Visegrad EU portals : EurActiv.cz | EurActiv.pl | EurActiv.hu | EurActiv.sk | Facebook | Twitter | YouTube EU4YOU
Logo EurActiv.cz

Miloš Zeman: Považuji se za eurofederalistu, ale nepodporuji evropský superstát


zdroj: Miloš Zeman.

10.12.2012
„My se s Václavem Klausem vzájemně respektujeme, ale nikdy jsme nepopírali, že na některé otázky máme různé názory. Mezi ty patří i postoj k EU,“ řekl v rozhovoru pro EurActiv bývalý premiér, někdejší předseda ČSSD a současný kandidát na prezidenta ČR Miloš Zeman. Kromě oblastí, v nichž mají oba významní čeští politici odlišný názor, si s redakcí povídal i o tématech, kde se naopak názorově shodují.

inzerce

Rozhovorem s Milošem Zemanem EurActiv startuje sérii předvolebních rozhovorů s prezidentskými kandidáty. Povídali jsme si s nimi (jak také na EurActivu jinak) především o jejich pohledu na Evropskou unii a roli České republiky v ní. Zítra se můžete těšit na interview s europoslankyní Zuzanou Roithovou.

Miloš Zeman (nar. 1944) je český politik a ekonom. V letech 1996-2002 působil jako předseda vlády, v letech 1996-1998 stál v čele Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a od roku 1993 do roku 2001 vedl Českou stranu sociálně demokratickou. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na prezidenta České republiky. O sedm let později se pokusil o návrat do politiky, ale jeho Strana Práv Občanů ZEMANOVCI se nedostala do Parlamentu. V roce 2013 se bude ucházet o křeslo hlavy státu. 

  • Česká republika je často kritizována za to, že se neumí na evropské scéně prosadit. K důležitým tématům mlčíme, nebo jsme známi nekonzistentním postojem. Současný prezident Václav Klaus se navíc směrem k EU často vyjadřuje svébytným způsobem. Myslíte si, že svým postojem a některými svými výroky směrem k Bruselu Českou republiku poškozuje?  

Myslím si, že poškození české politiky je dáno především disonancí mezi názorem vlády, ministerstva zahraničí a prezidenta. Domnívám se, že všechny tyto tři instituce by si měly sladit noty a zaujímat jednotný postoj, protože když slyšíte z Prahy tři různé hlasy, tak vlastně neslyšíte ani jeden. 

  • Za předpokladu, že Vás občasné zvolí svým prezidentem, jak byste to chtěl dělat Vy? 

Jsem eurofederalista, nicméně nehodlám vnucovat vládě ani ministru zahraničí svoje eurofederalistické představy. Budu je trpělivě přesvědčovat o svých argumentech, aniž bych ale na toto téma pořádal veřejné tiskové konference nebo další „disonanční“ akty. Na druhé straně si samozřejmě myslím, že si ministerský předseda musí udělat pořádek vůči svému ministru zahraničí, a že je proto naprosto nepřijatelné, aby ministr zahraničí mluvil jiným hlasem, než mluví vláda. 

  • I přesto, že v českých ústavních poměrech není zvykem, aby prezident navštěvoval například vrcholné summity Evropské rady v Bruselu, může evropskou politiku komentovat, a tím ji i ovlivňovat, jak to děla i současný prezident Václav Klaus. Budete se od něj chtít odlišovat? 

My se s Václavem Klausem vzájemně respektujeme, ale nikdy jsme nepopírali, že na některé otázky máme různé názory. Mezi ty patří i postoj k EU. Václav Klaus se označuje jako eurorealista, někteří ho nazývají euroskeptikem. Já sám se označuji za eurofederalistu, ale vždy dodávám, že eurofederalista není ten, kdo podporuje unitární evropský superstát. V posledních týdnech často přijímám řadu velvyslanců a vždycky jim cituji výrok Charlese de Gaulla: „Je těžké vládnout zemi, která má tři sta druhů sýrů.“ Dodávám, že si ale nepřeji, aby existoval jednotný evropský sýr, jednotné evropské pivo nebo jednotné evropské úsporné žárovky. To je rozdíl mezi eurofederalistou a zastáncem evropského unitárního státu.

