámci EU. Celkem často vidíme, že například status jednotlivých federálních států USA se odlišuje od statusu členských zemí EU.
Polsko není také příliš nakloněno k myšlence evropského ´superstátu´, jak někteří konstitucionalisté nazývají výsledky evropské ústavní smlouvy.
Říkáte, že současná ústavní smlouva přenáší nové pravomoci na EU – které oblasti by podle polského názoru neměly být řešeny na evropské úrovni?
Není to o nových pravomocích, ale o vyjasnění rozdělení kompetencí mezi jednotlivé členské země a EU. Nepodporujeme sekci, která upravuje sdílené pravomoci, protože se domníváme, že EU by neměla řešit záležitosti jako sociální systém a vzdělání, neboť tyto oblasti se dotýkají našich tradic fungování společnosti.
Souhlasíme se sdílením kompetencí v oblasti justice, protože harmonizace soudních systémů mezi členskými zeměmi je důležitá pro fungování vnitřního trhu a dalších evropských politik.
Budou návrhy Kaczyńského zveřejněny před francouzskými prezidentskými volbami, nebo až po nich?
Všichni víme, že členské země mají rozhodující vliv na evropskou politiku, takže každý čeká na výsledek francouzských prezidentských voleb, aby věděl, jakým směrem se bude francouzská politika v evropských otázkách ubírat.
Debata o ústavní smlouvě ve Francii měla zásadní vliv na další země v EU. Měli jsme debaty o tom, zda má budoucí evropská politika smysl, když Francie řekla ´Ne´ tomuto projektu, který byl do značné míry považován jako výsledek francouzského politického myšlení.
Myšlenka dvourychlostní integrace se pravidelně vrací na jednání. Existuje něco, na čem by se Polsko rádo podílelo, na tzv. ´noyau dur´ (jádru Evropy)?
Evropa už pracuje v užší spolupráci. Schengen a euro jsou takovými příklady užší spolupráce mezi některými zeměmi. Hlavní premisou zapojení se do užší spolupráce by měla být otevřenost dalším zemím, které by se mohly zapojit později.
Také rozhodnutí o zapojení se, nebo ne, by mělo být provedeno všemi členskými státy. Některé se účastnit nemusí, pokud si to přejí. Je to jejich legitimní právo – z jakýchkoli důvodů – zůstat mimo a nechat ostatní jít dopředu.
Nedávno jsme měli Prümskou dohodu o boji proti organizovaném zločinu v oblasti financí, která byla založena na spolupráci mezi některými zeměmi a která je nyní součástí evropské legislativy.
Jako skupina 27 zemí bychom neměli být příliš idealistickými. Nepůjdeme stejným směrem ve stejném tempu.Musíme být připraveni akceptovat rozdílnou rychlost. Měli bychom ovšem zachovat jednu podmínku: otevřenost pro ostatní zapojit se do všech forem spolupráce, abychom v rámci EU nevytvořili nějaké exkluzivní kluby.
V této souvislosti Polsko není pro vytvoření ´noyau dur´ EU. Neměli bychom skončit s jakýmsi ´ředitelstvím´ v rámci Unie. To neznamená, že bychom neměli konzultovat nebo zahájit některé věci ve skupině zemí. Neměli bychom ale vyloučit některé země z Evropské unie. Jsme pro rovné zacházení se všemi 27 státy.
Akceptovalo by Polsko v oblastech, které by měly zůstat v rukou národních států, užší spolupráci?
Nic není vyloučeno. Nemohu vám říci, jaký může být budoucí výsledek. Nemůžeme být zcela proti takové možnosti, mohu vás ale ujistit, že národní státy hrají svoji roli v odpovědi na očekávání společnosti, národa.
Zaměřme se nyní na energetiku. Nedávno EU učinila první kroky směrem ke společné energetické politice na bruselském summitu v březnu. Můžete nám říci, jak je pro Polsko důležité uhlí?
Polsko akceptovalo výsledky březnového summitu včetně akčního plánu. Polsko je vázáno cíli, které jsou uvedeny v závěrech summitu.
Máme svoji specifičnost. V současné době je hlavním cílem Polska je dohnat ekonomický náskok Evropy. Jsme na úrovni kolem 50–52% HDP na hlavu průměru EU. Chceme tento náskok Unie dohnat. Abychom toho mohli dosáhnout, musíme pokračovat ve vysokém ekonomickém růstu, který v roce 2006 dosáhl téměř 6%. Doufáme, že tento růst bude pokračovat stejným tempem i v následujících letech. Tento růst vyžaduje vyšší spotřebu energie. Nyní činí spotřeba energie kolem 30–33% na hlavu průměru EU-15.
