inzerce
Souvislosti:
Sdružení ANO pro Evropu uspořádalo 22. října v Praze konferenci s názvem „Jak připravit úspěšné předsednictví“. V nabitém sále Lichtenštejnského paláce účastníci z řad odborné veřejnosti nahlédli pod pokličku příprav českého předsednictví a byli konfrontováni s pohledem zástupců zemí, které již mají s předsednictvím své zkušenosti.
Česká republika stane v čele Rady EU v první polovině roku 2009. Po Slovinsku tak bude teprve druhou z nových členských zemí, které se s tímto náročným úkolem bude muset vyrovnat.
Jak během konference připomněl náměstek vicepremiéra pro evropské záležitosti Marek Mora, předsednictví bude v první polovině roku 2009 ovlivněno řadou omezujících faktorů, které musí ČR zohlednit. V první řadě bude vrcholit předvolební kampaň před volbami do Evropského parlamentu. Je tedy třeba počítat s tím, že tento orgán nebude přijímat nové legislativní návrhy a bude zpracovávat pouze starou agendu. Zároveň s tím bude končit i funkční období Evropské komise.
Pokud by navíc v členských zemích prošla nedávno schválená Reformní smlouva, bude právě počátkem roku docházet zřejmě k prvním institucionálním změnám.
Pro úspěch českého předsednictví bude proto rozhodující schopnost zvládnout tento úkol po všech stránkách – logistické, organizační, řídící, vyjednávací, obsahové i komunikační.
Témata a stanoviska:
Příprava státní správy
Podle Håkana Jonssona, švédského státního tajemníka pro evropské záležitosti, úspěch předsednictví záleží z pohledu státní správy na třech klíčových oblastech – dobré přípravě, koordinaci a komunikaci a to nejen vůči veřejnosti, ale také uvnitř samotného předsednictví.
Podmínek úspěchu je celá řada, uvedl Jonsson a podotkl, že je dobré, že přípravy na předsednictví ČR začaly tak brzy. Velký význam má pak vytvoření dobré sítě kontaktů mezi jednotlivými členskými zeměmi (nejlépe pomocí přímých telefonických kontaktů na klíčové osoby v členských státech), s evropskými institucemi, zejména Sekretariátem Rady, Komisí či Evropským parlamentem, s novináři (jak doma tak v Bruselu), ale také s představiteli bruselských lobbyistických skupin, kteří podobu řady přijímaných návrhů značně ovlivňují.
Předsednický stát by se měl být podle Jonssona také dobře seznámit s evropským právem – měl by se především dobře orientovat v jednotlivých rozhodovacích procedurách.
Není také možné opomenout přípravu alternativních scénářů vývoje tak, aby předsednictví, které vede řadu jednání ať na nejvyšší úrovni nebo v různých výborech a pracovních skupinách, nebylo zaskočené náhlými změnami ve vývoji jednání. K tomu je zapotřebí vypracovat způsob, jakým bude probíhat komunikace mezi členskými zeměmi a Bruselem, seznámit se s vnitropolitickou situací v jednotlivých členských státech a zaměřit se na koordinaci v řadě dimenzí (mezi zeměmi, mezi politickými stranami, mezi oblastmi politik, mezi domácím parlamentem, veřejností a tiskem).
Zanedbat nelze ani vertikální koordinaci uvnitř předsednického týmu – úředníci musí jednat v souladu s politickým vedením a to musí vystupovat jednotně. Je rovněž důležité dobře připravit jednotlivé ministry, kteří povedou jednání uvnitř jednotlivých Rad – ti musí být jednak připraveni změnit své postoje, jednak být schopni dosahovat kompromisu.
Eoin O’Leary, bývalý ředitel oddělení Úřadu irského premiéra pro předsednictví v roce 2004 a současný velvyslanec Irska při OBSE, upozornil na některá rizika spojená s přijímáním rozhodnutí – nezáleží na tom jak dobře jste připraveni, upozornil O’Leary. Vyjednávající strany někdy nejsou ochotné na dohodu přistoupit.
Pro důvěryhodné vedení předsednictví je nutná naprosto jednotné vystupování jednotlivých ministrů, ale také osob zodpovědných za řízení jednotlivých pracovních skupin a výborů. „Vláda musí mluvit jedním hlasem“, uvedl O’Leary. Z tohoto pohledu je také nezbytné zajistit dobrou vnitřní komunikaci tak, aby stanoviska, která se veřejnost dozvídá, nebyla protichůdná.
K úspěchu při jednání je pak důležité mít vytvořenou síť kontaktů v jednotlivých členských státech a nedávat vztahům s některými zeměmi přednost před ostatními a zachovat si vůči nim respekt.
Osoby zodpovědné za řízení jednotlivých jednání musí být v úřadu dostatečně dlouho na to, aby se na svou předsednickou roli dobře připravili. Tito lidé musejí mít na druhé straně dostatečnou důvěru svých členských zemí tak, aby mohli operativně reagovat na vývoj v jednání.