  • Nejenom kvůli výrokům prezidenta Klause, ale i vzhledem k vyjádření většiny politické scény, může u nás vznikat dojem, že všechno se rozhoduje v Bruselu, všechno rozhoduje bruselská administrativa. Myslíte si, že je to pravda? 

Ano, je to určitě pravda. EU má nesmírný demokratický deficit, ale řešením není ji rozpustit, nebo redukovat na zónu volného obchodu. Řešením je překonat tento demokratický deficit například rozšířením pravomocí Evropského parlamentu. 

  • A jak se díváte na návrhy týkající se institucionálních změn, jako je třeba spojení funkce předsedy Evropské rady a předsedy Evropské komise, kdy by tato osoba byla volena v jedněch celoevropských volbách? 

Poté, co byla zamítnuta evropská ústavní smlouva, jsem nejvíce litoval toho, že v Lisabonské smlouvě, která ústavní smlouvu nahradila, již nenajdeme některé viditelné symboly EU, jako je evropský prezident, evropský ministr zahraničí, evropská vlajka nebo evropská hymna. Z Lisabonské smlouvy se stal místo jednoduché stručné ústavy amerického typu nesrozumitelný pětisetstránkový dokument. Z tohoto hlediska nemám nic proti funkci evropského prezidenta, nemám nic ani proti funkci evropského ministra zahraničí. Dokonce bych je doplnil i evropským ministrem obrany, protože nevidím důvod, proč bychom měli mít 27 armád, které jsou nekompatibilní a navíc nebojeschopné. To ukázala například situace v Bosně, kde musela zasahovat vojska Spojených států, protože evropské armády nebyly schopny poměry v Bosně uklidnit. 

  • EU nyní prochází složitým vývojem a hovoří se i o tom, že se nyní takříkajíc láme chleba. Jedni hovoří o hlubší integraci směrem k federaci, jiní prosazují tzv. dvourychlostní Evropu. Myslíte si, že by se Česká republika měla snažit zařadit do rychlejšího proudu? 

Zcela určitě ano. Já podporuji myšlenku evropské integrace. Ovšem za předpokladu, že si členové Evropské komise nebudou vymýšlet úsporné žárovky, koblihy v igelitu, řeznické špalky z plastické hmoty nebo bezdotykové baterie. Jejich poslední návrh zní, že by měly existovat jednotné evropské záchody, aby se ušetřila spotřeba vody. Proti těmto názorům budu právě jako eurofederalista vždy vystupovat. 

  • Dobře, jednou stranou mince je fakt, že Evropská komise sice může přijít s nějakým návrhem, ale aby vstoupil v platnost, musí projít ještě Evropským parlamentem a musí se k tomu vyjádřit i jednotlivé členské státy. Když došlo k přijetí takovýchto návrhů, o kterých mluvíte, neudělala Česká republika a její partneři právě chybu v tom, že zbytečně mlčely? Že souhlasily s tím, co je někdy nazýváno „diktátem z Bruselu“? 

Ano, máte pravdu. Jako premiér jsem jezdil pravidelně na zasedání předsedů vlád EU a snažil jsem se tam prosazovat české národní zájmy. Nemám pocit, že toto vždy dělají současní čeští politici. Nemohou pak ale plakat a říkat, že je EU ignoruje. Oni mají sami svojí vinu na tom, že je EU ignoruje, protože jsou pasivní. 

  • Může v tom prezident něco udělat, něco změnit? 

Samozřejmě že ano. Domnívám se, že prezident se může účastnit některých akcí zejména vně EU. Já jsem například velice ocenil, že Václav Klaus moderoval setkání EU s Ruskem a pokládám to za naprosto přirozené. Na druhou stranu na zasedání EU by měl primárně jezdit předseda vlády, případně ministr zahraničí. 

