Visegrad EU portals : EurActiv.cz | EurActiv.pl | EurActiv.hu | EurActiv.sk | Facebook | Twitter | YouTube EU4YOU
Logo EurActiv.cz

Ladislav Dušek: Češi jsou národ, který ignoruje prevenci


Ladislav Dušek, ředitel Institutu biostatistiky a analýz, Masarykova univerzita v Brně.

12.09.2012
Češi patří k národům, které trápí vysoký počet nádorů rakoviny tlustého střeva a konečníku (CRC). Diagnózu se často dozvídají až v poslední fázi nemoci, kdy je šance na její vyléčení nízká. Podle Ladislava Duška, ředitele Institutu biostatistiky a analýz na brněnské Masarykově univerzitě, na tom svůj podíl viny nese nevědomost pacientů, k níž přispívá neexistence státem řízené osvětové kampaně a také fakt, že Češi jednoduše prevenci ignorují.

inzerce

Ladislav Dušek pracuje jako ředitel Institutu biostatiky a analýz Lékařské a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně (IBA MUNI), který zajišťuje datovou a analytickou agendu v rámci České onkologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

  • Počet Čechů, u kterých je diagnostikována rakovina tlustého střeva a konečníku (kolorektální karcinom, CRC), je velmi vysoký. Jak si na tom stojíme v porovnání s Evropou?

Česká populace je touto diagnózou jedna z nejvíce zatížených, a to nejen z evropského, ale i celosvětového pohledu. Na předních příčkách se střídáme s dalšími dvěma státy, Maďarskem a Slovenskem, a první místo obsazujeme nejen v incidenci, ale i mortalitě. A nejde jen o kolorektální karcinom, na čelních světových pozicích jsme bohužel třeba i v diagnóze nádorů ledvin.

Zpátky k CRC. Jedná se ale o jakési specifikum středoevropského regionu. Velké množství nádorů můžeme pozorovat i v Maďarsku, na Slovensku, nebo v přilehlých příhraničních oblastech Německa, především v Bavorsku.

  • Mohl byste uvést konkrétní čísla?

Ročně je v České republice diagnostikováno přibližně 8.500 nádorů kolorekta a všech zhoubných nádorů včetně bazaliomů, tedy nádorů kůže, které nejsou tolik zhoubné a neohrožují člověka přímo na životě, kolem 75 tisíc. Kdybychom bazaliomy odečetli, zjistíme, že těch skutečně zhoubných nádorů je ročně diagnostikováno 55 tisíc.

Na CRC ročně v ČR umírá přibližně 4 tisíce osob.

  • Čím to?

Důvodem je fakt, že skoro polovina z těchto nádorů je v České republice diagnostikována v pokročilém stádiu, tedy s relativně nízkou šancí na dlouhodobý úspěch léčby. To samozřejmě znamená i velké riziko pro státní rozpočet, protože léčba tohoto druhu nádorů v této fázi je tou úplně nejdražší.

  • Co Česká republika dělá špatně, že jsou tato čísla tak vysoká?

Jednak za to mohou objektivní faktory, mezi něž patří také genetická predispozice. Druhým objektivním faktorem je stárnutí populace. Tato nemoc je způsobována převážně kumulativním rizikem, což znamená, že riziko se v průběhu života zvyšuje a počet onemocnění začíná narůstat kolem 45. roku a dramaticky se zvedá ve věku nad 55-60 let. Nejtypičtější pacient s kolorektálním karcinomem je tedy ve věku 63-67 let a nezáleží na tom, zda jde o muže či ženu. Dá se proto počítat s tím, že jak bude naše populace stárnout, počet nádorů bude stoupat.

  • Hovoří se také o tom, že ke vzniku nemoci může přispívat i nezdravý styl života, tedy špatná strava, nedostatek pohybu atd.

Ano, velkým problémem je skutečně sedavý způsob života, obecně tzv. westernalizace životního stylu, a s ním nezdravé stravovací návyky vedoucí k obezitě. Česká republika se v žebříčku výskytu obezity opět nachází na předních místech, a to i v případě obezity dětí. Dá se říct, že tito lidé si zadělávají na problémy do budoucna, protože vedle diabetu a kardiovaskulárních onemocnění mají poměrně velkou šanci i na to, že u nich bude diagnostikován CRC.