Podle velvyslance je dále třeba posílit stálé zastoupení v Bruselu. Tito lidé budou v průběhu předsednictví zodpovědní za přípravu závěrů Rady a budou poradním hlasem vůči domácímu vedení.
Francouzský velvyslanec v České republice a bývalý ředitel evropské agendy francouzského prezidenta Charles Vries zdůraznil, že k úspěchu předsednictví je zapotřebí oslabit zájmy země a dát přednost evropským zájmům. „Je třeba pracovat ve prospěch EU“, uvedl velvyslanec. Za tím účelem je třeba koordinovat svůj postup s vrcholnými rozhodovacími orgány EU – Komisí, Parlamentem i Radou. Je rovněž důležité naslouchat partnerům. Vries proto doporučuje před samotným zahájením předsednictví navštívit hlavní města členských států a seznámit se s jejich prioritami.
Vnitropolitické spory musí ustoupit do pozadí, upozornil Vries a připomněl při té příležitosti vyjednávání o smlouvě z Nice, které spor mezi dvěma hlavními politickými silami v předsedající Francii značně zkomplikoval.
Jana Hendrichová, náměstkyně místopředsedy vlády pro evropské záležitosti, která na Úřadu vlády vede přípravu předsednictví, účastníky konference seznámila se současným stádiem příprav českého předsednictví. Organizační struktury pro administrativní zajištění předsednictví se podle ní vytváří od počátku roku 2007. Na vládní i mezirezortní úrovni existují výbory pro EU, které diskutují na jedné straně aktuální evropskou agendu, jednak samotné předsednictví. Pod vedením Ondřeje Karase pak na Úřadu vlády zasedá „Kulatý stůl komunikace“, který má na starosti komunikaci s médii.
Česká republika za účelem předsednictví v současné době posiluje státní správu jak v ČR, tak i na stálém zastoupení v Bruselu, uvedla Hendrychová. Velký důraz se přitom klade zejména na posílení stálého zastoupení a vytváření kontaktů se zástupci ČR v Komisi.
V průběhu předsednictví bude ČR hostit jedenáct jednání Rady, z toho sedm by se podle současných představ mělo odehrávat v regionech. V regionech by se tak mimo jiné mělo zvýšit povědomí jak o předsednictví, tak EU samotné. Mezi další opatření, které realizační tým již připravil, je například vyhlášení soutěže o logo předsednictví či vydání komunikační koncepce předsednictví. Byl zahájen také průzkum podmínek pro konání dalších předsednických akcích v regionech a připravuje se soutěž na internetové stránky předsednictví.
Příprava na úspěšná vyjednávání
Pro úspěch vyjednávání v Radě EU je podle Håkana Jonssona důležitá zejména flexibilita v případě neočekávaných scénářů. Během vyjednávání často dojde k situaci, kdy je na předsedajícím, aby nalezl rychlé řešení. Předsedající musí mít v takovém případě velkou volnost, nemůže být závislý na postoji členského státu. Jakmile by ministr jednání zastavil s tím, že potřebuje získat stanovisko své členské země, může přijít o všechno, varoval Jonsson. V této souvislosti je ale zapotřebí, aby byla členská země na tato jednání z 90% připravena ještě před zahájením předsednictví (tj. včetně alternativních scénářů vývoje).
Pro úspěšné vedení jednání je rovněž třeba si uvědomit, že není dobré klást si nadměrně ambiciózní cíle – vznikají tak problémy na domácí politické scéně a předsednictví je kritizováno za neúspěch. Pokud si ale již takové cíle předsednictví zvolí, pak by za ně mělo bojovat a v klíčových momentech být dostatečně flexibilní, aby dospělo ke kompromisu.
Libor Sečka, vrchní ředitel sekce EU na Ministerstvu zahraničních věcí, upozornil, že přestože se vyjednávání odehrávají na vládní a ministerské úrovni, pro konečný úspěch jsou mimořádně důležitá přípravná jednání, v nichž se prolínají národní i evropské zájmy. K prosazení svých cílů potřebuje předsednická země také hledat vhodné partnery, které mají cíle podobné.
Catherine von Heidenstam, velvyslankyně Švédska v ČR, upozornila, že předsednictví pro členské země představuje několikanásobně vyšší zátěž než na jakou jsou země obvykle navyklé. Vedle řízení jednání v pracovních skupinách a výborech předsednická země vede také jednání v některých mezinárodních organizacích. Velvyslankyně varovala, že vyjednávání v těchto organizacích jsou daleko obtížnější nejen z důvodu vyššího počtu států a odlišných zájmů, ale také proto, že členské země, svazované při jednáních v rámci EU společným zájmem, mohou mít na mezinárodním poli značně odlišné postoje.
Von Heidenstam doporučuje v takových situacích přidržet se evropské agendy a snažit se o její správnosti přesvědčit i ostatní. Tato jednání jsou velmi obtížná, ovšem pokud se 27 zemím EU podaří nalézt společné stanovisko, jde ve světové politice o velmi silný hlas.