  • Česká republika patří k menším členským státům EU. Jak by měla v Bruselu vystupovat, aby co nejlépe hájila své zájmy? 

Zaprvé, a to považuji za nejdůležitější, by měla usilovat o to, aby pro sebe získala některé významné transevropské projekty. Uvítal jsem třeba, když jsme získali centrálu navigace Galilea. Na druhé straně Vám dám příklad projektu, který by mohl být financován až z 85 % z Fondu soudržnosti, a to je vodní koridor Dunaj-Odra-Labe. Ten by České republice přinesl šedesát tisíc nových pracovních příležitostí po dobu patnácti let a plnil by jak dopravní, tak energetické, vodohospodářské a samozřejmě i rekreační funkce.  

Zadruhé, jako premiér jsem se snažil, aby byla vytvořena společná skupina zemí Visegrádu a Beneluxu, která by hájila zájmy menších a středně velkých států. V Trenčíně se dokonce konalo setkání premiérů těchto zemí. Po mém odchodu se už však tato tradice neobnovila.  

Je pravda, že Lisabonská smlouva ve srovnání se smlouvou z Nice snižuje hlasovací práva těchto států, nicméně i tak by mohly vytvořit v případě, že by je ohrožovaly zájmy větších států, jakousi blokační minoritu uvnitř Unie. To je něco úplně jiného, než když bude Česká republika izolovaně hrát roli potížisty a nebude s nikým dalším spolupracovat.  

  • Jak se díváte na některá navrhovaná řešení na evropské úrovni směrem k současné hospodářské krizi v Evropě? 

Rád bych zdůraznil, že krize je vedle určité hrozby také výzva a příležitost. Jean Monet ve svých pamětech popisuje celou řadu krizí a z každé této krize vyšla Evropská unie posílená. 

Nicméně, pokud jde o bankovní unii, tak vždy říkám: bankovní unie je něco jako Yetti. Toho taky nikdo neviděl, ale každý o něm mluví. Vyjádřím se k ní, až budou známé jasnější kontury, jak bude vypadat. Dobře víte, že teď například probíhá spor, zda má zahrnovat jen velké banky, nebo i malé a střední. To ale není jádro celého problému. Podstata je v tom, jaká mají být konkrétní regulační opatření. Jsem jednoznačným zastáncem integrace v oblasti fiskální a daňové politiky, protože jednotná měna má smysl pouze v trojnožce, jejímiž dalšími dvěma nohami jsou právě fiskální a daňová politika.  

Můžeme se ale samozřejmě lišit v názorech na to, jak konkrétně má integrace v těchto otázkách vypadat. Já například u daňové politiky považuji za rozumné, aby se vymazaly takzvané daňové oázy, jako je například řecká část Kypru. Přeji si tedy, aby byla stanovena alespoň minimální hranice zdanění. Chápu, že nemůže být určena hranice maximální, protože třeba skandinávské země by se tam asi nevešly. Nicméně musím konstatovat, že u základní sazby daně z přidané hodnoty už dnes existuje minimální sazba 15 %. To ale mluvím o základní sazbě, nikoliv o snížené. Pokud jde o fiskální politiku, tak samozřejmě všichni mluví o dluhové brzdě, finanční ústavě a také o tom, proč selhal Pakt stability a růstu. 

  • Proč podle Vás selhal? 

Odpověď je velmi jednoduchá: neobsahoval sankční mechanismy. Na co Vám je jakýkoliv deklaratorní zákon, když neobsahuje žádné sankce? Souhlasím s tím, že by měly být země s nadprůměrným deficitem státního rozpočtu sankcionovány. Na druhou stranu jako keynesiánec zastávám názor, že v době krize může být státní rozpočet deficitní, ale v době konjunktury musí být přebytkový, což bohužel nebylo respektováno. Já sám bych finanční ústavu interpretoval jako povinnost přebytkového rozpočtu v době konjunktury a jako právo deficitního rozpočtu do určité hranice v době krize. 

  • Jaký je Váš postoj ke stanovisku české vlády k fiskálnímu paktu? 

