inzerce
Souvislosti:
Česká republika se předsednictví v Radě EU ujala k 1. lednu 2009. Za své motto si zvolila heslo „Evropa bez bariér“, které promítla také do priorit své předsednické agendy. Hlavními prioritami byla „tři E“ - energetika, ekonomika a vnější (externí) vztahy.
Předsednictví začalo pěkně zostra, když hned v prvních lednových týdnech muselo řešit hned dvě neočekávané krize: rusko-ukrajinský spor o plyn a izraelsko-palestinský konflikt v Gaze.
Finanční a hospodářská krize, prohlubující se problémy evropského průmyslu spojené s růstem nezaměstnanosti postavily před české předsednictví další výzvy, které vyústily v přijetí pětimiliardového protikrizového balíčku na jarním summitu Evropské rady a odmítnutí protekcionistických tendencí, které se v Evropě v souvislosti s krizí objevily.
Po březnovém pádu vlády Mirka Topolánka způsobeném vnitrostátními politickými neshodami však předsednictví jakoby ztratilo svůj předchozí lesk. Před svým odstoupením vláda ještě stihla v Praze uspořádat první evropské setkání s novým americkým prezidentem Barackem Obamou a zahájit iniciativu Východní partnerství pro posílení vztahů mezi EU a některými bývalými postsovětskými republikami.
Do konce předsednictví dotáhla úřednická vláda statistika Jana Fischera, které se i přes to, že, slovy ministra pro evropské záležitosti Štefana Füleho, „naskočila do rozjetého rychlíku“ podařilo předsednictví na červnovém summitu Evropské rady úspěšně uzavřít. Členské země na summitu pod jeho vedením schválily záruky pro druhé irské referendum k Lisabonské smlouvě, základní obrysy dohledu nad finančními trhy a jednomyslně podpořily Josého Manuela Barrosa do čela nové Evropské komise.
Témata:
Z postojů evropských zemí, o nichž informuje evropská síť portálů EurActiv vyplývá, že i přes mnohá úspěšná jednání, která se českému předsednictví podařilo v půl roce v čele Evropské unie uzavřít, si jej Evropa bude pamatovat spíše kvůli pádu vlády, výrokům euroskeptického prezidenta Václava Klause, od nichž se vláda nikdy dostatečně nedistancovala, občasné ostré rétorice bývalého premiéra Topolánka nebo kvůli kontroverzní plastice Entropa Davida Černého, která poukazovala na stereotypy vnímání jednotlivých členských zemí.
Přestřelky mezi Prahou a Paříží
Česká republika převzala předsednictví po mimořádně ambiciózním francouzském předsednictví v čele s prezidentem Nicolasem Sarkozym. Z Francie také často zněla na adresu Česka kritika, ať již to bylo kvůli údajně „slabé české diplomacii“ jako v případě konfliktu v Gaze, do nějž se francouzský prezident vložil nezávisle na českém předsednictví, nebo kvůli českému angažmá při řešení dopadů hospodářské krize, které francouzští představitelé vnímali jako málo aktivní.
Svou rezervovanost vůči Topolánkově vládě dal Sarkozy najevo také na posledním červnovém summitu, když uvedl: „Pan Fischer odvedl za předsednictví velmi dobrou práci. Na to, co jeho vládě předcházelo si už vůbec nevzpomínám. České předsednictví tedy končí dobře.“
Bývalý premiér Mirek Topolánek je ovšem přesvědčen o tom, že kritika ze strany Francie vychází spíše z toho, že české předsednictví bylo aktivní, snažilo se krotit francouzské velmocenské ambice a nedovolilo Paříži zastínit Prahu v čele EU.
Sestřelit vládu během předsednictví bylo nezodpovědné, zní od sousedů
Německo a země visegrádské čtyřky se shodují na tom, že vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě předsednictví významně oslabilo.
„Z chaotické situace v České republice nebyl v Německu nadšený nikdo,“ píše německý EurActiv. Většina Němců prý ale soudí, že české předsednictví si vzhledem k mimořádným okolnostem zaslouží respekt. „Začátek byl lepší, než řada pozorovatelů očekávala,“ píše portál. Předsednictví pak ale oslabily „vnitropolitické problémy“ a „nepomohly mu ani postoje Václava Klause“.
Slovensko, Maďarsko a Polsko české vládě v roli předsednické země důvěřovaly. „Držíme České republice palce“, prohlásil na počátku roku polský premiér Donald Tusk a tento výrok během následujících šesti měsíců ještě při několika příležitostech zopakoval. Podle polského EurActivu je to pochopitelné: „České faux-pas vrhá špatné světlo také na ostatní nové členské země.“ Pád Topolánkovy vlády polská veřejnost podle portálu hodnotila jako „nedostatek zodpovědnosti“.
Podobný názor sdílí i Slovensko. Slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák si postěžoval, že Češi ve svých „vnitropolitických bojích dostatečně nezohlednili faktor předsednictví EU“. Pro bývalého ministra zahraničí Eduarda Kukana, který nyní vyměnil post ministra za křeslo v Evropském parlamentu, bylo „velkým zklamáním, že čeští politici nebyli schopni své problémy odložit o pár měsíců. Podle mého se vůči své zemi zachovali nezodpovědně“.
Premiér Robert Fico, který je známý dobrými vztahy s lídrem českých sociálních demokratů Jiřím Paroubkem, po svém tiskovém mluvčím vzkázal pouze tolik, že „je rád, že má Slovensko v dobách krize stabilní vládu“.
Podle maďarského EurActivu měla tamní vláda ve svého „partnera z Visegrádské čtyřky velkou důvěru“ a maďarský premiér také Topolánkovu vládu ujistil o tom, že bude mít Česko podporu po celou dobu předsednictví. Z toho důvodu se prý také Maďarsko zdrželo kritiky ve chvíli, kdy vláda dostala v Poslanecké sněmovně nedůvěru. Nový maďarský premiér byl ostatně jmenován v ten samý den jako Jan Ficher, připomíná portál.
V4 oceňuje Východní partnerství a plynovou krizi
I přes pád vlády Polsko hodnotí české předsednictví pozitivně. Oceňuje zejména jeho angažmá při řešení ukrajinsko-ruského sporu o plyn, podporu projektům na propojení energetických sítí nebo zahájení Východního partnerství.
Podobně předsednictví vnímá Slovensko. „Slovensko uvítalo zejména projekt Východního partnerství a podpořilo kroky Prahy v oblasti energetické bezpečnosti,“ píše slovenský EurActiv a připomíná, že lednový spor mezi Ruskem a Ukrajinou poukázal na naléhavost této otázky.
Slovensko také podpořilo výhrady, které měla Česká republika vůči pětimiliardovému balíčku Evropské komise, jenž „dostatečně nezohledňoval potřeby zemí střední Evropy“ a spolu s ním se mu podařilo získat více peněz na rozvoj energetické infrastruktury.