Nedávno uzavřené německé předsednictví je obecně považováno za příklad úspěšného předsednictví. Podařilo se mu mimo jiné významně pohnout s obtížnou situací, která nastala po neschválení evropské ústavní smlouvy ve francouzském a nizozemském referendu. Peter Schoof, vrchní ředitel pro evropské záležitosti na Spolkovém ministerstvu zahraničních věcí v Německu, uvedl, že přestože se Německu snášely na hlavu výčitky ohledně netransparentního jednání jak v případě Berlínské deklarace tak v případě přípravy nové Reformní smlouvy, za úspěchem jejich dojednání byla právě tato vysoká míra utajení. Pokud by jednání byla otevřená, vstoupily by politické motivy do hry silněji a žádné dohody by dosaženo nebylo, uvedl Schoof.
Komunikace s veřejností
Podle Denise Simonneau, bývalého mluvčího francouzského předsednictví v roce 2000 v Bruselu a nynějšího šéfa kabinetu francouzského ministra pro evropské záležitosti, bylo jednání z Nice po mnoha stránkách příkladem, jak by se předsednictví chovat nemělo. Vedle politických selhání šlo ale také o selhání v komunikaci – tiskoví mluvčí tehdy dostali nařízeno vyhýbat se otázkám novinářů.
Úspěšné předsednictví by ale naopak s médii komunikovat mělo, říká Simonneau, a to jak s domácím tiskem zaměřeným na domácí publikum, tak zejména s mezinárodním tiskem.
Také Peter Schoof upozornil, že je třeba rozvinout dobré vztahy s novináři sídlícími přímo v Bruselu. Tito lidé podle něj vytváří z velké části mínění o Evropské unii. Jakmile tyto vztahy opomenete, může to být velmi problematické, říká Schoof.
Simonneau podtrhnul význam i dalších komunikačních médií, zejména Internetu a v poslední době rostoucí oblibě blogů. Průzkumy podle něj ukazují, že internetové stránky představují nejdůležitější nástroj s nímž novináři pracují.
Součástí úspěšné komunikace předsednictví je také kulturní rozměr a rozmanitost, uvedl. „Jde o dobrý prostředek, jak předsednictví zviditelnit“, uvedl Simonneau.
Německý velvyslanec v České republice Helmut Elfenkämper přiblížil roli, jakou mohou v komunikaci předsednictví sehrát zastupitelské úřady v jednotlivých členských zemích. V případě německého předsednictví byla hlavní komunikační strategie vytvořena v Berlíně a zastupitelské úřady jí převzaly. Svými aktivitami (vystoupení v televizních diskusích, vytvoření zvláštních internetových stránek, pořádáním konferencí, diskusí a kulturních událostí) zastupitelství podporovala komunikační politiku Berlína.
EU se na počátku německého předsednictví se EU nacházela v obtížném období, u příležitosti 50. výročí EU jí bylo ale zapotřebí prezentovat jako jednoznačný úspěch. Negativní nálady v Evropě bylo dále třeba nějak zvrátit. Německo se proto soustředilo na témata, o něž byl stále rostoucí zájem – globální oteplování a energetická politika EU.
K podpoře obrazu předsednictví se pak Německo zaměřilo pouze na malý počet témat, která měla jak politickou tak komunikační prioritu – Berlínská deklarace, ústavní smlouva a globální oteplování a energetika. Také díky tomu je dnes německé předsednictví hodnoceno jako úspěšné.
Joe Lennon, mluvčí a šéf komunikačního oddělení pro irské předsednictví v roce 2004, upozornil na mimořádný význam stálého zastoupení v Bruselu, které zde poskytovalo informace médiím. Za mimořádně důležité považuje Lennon také vytvoření přitažlivých internetových stránek předsednictví, které poskytují přesné informace, poskytují je včas a jsou uživatelsky snadno přístupné. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, těžko se později prestiž webových stránek vytváří.
Milena Vicenová, generální sekretářka pro vyjednávání na Ministerstvu pro místní rozvoj, bude předsednictví pro ČR velkou výzvou. V komunikační oblasti je třeba věnovat pozornost všem komunikačním nástrojům - vysokou roli bude podle ní hrát komunikace prostřednictvím Internetu, významné budou ale i doprovodné akce včetně kulturních.
ČR bude muset volit dobře komunikační prostředky k jednotlivým zájmovým skupinám – jiným jazykem budeme hovořit k neziskovým organizacím, jiným k novinářům, uvedla Vicenová.
Ondřej Karas, ředitel odboru komunikace na Úřadu vlády ČR, je přesvědčen o tom, že předsednictví je hodnoceno jako úspěšné pokud jej tak vnímají občané. Rozpor mezi neznalostí a nezájmem o evropské záležitosti na straně a významem, který české předsednictví bude mít na straně druhé, je třeba překonat osvětou, říká Karas.
Informace o tom, jakým způsobem chce ČR komunikovat své předsednictví jsou součástí dokumentu nazvaném Koncepce komunikace a prezentace předsednictví, kterou vláda schválila v první polovině letošního roku.