To znamená, že budeme mít určité problémy ve snižování spotřeby energie. Ve skutečnosti čekáme růst. Toto nízké číslo je výsledkem nedostatečného rozvoje ekonomiky. Ukazuje, že budeme muset zvýšit naši spotřebu energie.
Cíl EU dosáhnout méně znečišťující a výkonnější energetické politiky nás vede ke zlepšování naší ekonomiky přijetím modernějších metod výroby energie. Zcela správně jste zmínil uhlí jako hlavní zdroj energie. Jsme zemí bohatou na uhlí a to také zůstane hlavním zdrojem energie. Musíme zlepšit efektivitu uhlí a současně zavádět nové zdroje – obnovitelné zdroje energie, biopaliva.
Otevíráme také v Polsku debatu o jaderné energii. Nemáme žádné jaderné elektrárny. Polsko se nyní zapojilo do vybudování společné jaderné elektrárny v Litvě na základě přeshraniční spolupráce. Dalším krokem možná bude vybudování jaderné elektrárny v Polsku?
Jaký je časový rámec?
Nebude to před rokem 2015. Polsko je celkem zneklidněno klimatickými změnami. Vysoká spotřeba energie v EU se musí posunout dopředu. Nezbytným předpokladem vlivu na globální klimatické změny je, že další regiony a partneři se musí posunout stejným směrem. Bez zapojení Číny, USA a Ruska nebudeme mít na evropské úrovni žádný vliv na klimatické změny.
Evropská unie se snaží uzavřít s Ruskem novou Dohodu o partnerství a spolupráci (PCA). EU zamýšlela včlenit principy energetické charty do jednání. Jak víme, Polsko na určitou dobu jednání vetovalo, a to díky pokračujícímu zákazu dovozu polského masa do Ruska. Můžete nám přiblížit současný stav tohoto sporu?
Inspekce v Polsku skončila pozitivně. Nejednalo se o polské maso, ale o dovoz masa s falešným osvědčením do Ruska. Inspektoři z Ruska a EU navštívili v Polsku několik továren. Nebyl žádný důvod pro pokračování embarga. To je první fakt.
Druhým je to, že ačkoli bylo embargo neoprávněné, pokračuje. Netýká se pouze Polska. Vývoz je záležitostí EU, takže se týká také Unie. Nejsme schopni se s Ruskem na bilaterální bázi dohodnout na zrušení embarga. Rusko embargo neodvolalo. Víme, že některé další země jsou ve stejné pozici jako Polsko. Rusko předložilo několik opatření na bilaterální bázi, a tak jsme se rozhodli udělat z toho společný problém EU.
Problém se neřeší. Ještě jsme ani neobdrželi oficiální zprávy z inspekcí, které proběhly v únoru. Nemáme tedy důvod říkat, že máme potřebnou důvěru k zahájení jednání o PCA. Neměli bychom se ale příliš zaměřovat na jednání o PCA. Bude to trvat roky, než vyjednáme novou dohodu. Zahájení nových jednání nezmění obsah vztahů s Ruskem. Udržujeme s Ruskem kontakty každý den v několika záležitostech. PCA bude pouze nový nástroj.
Pokud jde o Polsko a další členské země, jediným nezbytným předpokladem pro zahájení jednání o PCA by mělo být spojení PCA s naším acquis communautaire. To je základem pro formulaci našeho mandátu a pro zahájení rozhovorů.
Embargo nebylo uvaleno na celou EU. Zdá se, že problém by měl být vyřešen na bilaterální bázi, mezi Polskem a Ruskem ...
Problém leží na trilaterální bázi. Polsko jako zúčastněná země, společně s předsednictvím, Evropskou komisí na jedné straně a Ruskem na druhé.
Jak probíhá spolupráce mezi Polskem a Evropskou komisí v této kauze? Nezdá se, že by Komise a Polsko našly společnou řeč...
Inspektoři byli vysláni generálním ředitelstvím pro zdraví a ochranu spotřebitele, aby doprovázeli ruský tým inspektorů v Polsku. Výsledkem této inspekce bylo, že Polsko zcela splňuje pravidla EU. Neexistuje žádný důvod k omezení polského vývozu.
