Předsednictví malého státu – výhoda nebo překážka?

Předsednictví malého státu je nyní tématem na pořadu dne, protože se této role nedlouho po sobě zhostí hned dva malé nové členské státy - od ledna 2008 Slovinsko a rok poté Česká republika. Malé státy, zejména Belgie a Lucembursko, se dosud v rámci Evropské unie profilovaly jako kvalitní zprostředkovatelé jednání, neboť napomáhaly dosahování kompromisů často tehdy, když velké členské státy tvrdošíjně trvaly na svých partikulárních zájmech a neváhaly jednání zcela zablokovat. Malé státy by měly být v porovnání s lidnatými členskými státy více schopny jednat s respektem ke všem partnerům rovnocenně, s vědomím nutnosti nalézat kompromisní řešení ve prospěch celého společenství i za cenu určitých ústupků.

Z hlediska okolních členských států je malý předsednický stát přijatelnějším partnerem v hledání řešení z toho důvodu, že nedisponuje mocenskými a většinou ani finančními kapacitami na prosazování svých konkrétních zájmů na úkor ostatních.

V rámci mezinárodní politiky malé státy spíše kladou tradičně důraz na mezinárodní právo a jeho dodržování, tvorbu koalic, mírová řešení sporů, na preferenci soft power oproti hard power, na spolupráci mezi státy, dialog a podobně. Malé státy ze své podstaty musejí hrát na tuto kartu, obdobně to funguje i v rámci organizace sui generis, jakým Evropská unie bezesporu je. Předsednictví pro svou efektivitu potřebuje schopnost nalézání společných řešení, na tomto poli jsou malé státy zdatnými hráči.

Hovoříme-li o zastupování Unie ve vnějších vztazích vůči třetím státům a mezinárodním organizacím jako o jedné z funkcí předsednictví, malé členské státy jsou až na výjimky oproti velkým nezatížené svou koloniální minulostí a vazbami, mohou být proto považovány za více objektivní nebo nestranné partnery pro vyjednávání.

Před Evropskou unií stojí parlamentní ratifikace a jedno (irské) referendum reformní smlouvy, jež v případě schválení zavede několik změn v institucionální struktuře organizace – nejvíce diskutovanými jsou jmenování osob na nově vytvořené posty Vysokého zástupce pro zahraniční záležitosti a bezpečnostní politiku a Stálého předsedu Rady EU. Pokud se o obsazení těchto postů bude rozhodovat během předsednictví malého členského státu, doufejme v jeho maximální prosazování snahy o zachování zásady určitého spravedlivého a vyváženého zastoupení v rámci celé Unie s ohledem na celkovou institucionální stránku. (Byť výsledek pravděpodobně bude ve prospěch mocnějších lidnatých členských států.)

Konečně, malé státy mají spíše tendenci prosazovat během předsednictví takovou agendu, která je spíše průchodná a ve prospěch většiny členských států. Každý stát si přeje vtisknout svému předsednictví nějaký úspěšný výstup a tím si zlepšit pověst; malé státy si vybírají agendu více „bohulibou“ (environmentální otázky apod.).

Rovněž pro komunikaci se všemi orgány Evropské unie a jejich součástmi, nutnou pro zajištění úspěšného předsednictví, disponují malé státy větší dávkou pokory než jejich velcí sousedé.

Na závěr, nejvýznamnější výhoda předsednictví malého státu spočívá především v tom, že si bude pro své předsednické půlroční období klást realističtější cíle než stát velký, a to není málo.