Visegrad EU portals : EurActiv.cz | EurActiv.pl | EurActiv.hu | EurActiv.sk | Facebook | Twitter | YouTube EU4YOU
Logo EurActiv.cz

Anna Kárníková: Kvóty pro počet žen v politice můžou sloužit jako impuls pro další změny


Anna Kárníková; autor: Pavel Rakušan.

28.12.2012
„Když zavedete kvóty, máte jasný cíl a v tu chvíli se musíte začít dívat, kde jsou reálné problémy a překážky. Proč ženy doopravdy v politice chybí a co jim můžete poskytnout, aby se jí účastnily. Takže kvóty jsou vlastně takový impuls, abychom se začali zabývat dalšími podmínkami,“ tvrdí vědecká pracovnice Friedrich-Ebert-Stiftung Anna Kárníková. Redakce se jí ptala například na to, proč je politika stále mužskou oblastí či proč nejsou kvóty, které zavedly některé české politické strany, příliš účinné.

inzerce

Anna Kárníková je vědecká pracovnice Friedrich-Ebert-Stiftung zastoupení v České republice. Je absolventkou oboru Evropská studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V rámci pražské kanceláře FES se věnuje vytváření veřejných politik, otázkám genderu a české a evropské levici.

  • Politika je často považována za „mužskou oblast“, ve které se ženy poměrně těžko prosazují.  To platí i pro Českou republiku, kde ženy po posledních volbách do poslanecké sněmovny obsadily pouze 22 % mandátů.  Proč mají ženy takový problém dostat se do politiky?

Často se celý problém formuluje tak, že ženy nemají o politiku zájem, případně že pro jejich přirozenost není normální pohybovat se ve veřejném prostoru. Já bych to však přičetla strukturálním problémům. Veřejný prostor byl dlouhodobě dominován a utvářen muži, navíc dodnes existuje mnoho socio-ekonomických mechanismů, které ženám ztěžují či dokonce znemožňují účastnit se politického života. Když se například podíváte, jak je v České republice rozděleno břemeno práce v rodině, nese jej z velké části žena. Dnes už máme z valné většiny dvoupříjmový model rodiny, takže se žena musí jednak starat o rodinu, ale zároveň i pracovat.

  • Existují nějaké další překážky?

Tím, že je veřejný prostor dominován muži, je jimi zároveň i nastavován a strukturován. To, jakým způsobem funguje, jak se v něm jedná a co je v centru pozornosti, je určeno mentalitou jedné společenské skupiny. Pokud ženy chtějí do těchto sfér proniknout, musí přistoupit na pravidla, která byla vytvořena tímto způsobem. A to podle mého názoru není uspokojivým řešením. Cílem je prostor politiky proměnit.

  • Proč je podle Vás důležité navýšit počet žen v politice?

Vezměte si, o čem politika rozhoduje. O životě nás všech. Nesmíme zapomínat, že ženy tvoří více než padesát procent populace. Nicméně nesouhlasím s esencialistickými argumenty, podle kterých ženy budou lepší, méně zkorumpované a přinesou do politiky ženský cit, jak často slýcháváme. Myslím si, že ideálu dosáhneme ve chvíli, kdy bude v politice stejný počet dobrých žen, jako dobrých mužů, nebo chcete-li stejně špatných žen, jako špatných mužů.

  • Mělo by se nechat vyrovnávání počtu mužů a žen volný průběh?

Představa přirozené evoluce je podle mě lichý argument. Je založena na domněnce, že žen v politice bude postupně a neustále, byť malým tempem, přibývat. Podle takových propočtů se můžeme těšit na rovné zastoupení žen v politice již zhruba za 100 let. Trend zvyšování počtu žen v politice ale není nezvratný, počet žen zastoupených na kandidátkách i zvolených se u některých stran v minulých volbách snížil. Argument „přirozeného“ vývoje navíc nepovažuji za dostačující u oblastí, které se bytostně dotýkají hodnot rovnosti a spravedlnosti, u takových bychom neměli na nic čekat. Zastoupení žen v rozhodujících pozicích takovou oblastí bezesporu je.  

  • Česká republika se počtem žen v Parlamentu nachází těsně pod evropským průměrem. V celosvětovém měřítku v tomto ohledu jednoznačně vévodí země Skandinávie, kde činí průměrné zastoupení žen v parlamentu 42 %. Proč je situace v tomto regionu tolik odlišná?

Právě případ Skandinávie ukazuje, že je potřeba celou problematiku vidět v mnohem širším záběru. Konkrétní řešení, jako například kvótový systém či systém střídavé rodičovské dovolené, pro nás může být inspirací. Co je však mnohem zajímavější, jsou hodnotové předpoklady, které vedou tamější politickou akci. Důsledné rovnostářství, které je pro nás jako koncept kvůli rétorice komunistického režimu stále jen těžko přístupné, je základem politického konsensu, který udělá vše proto, aby ženy měly možnost se i přes svou roli matek dále podílet na utváření společnosti, ať už ve veřejném nebo soukromém sektoru. Různorodost je hodnota. V České republice ale v současné době bohužel chybí struktury i vůle hodnotově orientovanou diskusi o směřování české společnosti vést.