Co tedy dohodě brání?
Rozhodnutí je na Moskvě. Není to naše embargo na náš vývoz do Ruska! Je to zákaz prodeje polských výrobků na trhu v Rusku díky rozhodnutí, které považujeme za nepodložené a které bylo učiněno Ruskem. A protože má vliv na vnější vztahy Unie, je zodpovědností Evropské komise, aby jednala. Evropská komise je v kontaktu v ruskými orgány, ale má potíže získat jasné stanovisko z ruské strany. Můžete odpovídat na jejich otázky, ale nedostanete výsledky z jejich strany. Iniciativa je v ruských rukou.
Věnujme se nyní baltskému plynovodu z Ruska do Německa – proti dohodě se Polsko velmi silně postavilo. Konsorcium nedávno prohlásilo, že je ochotné sdílet plyn. Jaký je postoj Polska?
Naše stanovisko bylo, že rozhodnutí o vybudování plynovodu vedoucím Baltským mořem bylo politické a ne ekonomické, což potvrzují poslední údaje o nákladech na jeho výstavbu.
Před třemi lety, když byl projekt plánován, byly náklady na výstavbu plynovodu odhadovány ve výši 6–7 miliard eur. Nyní bývalý kancléř Schröder, který má celý projekt na starosti, hovoří o dvojnásobné částce. To každému ukazuje, že tento projekt nebyl založen na reálném odhadu potřeb, nákladů a možností.
Náš postoj k tomuto projektu je založen na třech hlavních argumentech. Prvním je, že tento projekt není pouze bilaterální záležitostí mezi Německem a Ruskem. Není pouze pro německý trh – má vliv na rovnováhu celého trhu EU. Z tohoto důvodu by měl být projekt diskutován a schválen na širší úrovni a ne na bilaterální.
Protože se týká evropské bezpečnosti nabídky, naše vize bezpečnosti v oblasti energií znamená diverzifikaci zdrojů nabídky a tras nabídky. Přejeme si, aby středoevropské země měly přístup pouze k ruskému plynu – prostřednictvím dvou, tří nebo čtyř plynovodů – nebo chceme získat přístup k plynu ze světa – ze Severního moře, afrických zemí, nebo dostat LNG do polských přístavů? Toto je polská představa diverzifikace.
Baltský plynovod nás dostává do situace větší, ne menší závislosti na Rusku. Stále potřebujeme plyn a stále budeme klientem Ruska co se týče surovin. Pro naši vlastní bezpečnost ale musíme získat přístup k dalším zdrojům.
Diverzifikace posílí celkovou bezpečnost evropského trhu, protože jestliže se děje něco špatného na polském, českém nebo maďarském trhu s energiemi (které jsou závislejší na ruských dodávkách než ostatní), bude to mít vliv na celou evropskou politiku a ekonomickou situaci. Měli bychom tedy vidět tento projekt ve vztahu k celoevropské bezpečnosti dodávek.
Střední Evropa je stále dědicem energetické infrastruktury Varšavského paktu. Nemáme přístup k západní infrastruktuře. Měla by být také rozvinuta z západu na východ a ze severu na jih. Projekt baltského plynovodu nám nepomůže rozvíjet a zlepšit naší pozici.
Druhým důvodem je životní prostředí. Dosud neexistovaly žádné studie zabývající se dopadem projektu na životní prostředí v Baltském moři. Viděli jsme zvýšené obavy EU ohledně maličké výstavby na polském území a takový gigantický projekt může být zahájen bez jediné studie o dopadu na životní prostředí? To je v protikladu k úvahám dnešní EU.
Třetím důvodem je to, co už jsem zmínil – náklady projektu. Před deseti lety jsme navrhovali a dokonce jsme byli s Ruskem zapojeni do výstavby druhého plynovodu Jamal, který měl přivádět plyn z Ruska do Německa. Výstavba plynovodu byla zakázána, protože Německo nebylo ochotno akceptovat dodatečné dodávky plynu. Odhadované náklady na druhý plynovod Jamal byly výrazně nižší než v případě baltského plynovodu. Nyní vidíme nové rozhodnutí, které je z ekonomického hlediska méně efektivní, učiněné těmi samými partnery. Jediným závěrem může být, že za tím je pouze politické rozhodnutí a ne ekonomické.
Jakým směrem se bude podle Vás EU vyvíjet v dalších 25–30ti letech a jakou roli bude hrát Polsko v následujících 25ti letech?
