inzerce
Souvislosti:
V roce 2006 si Evropská komise nechala vypracovat studii, která se zabývá ekonomickým potenciálem kultury a zasazuje jej do rámce Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost. Studie odhalila nejen to, že kultura a tzv. kreativní odvětví významně přispívají k hospodářskému růstu, ale také že rostou rychleji než tradiční odvětví. Kreativní odvětví se navíc podle studie podílí na tvorbě pracovních míst z 2,5%, tedy více než například automobilový průmysl a jejich roli proto nelze podceňovat.
Potenciálem kulturních odvětví se nyní Evropská komise zabývá a na podzim by mělo v Bruselu dojít k projednání konkrétních doporučení.
Závěry studie Komise zohledňuje v „Evropské agendě pro kulturu v globalizujícím se světě“ z roku 2007, v níž zdůrazňuje klíčovou roli kultury v procesu evropské integrace a mimo jiné zohledňuje i význam kreativity pro společenské a technologické inovace, hospodářský růst a tvorbu pracovních míst. Agendu koncem roku 2007 podpořily i členské země EU.
Průkopníkem ve využívání ekonomického a společenského potenciálu kultury patří v Evropě Velká Británie nebo Nizozemsko. Zatímco ve starých členských zemích se tento trend poměrně úspěšně prosazuje, nových členských zemí se prozatím příliš nedotkl a kultura má v rámci politiky tamních vlád stále nízkou prioritu.
Umění, kultuře, kreativitě a jejich roli ve společnosti a ekonomice se věnovala dvoudenní konference Fórum pro kreativní Evropu, která se konala ve dnech 26.-27. března v Praze. Konference patří k nejvýznamnějším událostem letošního Evropského roku tvořivosti a inovací a české předsednictví si od ní slibuje, že pomůže nastartovat diskusi o roli kreativních odvětví i v nových členských zemích.
Témata:
Ekonomické přínosy kreativity
Politici i odborníci na kulturu a kreativní odvětví se shodli na tom, že kulturu nelze chápat pouze v omezeném pojetí a slovy českého ministra kultury a současného předsedy Rady EU v této oblasti Václava Jehličky jen jako „něco, co souvisí s uměleckými obory, případně s vědou“, ale také s ekonomikou, průmyslem nebo vzděláváním.
Umění a kultura mají podle něj „obrovský ekonomický potenciál“, který je třeba v době krize „kdy tradiční mechanismy selhávají“ využít. Jde o obory, které stimulují marketing, komunikaci, lidské zdroje nebo vývoj produktů, zdůraznil ministr.
Význam kreativity zdůrazňuje také Evropská komise. Generální ředitelka pro vzdělávání a kulturu v Evropské komisi Odile Quintin uvedla, že kreativita a inovace představují nový „model růstu v globalizovaném světě“ a podpora produkce těchto „nehmotných statků“ bude mít multiplikační efekt.
Ekonomové, kteří se vlivem kultury na ekonomiku zabývají, vycházejí z toho, že kreativní odvětví stojí na určitém základě, který představují umělecké obory jako je výtvarné umění, hudba nebo literatura. Další kreativní obory, jako je film, design, televizní vysílání, hudební průmysl nebo reklama, z těchto základních odvětví vycházejí a používají prvky, které vznikly v těchto základních uměleckých oborech (v širším pojetí tímto způsobem umění a kreativita ovlivňují celou ekonomiku).
David Thorsby, profesor ekonomie na Macquarie University v Sydney v této souvislosti zdůraznil, že pokud má být kulturní odvětví produktivní, je třeba pečovat především o ony „základní“ typy umění a vytvářet takové prostředí, v jakém se mohou rozvíjet.
Kreativní může být každý
Kanadský ekonom Richard Florida v kreativitě dokonce vidí základní charakteristiku budoucího ekonomického a společenského uspořádání. Každá velká ekonomická krize podle něj v minulosti zcela změnila základy, na nichž ekonomika a společnost fungují. Zatímco důsledkem předchozích krizí byl důraz na průmyslovou výrobu, která přinesla růst blahobytu charakterizovaný vysokou spotřebou, po skončení současné krize bude ekonomika závislá spíše na tvorbě myšlenek, kreativitě a inovacích. Kreativita bude nejen základem ekonomického blahobytu, ale pomůže překonat i problémy životního prostředí jako jsou klimatické změny nebo znečištění ovzduší, říká Florida.
Firmy v „nové“ ekonomice budou muset využívat veškeré schopnosti svých pracovníků, včetně jejich tvůrčího potenciálu. Podniky budou podle něj „živoucími laboratořemi“, které budou neustále uplatňovat tvořivý potenciál všech svých zaměstnanců.
To, že jeho slova nemusí být nutně fikcí, naznačuje přístup Finska, které v 90. letech proslulo raketovým nárůstem výdajů do výzkumu, vývoje a inovací a dnes patří mezi nejkonkurenceschopnější světové ekonomiky. Mikko Kosonen, prezident finského inovačního fondu Sitra, ale nyní ohlásil obrat finské strategie v oblasti inovací, v níž je jedním z ústředních bodů právě orientace na jednotlivce. Impulsem pro inovace nemá být jako dosud pouze vývoj technologií, ale spolupráce s uživateli nových produktů. „V nejúspěšnějších společnostech vznikají inovace mimo laboratoře“, říká Kosonen.
Podpora kreativity na školách
Účastníci konference se shodli na tom, že tvořivost (kreativita) není výlučnou vlastností „nadaných“ lidí, ale je vlastní každému člověku. Všeobecnou kreativitu lze podle nich nejsnáze vypozorovat u dětí. S tím jak je formují vzdělávací systémy a společnost lidé svou kreativitu zpravidla začnou potlačovat. Politici by proto měli zaměřit na způsoby, jež by naopak kreativitu rozvíjely, zejména u dětí.
O tom, že se tento přístup v členských zemích Evropské unie začíná pomalu ale jistě uchycovat, svědčí politiky některých členských zemí jako je Velká Británie, Nizozemsko, Estonsko nebo Švédsko. Konkrétně švédské předsednictví, které v červenci vystřídá v čele EU Českou republiku si pro tuto oblast zvolilo motto „Podpora tvůrčí generace“ a chce se v jejím rámci zaměřit na podporu dětské kreativity (přímo Švédsko v současné době realizuje strategii, jejíž součástí je spolupráce škol a umělců).
Nezanedbávejte kulturu, vyzývá politiky Havel
Přestože má kultura a umění své nezpochybnitelné ekonomické přínosy, drtivá většina řečníků na ně odmítá pohlížet pouze z tohoto úhlu a důrazně připomíná, že kultura má také silný společenský a duchovní rozměr. Umělci ostatním lidem navíc pomáhají definovat jejich identitu, fungují jako kritici společnosti a mohou tak ovlivňovat společenské změny, což se ostatně ukázalo v minulosti i v postkomunistických zemích.
Bývalý český prezident Václav Havel kritizoval v této souvislosti evropské i národní politiky za to, že kultuře ve svých dokumentech a programových prohlášení přisuzují jen místo „veselého rozmarného přívěsku“, který doplňuje témata jako je ekonomika či energetika. Kultura ale podle Havla především dělá "člověka člověkem" a je prostředkem „sebeidentifikace člověka a lidství“.
Evropské instituce pak vyzval, aby se „zamyslely nad tím, zda by strukturu dokumentů nešlo přeskupit“ a lidská práva, právní stát a úctu k právu „předřadit ekonomickým partiím“ a aby „přihlédly k tomu, že to hlavní, co Evropany spojuje, jsou duchovní hodnoty“.