  • Může být důvodem vysokého zastoupení žen v severských zemích fakt, že většina skandinávských politických stran používá různé druhy genderových kvót?

Kvóty nejsou samospásné. Je potřeba se u nich poctivě dívat, jakým způsobem jsou zavedeny a jak moc jsou účinné. Můžete alibisticky zavést kvóty, které vůbec nefungují. Pokud zavedeme kvótu, která není zipová (systém, kdy se na kandidátní listině musí pravidelně střídat muž a žena; pozn. red.), můžeme mít sice na kandidátce padesát procent žen, reálný dopad na počet zvolených žen ale může být nulový, pokud nejsou na volitelných místech.

  • Jsou tedy kvóty špatnou cestou?

To si nemyslím. Kvóty se samozřejmě dají zavést tak, aby fungovaly. U mnoha političek zaznívá teze, že kvóty nejsou správným krokem a musíme hledat jiná řešení. Podle mě je toto trochu argumentace v kruhu, protože taková řešení obsahují obrovské mentálně-strukturální přeměny, které nejsou samy od sebe možné. Když ale zavedete kvóty, máte jasný cíl a v tu chvíli se musíte začít dívat, kde jsou reálné problémy a překážky. Proč ženy doopravdy v politice chybí a co jim můžete poskytnout, aby se jí účastnily. Takže kvóty jsou vlastně takový impuls, abychom se začali zabývat dalšími podmínkami.

  • Jak by podle Vás měla kvóta vypadat, aby byla co nejúčinnější?

Hlavním problémem bývá velká diskrepance mezi volitelnými místy a kandidátkou. Nutností je použít zipový systém. Nemusí přitom nutně jít o pravidelné střídání muž – žena. ČSSD má například v jednom ze svých návrhů povinnost mít alespoň jednu ženu v každé trojici. Nebo můžete určit, že na prvních dvou místech kandidátky musí být vždy zástupci obou pohlaví. To je podle mě nejspolehlivější způsob, jak zajistit, že se kvóty přelijí i do politické reality.

  • Mluvily jsme zatím pouze o kvótách v politických stranách. Co si myslíte o plošných kvótách zavedených na legislativní úrovni?

Nezáleží ani tak na tom, zda jsou kvóty zavedeny legálně na státní nebo dobrovolně na stranické úrovni, ale jak konkrétně jsou nastaveny a zda jsou účinně vymáhány. Existují příklady, kdy kvóty zavedla pouze jedna z velkých stran politického spektra a mělo to dopad na celou politickou scénu. Samotná diskuse kolem zavedení kvót může proměňovat společenskou realitu. Kvóty mohou být pro politické strany, které vždy do jisté míry jednají pragmaticky, velkou konkurenční výhodou.

  • Jistý druh kvóty zavedly i některé české politické strany. ČSSD uplatňuje genderovou kvótu při obsazování stranických orgánů, Strana zelených používá kvóty jak při volbě orgánů strany, tak i při sestavování kandidátních listin. Formou povinného doporučení uplatňuje jistý druh kvóty také KSČM. Mají podobná opatření vliv na situaci v České republice?

Je to opět otázka konkrétního nastavení, vymahatelnosti a přístupu ke kvótám jako nástroji podpory žen v politice. Trochu snad zkratkovitě, ale příznačně lze říct, že čím více a déle má strana podíl na moci, tím méně žen najdete ve vyšších pozicích. To můžeme vidět na situaci jak v ODS, tak ČSSD, které jsou dlouhodobě s počty žen na kandidátkách a ve volených funkcích na štíru. U ČSSD, která je ke kvótám tradičně otevřenější, zase můžeme pozorovat účinek nevhodně nastavené kvóty v předsednictvu. Dle stanov sociálních demokratů je jedno místo v předsednictvu strany „rezervováno“ pro ženu, z tohoto místa se ale automaticky stalo jediné „ženské“ místo. To pak na dlouho dopředu v myslích i praxi „zabetonuje“ možnost, že by předsednictvo mohlo být obsazeno třeba z půlky ženami a z půlky muži.

  • Funguje u nás mentoring, tedy proces, kdy zkušenější političky předávají rady mladším kolegyním?

Zatím nikoliv. Nicméně vzniká jeden projekt, kde by skandinávské političky měly mentorovat české političky. Celá věc je ale ještě v jednání.

  • Panuje podobná situace také ohledně aktivního vyhledávání možných kandidátek?

Ano. Chybí tu motivace. Na toto téma jsme hodně debatovali s mladými politiky a oni nám vždycky říkali, že žádné ženy se zájmem o politiku nevidí. Poté ale zjistíte, že schůzky orgánů spravujících místní politický život se odehrávají třeba v šest večer nebo se místní politické vztahy budují v barech do čtyř do rána. Nedivím se, že tam ženy nepřijdou.