Abychom mohli hovořit o budoucnosti, musíme se vrátit do minulosti, k otcům zakladatelům EU. Začalo to jako velmi mírný projekt Evropského společenství uhlí a oceli. Postupně zahrnovalo užší institucionální spolupráci až k Unii, jak ji známe dnes.
Unie dosáhla velkých úspěchů pro své občany, pro evropský mír, ekonomiku a roli Evropy ve světě. Politický tlak komunismu tlačil západní část Evropy, aby se po 2. světové válce usmířila a zavázala k hlubší spolupráci, kterou si stěží mohli dříve představit.
Příklad západoevropské integrace byl také měkkou silou pro východní a střední část Evropy, demokratizaci a rozdílné snahy na straně Československa, Maďarska, Polska a dalších zemí, aby se odpoutaly od katastrofy Východního bloku a získaly přístup k tomu, co se událo v západní části kontinentu. Z tohoto důvodu byla evropská integrace fantastickým nástrojem pro demokratizaci, pro osvobození naší části kontinentu.
Zdůrazněním těchto dvou aspektů se nyní pokusíme podívat do budoucnosti. Prvním faktorem bude demokratizace a modernizace některých našich sousedních zemí, východních nebo jižních, aby se dostaly blíže k Unii prostřednictvím vnitřní struktury, způsobem fungování a politickým myšlením.
Ne tedy přesně rozšíření ...
Ne přesně rozšíření, ale to snad možná bude logickým důsledkem procesu modernizace struktur. Nesmíme dnes říkat, že rozšíření proběhne ten a ten rok. Kapacita k rozšíření závisí na obou stranách, na kapacitě zemí přijmout acquis communataire a modernizovat, stejně jako politická vůle EU přijmout země a dát jim podněty k povzbuzení potřeby po změně.
Týká se to tedy obou stran. V ekonomické rovině bude Evropa, ještě více než dnes, konfrontována s dopady globalizace. Budeme muset liberalizovat náš vnitřní trh a potýkat se s globální konkurencí. Domnívám se, že jsme stále na počátku tohoto procesu.
Evropa po několik dekád hodně investovala mimo své hranice, zejména v Asii. Evropa školila lidi a sdílela ekonomickou expanzi se dalšími partnery. Nyní partneři přicházejí zpět do Evropy, ale dobře vybaveni tím, co jsme jim dali. Budeme tedy konfrontováni ještě více než nyní s těžší konkurencí přicházející zvenčí, především z Asie.
Abychom byli schopni čelit této výzvě, musíme také vnitřně hledat novou sílu stát se konkurenceschopnějšími a výkonnějšími, abychom zůstali hlavními globálními hráči. To bude pro nadcházející roky, to jsem si jist. Také se objeví nová evropská dimenze – větší evropská přítomnost při řešení krizí a být vojenským hráčem, stejně jako udržování míru, nebo vynucení.
Evropa se bude zabývat užší spoluprací v oblasti obrany a vnější politiky. Zahraniční politika také musí být efektivnější – Evropa se bude ubírat tímto směrem mnohem více než předtím. To je také odpověď na požadavky evropských občanů – přejí si, aby Evropa byla na mezinárodní scéně koherentnější, a chtějí Evropu, která bude efektivnější v bránění naší pozice ve světě.
Jaký je postoj Polska ke vstupu Turecka do EU?
Turecko je velkým strategickým partnerem Evropy, za kterého bylo považováno už v roce 1999, ještě předtím, než Polsko vstoupilo do EU. Existuje právní závazek na straně EU pomoci Turecku v přijímání acquis communataire. Vstupem do EU jsme přijali celé dědictví Unie ve stavu, v jakém bylo v roce 2004. Můžeme pouze akceptovat tento proces Turecka zapojujícího se do EU jako budoucího člena.
Bylo by velmi dobrým signálem pro svět, jestliže by Turecko bylo přijato do EU a bylo schopno plnit kritéria a projít celým procesem vyrovnání se s EU. Ukázalo by to světu, že Evropa je společenstvím zemí, které nejsou založeny pouze na křesťanství, ale na hodnotách míru, solidarity, společné odpovědnosti za svět. Domnívám se, že by to dalo fantastický příklad některým dalším zemím. Střet civilizací a náboženství není jistý. Jsme schopni překonat dokonce i tak velké rozdíly, jaké jsou mezi Tureckem a Řeckem.