Fiskální pakt považuji za nepřirozený, protože se nejedná o pakt solidarity s chudšími zeměmi, ale o pakt solidarity se zeměmi, které hospodaří nad poměry a žádají s nataženou rukou, aby dostaly nějaké dotace. Myslím si, že jestli něco dezintegruje EU, tak je to právě toto. Dám Vám jeden konkrétní případ. Průměrný starobní důchod v Řecku byl 50 tisíc Kč a po radikálních úsporných opatřeních je dnes 39 tisíc Kč měsíčně. Pro srovnání tatáž položka dosahuje v České republice jen 10,5 tisíc Kč. Proč má EU včetně České republiky sanovat řecké hospodářství, které si žije nad poměry? Podle mého názoru by vyloučení Řecka z eurozóny bylo skvělým odstrašujícím příkladem pro země, jako je Španělsko nebo Itálie, aby konečně dodržovaly rozpočtovou stabilitu a jakousi fiskální disciplínu.  

  • Myslíte, že problémy ve Španělsku jsou podobné těm v Řecku? 

Ne. Myslím, že situace ve Španělsku je o něco klidnější, ale trend je stejný. Kdybychom ale tento trend nechali příštích pět let bez omezení, mohla by ve Španělsku nastat „řecká“ situace. 

  • Byla tedy podle Vás záchranná opatření pro Řecko zbytečná? 

Naprosto. Nerozumím jen, proč řecký premiér Papandreou v okamžiku, kdy mu věřitel odpustil 50 % dluhu, žádal, aby na toto téma bylo vypsáno referendum. Kdyby mně někdo odpustil celou polovinu dluhu, tak mu ručku políbím. 

Má to ale i další aspekt. Naprosto rozumím pomoci zemím, které jsou zasaženy živelnou pohromou, i když můžete samozřejmě namítat, že špatná vláda je jistý druh živelné pohromy. Jako premiér jsem privatizoval banky. Řecko má asi tisíc krásných ostrovů. Kdybych byl řecký premiér, klidně bych je privatizoval.  

  • Myslíte si, že drachma by Řekům pomohla?

Určitě. Euro nemůžete devalvovat, zatímco drachmu ano. Takže kdybyste ji devalvovali dejme tomu na třetinu původní hodnoty, tak byste mimo jiné dosáhli snížení starobních důchodů. Ne, že bych řeckým důchodcům přál něco špatného, ale nevidím důvod, proč by měli mít čtyřikrát větší starobní důchod než Češi. 

  • Jak z této situace ven? Co byste Řekům poradil? 

Nutné je radikální omezení přebujelého státního aparátu. Pokud mám správné informace, tak v členských zemích EU je Řecko na prvním místě v počtu státních úředníků. Nemám pocit, že by to potřebovalo. Zadruhé je tu již zmíněná otázka privatizace. Už jsem hovořil o své zkušenosti s privatizací českých bank. Česká republika nemá ostrovy, ale nevidím žádný důvod, proč by řecké ostrovy jako turistické destinace nemohly být privatizovány. A v neposlední řadě navrhuji také daleko razantnější opatření vůči ekonomické kriminalitě, daňovým únikům nebo praní špinavých peněz včetně možnosti zabavení nelegálně získaného majetku, jak je to běžné v německých nebo rakouských zákonech. Základní pravidlo, které se týká i České republiky, ale zní: více investovat, méně spotřebovávat.  

  • Mluví se o tom, že kdyby Řecko vystoupilo z eurozóny, mělo by to negativní vliv na vnímání finančních trhů. Jak se díváte na skutečnost, že to, co se děje v eurozóně, je tolik ovlivňováno tím, co si myslí finanční trhy? 

Nesouhlasím s tím. Řecký hrubý domácí produkt představuje 2 % HDP Evropské unie. Myslíte si, že se EU zblázní, když z ní odejde Řecko?  