  • V souvislosti s možností zavedení kvót v politických stranách se objevuje mnoho kritických hlasů. Jedním z argumentů odpůrců je teze, že kvóta omezuje svobodnou volbu voličů. Souhlasíte s tím?

Podle mě svobodnou volbu voličů naopak omezuje fakt, že nemají dostatečný výběr žen, a musí tak vybírat z užšího myšlenkově a sociálně zaměřeného soukolí. Způsob, jakým se lidé dostávají na kandidátky, je neprůhledný. Dost často se jedná o proces mocenských dohod v rámci organizací a myslím si, že i volič by měl ocenit, pokud by byl výběr transparentnější. Kvóty jsou jedním z prostředků, které by tomu mohly pomoci. Výzkumy ukazují, že pokud posílíte vnitrostranickou demokracii a omezíte vliv různých „bratrstev“ na stranický život, bude to mít také vliv na počet žen v partajních funkcích.

Někdy se také setkávám s názorem, že podobné kvóty ve výsledku diskriminují muže. I s tím musím nesouhlasit. Kvótám se dost často říká vyrovnávací opatření. Obecně jejich myšlenkou je, že existuje nějaký druh dlouhodobé diskriminace velké společenské skupiny a cílem kvót je toto historické znevýhodnění narovnat. 

  • Evropská komise nedávno představila návrh směrnice, který by měl pomocí kvóty zaručit větší podíl žen ve vedení velkých firem. Vzhledem k tomu, že by se měla direktiva týkat pouze nevýkonných členů řídících orgánů společností kótovaných na burze s výjimkou malých a středních podniků, má směrnice reálný vliv pouze na několik tisíc evropských firem, v České republice je to jen okolo deseti podniků.  Může tedy tato navrhovaná směrnice situaci nějak radikálně změnit?

Evropská komise vychází z toho, že se jedná o firmy, které to sice reálně nezatíží, na druhou stranu ale tyto firmy vytvářejí kulturu v soukromém sektoru. Jsou natolik velké, že mají reálný dopad na to, jak u nás vypadá veřejný život. Navíc například velké německé firmy nějaký typ vnitřního kvótového systému již většinou mají. Jde o to, jak se k tomu jednotlivé firmy postaví. Myslím si, že to budou brát spíše jako šanci než hrozbu.

  • Mohla být jednou z motivací Komise i snaha rozproudit debatu o kvótách?

Určitě. Evropská komise je institucí, která je schopná plánovat v dlouhodobém horizontu. Testuje, kde je jaký prostor pro nějakou akci, a tento návrh tak může být jedním z dalších vypuštěných pokusných balonků. Předpokládám, že v budoucnu přijde ještě s nějakým razantnějším návrhem. 

  • Jak by mohl vypadat?

Současný návrh směrnice se týká pouze dozorčích rad. Můžeme se tedy začít bavit, jestli by kvóty neměly být rozšířeny i na správní rady či výkonné orgány firem obecně. Směrnice to zmiňuje, ale zavedení kvót v nich je v současném návrhu pouze dobrovolné. Mohlo by dojít také ke snížení prahů pro firmy, to znamená, že by se kvóta mohla v budoucnosti dotýkat i firem, které nemají tak veliké obraty, nemají tolik zaměstnanců nebo nejsou kotovány na burze. Cílem ale není v žádném případě zatížit malé a středně velké firmy, bude vždy brán v potaz vliv firem na veřejný prostor.

  • Po představení návrhu Komise byla většinová reakce české veřejnosti negativní. Proč podle Vás proti kvótám obecně panuje tak záporný postoj?

Myslím si, že se z kvót stal jistý druh strašáka. Nikdo se příliš nezajímá, co přesně v návrhu je, ale každý, jakmile slyší slovo kvóty, okamžitě reaguje. Jeden z mých kolegů to popsal jako jistý druh představení. Slyšíte narážku a odehrajete svou roli, ať už je negativní nebo pozitivní. Jedná se už o tak emočně zatíženou debatu, že se vlastně málo mluví o tom, jaké hodnoty za tím stojí nebo jak to funguje jinde.

  • Mají na tom podle Vás podíl i média?

Když jsem četla první články po 14. listopadu, kdy byl návrh směrnice představen, připadalo mi to tristní. Jasně se ukázalo, že většina našich médií je vlastněna zahraničními skupinami a těm nejde o kvalitu naší veřejné debaty, ale o zisk.

Rozhovor připravila Anna Kuznická.

inzerce

© 2004-2014. EU-Media, s.r.o., ISSN 1803-2486. Obsah této stránky je autorským dílem. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu EU-Media, s.r.o. zakázáno. Více informací je možné najít zde.
Technology and Design by MONOGRAM
to_top