inzerce
Kjótský protokol (k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách) byl dojednán v roce 1997 v Japonsku a zavazuje průmyslové státy světa ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2012 o v průměru 5,2% oproti roku 1990. V platnost vstoupil až v roce 2004, kdy ho ratifikovalo, za pro něj velice výhodných podmínek, Rusko. Naopak od Kjóta se distancovaly Spojené státy – největší producent skleníkových plynů na světě. Česko protokol ratifikovalo v roce 2001 a bez problémů jeho podmínky plní, protože na začátku 90. let došlo k úpadku řady socialistických podniků těžkého průmyslu, přičemž ty zbývající musely provést rozsáhlá ekologická opatření, čímž emise CO2 rychle poklesly.
V těchto dnech navštívil Prahu výkonný ředitel Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) Achim Steiner, který se pro ČTK vyjádřil k roli Česka ve vyjednávání o klimatu: „Česká republika bude vyhledávaným státem v tom smyslu, aby Evropská unie přednesla důvěryhodné a hlavně společné stanovisko, pokud jde o řešení otázek změny klimatu,“ řekl Steiner a dodal: „Bude to kriticky významná role.“ Dále uvedl: „V současné době signály přicházející z USA a Evropy nejsou dostatečně jasné, zda je vůle pokračovat v nastartovaném úsilí.“ Podle Steinera musí vyspělé země těm rozvíjejícím se nabídnout větší pobídky, aby byly ochotny přistoupit k omezení emisí CO2.
Vyjednávání o klimatu se posunulo kupředu letos v červenci, kdy se v japonském Tókaju dohodli zástupci nejvyspělejších zemí světa – G8 na snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 50%. I když se vzhledem k účasti USA na dohodě jedná o významný úspěch, stále zbývá přesvědčit o nutnosti snížení emisí především některé velké rozvíjející se země. Kromě již zmíněné Číny a Indie se jedná především o Brazílii, JAR a Mexiko. Dále také není jasné, který rok bude pro snižování zvolen jako báze – velcí emitenti (např. právě USA) totiž emise CO2 od roku 1990 podstatně navýšili. Finální verze nové dohody o klimatu by měla být v ideálním případě odsouhlasena na mezinárodní konferenci, která se bude konat v prosinci příštího roku v Kodani.
Jak jsme vás včera informovali (viz. EurActiv 8.10.2008), poslanci výboru pro životní prostředí EP schválili plán, který počítá s masivní finanční podporou technologie CCS. Tu někteří odborníci vidí jako klíč k zapojení rozvojových zemí do ochrany klimatu. Např. pro Čínu, která byla v minulém roce odpovědná za 40% celosvětového nárůstu spotřeby energie, z níž většinu vyrábí v uhelných elektrárnách, je velmi obtížné omezovat emise CO2. To by bylo možné pouze tehdy, pokud by jí byla za výhodných podmínek poskytnuta technologie zajišťující omezení emisí bez redukce výkonu elektráren. Většina analytiků se totiž domnívá, že čínská závislost na uhlí se v nejbližší době rozhodně nesníží.