  • Které země, pokud zůstaneme v Evropě, jsou na tom lépe, než my?

Velmi zjednodušeně se dá říct, že nejzatíženější částí je opravdu střed Evropy, speciálně slovanská část, ale i Německo a Rakousko. Vysoký výskyt kolorektálního karcinomu je také ve Velké Británii, Irsku, Dánsku, Holandsku, což opět souvisí se stravovacími návyky a určitou predispozicí.

Poměrně dobře jsou na tom jižní státy, kde tolik nádorů nenajdeme. Důvodem je opět styl života a stravování. Hledejme za tím lehká jídla, velký podíl zeleniny a ovoce, ryby, těstoviny. 

  • Když Vás tak poslouchám, tak predikce pro Českou republiku není zrovna nejlepší…

Pokud bych měl nastínit jakýsi trend ve výskytu nemoci, tak poměrně dramatický nárůst jsme zaznamenávali až do období let 1995 - 2005, poté nastala stabilizace. Možná se už začíná projevovat běžící screening, ale obavy jsou v souvislosti se stárnutím populace a nezdravým životním stylem skutečně namístě.

  • Vzhledem k tomu, že se náš rozhovor má věnovat především prevenci rakoviny tlustého střeva a konečníku, jedním z nejčastěji skloňovaných slov bude tzv. screening, který jste už také zmínil. Mohl byste ve stručnosti vysvětlit, o co jde?

Ano, jedná se o vyšetření asymptomatických jedinců, kteří si o sobě myslí, že jsou zdraví, ale ve skutečnost být nemusí. Od 50. roku života máte nárok na vyšetření na okultní krvácení ve stolici, které je zdarma, protože je propláceno z veřejného pojištění. Od 55 let můžete jít přímo na kolonoskopii, tedy endoskopické vyšetření střeva. Výhodou tohoto vyšetření je, že vaše střevo je prohlédnuté tak, že to už ani víc nejde. V České republice za tímto účelem funguje síť akreditovaných center, která to provádějí skutečně bezpečně a poctivě.

  • Hovořil jste o tom, že velkou mortalitu u rakoviny tlustého střeva a konečníku má na svědomí i fakt, že lidé mnohdy na nemoc přijdou až v posledních fázích jejího vývoje. Proč tedy nechodí častěji na preventivní prohlídky?

Je to jednoduché: ne každý o tom ví. Noviny se tomu zase až tak úplně nevěnují, protože střeva a stolice nejsou sexy témata.

Druhým důvodem je neexistence státem řízené osvětové kampaně, která by lidi motivovala a přesvědčovala k tomu, aby screening navštěvovali. A to je velký problém, protože tohle vyšetření je na rozdíl od mamografie (rentgenové vyšetření prsu za účelem odhalení nádoru; pozn.red.) pro řadu lidí nepříjemné. A to třeba i z toho důvodu, že je s ním spojeno určité společenské tabu. Když budete v restauraci mluvit o stolici, tak se na vás bude polovina lidí kolem divně koukat.

A třetí důvod je jednoduchý: jsme tak trochu národ, který prevenci ignoruje. To není jenom případ kolorektálního karcinomu. V dnešní době dosahuje účast ve screeningu CRC 23 %, screeningy u rakoviny prsu a děložního hrdla mají 50 %.

Rád bych ale zdůraznil, že 23% účast v kolorektálním screeeningu není rozhodně málo. Za poslední tři čtyři roky se nám ji podařilo zvednout o 5-6 %. Bych byl ale šťastný, pokud by se zvýšila nad 50 %.

  • Nepomohla by také větší aktivita lékařů, kteří by lidi přesvědčovali o důležitosti návštěvy takového vyšetření?