  • Ale když odejde jeden stát, můžou se k němu přidat i další… 

Jak jsem již před malou chvíli řekl, vyloučení Řecka bude krásný odstrašující případ. Když ze školy vyloučíte nějakého zlobivého žáka, ostatní si dají větší pozor. 

  • Zůstaňme ještě chvíli u společné měny. Měla by Česká republika v horizontu několika let vstoupit do eurozóny? 

V současné době nemůžeme do eurozóny vstoupit, i kdybychom chtěli, a to kvůli maastrichtským kritériím. Kromě toho bychom poté museli projít obdobím ERM II (minimálně dvouleté období, po které musí národní centrální banka udržovat kurz vůči euru ve fluktuačním pásmu; pozn. red.). Já jsem kdysi říkal, že do eurozóny vstoupíme nejdříve v roce 2017, a zatím nemám, co bych na svém odhadu měnil.  

  • A jste zastáncem jednotné měny? 

Ano, ale z trochu jiných důvodů než většina ostatních příznivců. Ti totiž argumentují zrušením transakčních nákladů. Já říkám, toto je jen třešnička na dortu, daleko důležitější je, že evropská měna je vedle dolaru jediná, která je schopná robustně odolávat náporu spekulantů. Vezměte si Sorose (amerického investora a filantropa maďarského původu George Sorose; pozn. red.), který spekuloval na pokles britské libry. Ten byl asi patnáctiprocentní a teprve díky tomu se Soros stal miliardářem. Národní měny nás tedy nezachrání, a kdyby jakýkoliv spekulant typu Sorose chtěl spekulovat s dolarem nebo eurem, vyláme si zuby. To je můj základní důvod pro přijetí eura: díky devizovým rezervám je tato měna odolná vůči jakýmkoliv spekulačním tlakům.  

  • Někteří čeští politici včetně pana premiéra by v případě, že splníme všechna kritéria, chtěli o vstupu České republiky do eurozóny vyhlásit referendum. Argumentují tím, že situace v eurozóně, která panuje nyní, je zcela odlišná od té, která tam byla ve chvíli, kdy Česká republika přijala svůj závazek stát se jejím členem. 

Ona zase tak moc odlišná není. Nicméně já jsem byl vždycky zastánce referenda, takže bych jej uvítal i v této otázce.   

  • Dalším velkým tématem, které se v současné době v EU probírá, je unijní sedmiletý rozpočet. Do jakých oblastí by podle Vás měla EU v rámci víceletého finančního rámce v příštích sedmi letech investovat? 

Já spíš řeknu, do jakých by investovat neměla. Nedávno jsem hovořil s dánským velvyslancem, který mi sdělil, že Dánsko již přestalo podporovat politiku agrárních dotací. V současnosti ji tak prosazuje už pouze Francie. Pokud uvážíte, že z evropského rozpočtu jde téměř polovina na společnou zemědělskou politiku (SZP), což mimo jiné škodí českému zemědělství, tak zde máte krásný příklad obhajoby skutečných národních zájmů. Proto by podle mě mělo dojít k radikálnímu snížení výdajů na SZP ve prospěch dvou základních oblastí, kterými jsou vzdělání a infrastrukturní projekty.  

  • Jednou z částí debaty o víceletém rozpočtu EU je jeho výše. Někteří jsou toho názoru, že v době utahování opasků by měla výrazně šetřit i EU, na druhou stranu pokud chce EU vést ambiciózní politiky a dostát svým závazkům, potřebuje peněz více. Jaký je Váš názor? 

Hovořit o navýšení rozpočtu je podle mého rozumné až v momentě, kdy se Evropský parlament zbaví některých nesmyslů, jako je například stěhování mezi Bruselem a Štrasburkem a ušetří sám na sobě, například na neskutečném počtu překladatelů nebo dalších úředníků.  

  • Kromě SZP, o které již také byla řeč, odchází nejvíce peněz z rozpočtu EU do evropských regionů. Jaký je Váš postoj ke kohezní politice? Má podle Vás smysl?

Nemám s ní naprosto žádný problém. Smysl má. 

  • Je známo, že současný prezident se rád vyjadřuje ke klimaticko-energetické politice EU. Někdo tvrdí, že zelená evropská politika je přínosná, protože pomáhá ekonomickému růstu, podle jiných je však nevýhodná pro průmyslové podniky. Jaký je Váš názor na tuto oblast? 

Před chvílí jsme si vymezili oblast, ve které jako eurofederalista s Václavem Klausem nesouhlasím, ale budete se divit, v tomhle máme stejný názor. Jsem velký zastánce jaderné energetiky a odpůrce solárních a větrných elektráren.  

  • Česká vláda prosazuje názor, že jaderná energie je pro českou energetiku do budoucna to nejlepší řešení. Na druhé straně řada expertů poukazuje na to, že jádro z ekonomického hlediska nemusí být tolik výhodné a pro jeho finanční podporu pravděpodobně budou potřeba kompenzační mechanismy. Mimo to existují také vedlejší náklady, jako je skladování jaderného paliva… 

Víte, že Česká republika je jedinou členskou zemí EU, která má ložiska uranu? Světová cena uranu se za posledních deset let zhruba zdesateronásobila. Proč nevyužít této komparativní výhody? Proč neexportovat uran i do dalších zemí, které používají jadernou energetiku? Sklady vyhořelého jaderného paliva jsou projektovány na padesát let a mají extrémní kapacitu, takže za padesát let se ani nezaplní. Jako prognostik Vám mohu říci, že se počítá s tím, že do té doby bude fungovat termojaderná fúze. Kromě toho vzniknou i rychlé množivé reaktory, které budou zpracovávat vyhořelé palivo. To se tak nebude zakopávat do země, ale bude se recyklovat a znovu používat. Jestliže se máme bavit o padesátiletém horizontu, tak si myslím, že jaderná energetika je jediné reálné řešení. Mám velmi rád malé vodní elektrárny, ale těmi českou energetiku nespasíme.  

  • U nás jsou obnovitelné zdroje vnímány negativně zejména kvůli tomu, jak byla zákonem nastavena jejich podpora. Když ale odhlédneme od toho, že se jednalo o chybu českého zákonodárství, existují názory, že v blízké budoucnosti mohou být obnovitelné zdroje ve srovnání s dalšími zdroji zcela konkurenceschopné. Nemůže se stát, že kvůli svému postoji k těmto zdrojům Česká republika ztratí tempo s určitým evropským trendem, jak tvrdí například environmentální organizace?  

Zamysleme se nad tím, co to vůbec obnovitelné zdroje jsou. Když vynecháme hydropotenciál a přílivové elektrárny, tak nám jako dvě dominantní formy zůstanou větrníky a solární panely. Solární panely nám dodávají energii, když svítí slunce, akumulace jejich energie je minimální. Totéž platí pro větrné elektrárny, když fouká vítr. My ale energii potřebujeme pořád a nejvíc v zimě. Problém je v tom, že když nebude foukat vítr a nebude svítit slunce, je potřeba udržovat zálohovou kapacitu klasických elektráren. Plus je tu ještě jeden problém, který už málem vyřadil naši přenosovou soustavu. Když na severním pobřeží Německa fouká vítr a do německé přenosové sítě se dostane šíleně velké množství přenosové energie, kterou přitom vůbec nepotřebujeme, může to spálit všechny transformátory a celá země zhasne.  

  • Podle některých by podobné problémy mohla vyřešit více integrovaná energetická politika. Myslíte si, že by se v tomto ohledu měla Evropa více koordinovat? 

Určitě ano, to jsme se zase vrátili ke zmiňovaným infrastrukturám. Na rozdíl od jednotných evropských záchodů jsem pro jednotnou evropskou energetickou soustavu. Stejně tak podporuji jednotný evropský dopravní nebo informační systém.

inzerce

© 2004-2014. EU-Media, s.r.o., ISSN 1803-2486. Obsah této stránky je autorským dílem. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu EU-Media, s.r.o. zakázáno. Více informací je možné najít zde.
Technology and Design by MONOGRAM
to_top