Položme si otázku: co je to lékař v kolorektálním screeningu? Podle mého názoru tu jsou angažovány hned tři odbornosti. Prvním z nich je praktický lékař, který skutečně sehrává zásadní roli. Chtěl bych zdůraznit, že nemám rád paušální odsuzování praktických lékařů, které v této souvislosti občas zazní, je totiž pravda, že mnozí lékaři screening aktivně a intenzivně provádějí, což je vidět na výsledcích. Ale jsou tu také tací, kteří to nedělají.

Druhý typ lékaře je gynekolog, který je do screeningu také zapojen. Jedná se o lékaře, kteří vyšetřují ženy-klientky poměrně často a představují tedy obrovský potenciál. Kdyby zasáhli ženskou populaci kvantitativně, tak se zátěž CRC může snížit až o 20 %. Samozřejmě se ale i mezi nimi najdou i tací, kteří v oblasti screeningu aktivní nejsou. Problémem totiž je, že to není úplně kontrolováno.

A třetí typ lékaře je endoskopista gastroenterolog, který může provádět screeningovou kolonoskopii.

  • Dobře. Říkal jste, že pokud by se zvýšila účast lidí ve screeningu, mohlo by se spoustu lidských životů zachránit. Co je tedy nutné udělat?

Není vůbec potřeba nic vymýšlet. Stačí se jenom dívat kolem sebe, jinde v Evropě recept znají. A my v České republice jsme také odvedli kus práce – máme screening, který je proplácen pojišťovnami, je tu fungující síť center, která tato vyšetření provádějí. Za další běží kontrola, úspěšně sbíráme data a v neposlední řadě máme i lékařskou komunitu, jež má plně adekvátní vzdělání s kolegy ze západní Evropy. Co, chybí, je udělat jeden dva poslední kroky.

  • Co máte konkrétně na mysli?

Kromě nutného vzniku koncepce státní politiky v oblasti prevence rakoviny, včetně řízené kampaně ze strany státu, o níž jsem již mluvil, je to tzv. adresné zvaní. Náš screening je totiž oportunní, tj. není úplně organizovaný a řízený. Řízený screening se mj. pozná tak, že subjekt, který jej má absolvovat, je státem rozpoznán a státem vyzván k účasti.

Na druhou stranu je ale nutné k tomu přistupovat střízlivě a nečekat od toho velký zázrak. Musíme počítat s tím, že na rozeslané pozvánky zareaguje třeba „pouze“ dalších 20 % osob. Ale i toto procento nových klientů znamená ve screeningu obrovský skok. Je důležité, aby se tyto věci staly součástí zdravotní politiky státu a aby rutinně běžely a byly opakovány.

  • Teď jste mi nahrál na další otázku. Co tedy dělat v takovém případě, když je osobě v cílové skupině poslána pozvánka, ale ta na ni nezareaguje a k vyšetření se nedostaví?

Možností je několik, ale ne každý by se mnou asi souhlasil. Částečně se na to dá jít přes lékaře, kteří budou bonifikováni za to, že screening provádějí. Tak se vyřeší i jejich motivace, aby své pacienty informovali a přesvědčovali.

Další variantou je osobě, která bude pozvánku k vyšetření ignorovat, jednoduše proporcionálně zvýšit zdravotní pojištění. Konkrétně si to lze představit tak, že pokud se třeba dvakrát na adresnou výzvu nedostaví, bude platit o pět až deset procent více. Má to totiž jednu výhodu, tato osoba si tak fakticky naspoří na to, co svým ignorováním riskuje.

  • Ve svých předchozích odpovědích jste zmiňoval, že není nutné na nic nového přicházet, že již bylo vše podstatné vymyšleno. Existují v Evropě státy, v jejichž stopách bychom měli jít?

Ano, mnoho. Určitě takovým, v této fázi pro nás až nedostižným vzorem z hlediska organizace screeningu, jsou severské státy – například Finsko u cervikálního nádoru. Tomu se podařilo snížit incidenci o zhruba 70 %.

  • A co nějaké státy, které jsou nám geograficky blízko?

Určitě třeba Velká Británie, nebo sousední Německo, které nyní zavádí populační screening. Němci jsou na tom velmi podobně jako my, avšak s tím rozdílem, že se mohou chlubit vyšší účastí, a v hodnocení screeningu mají rozhodně daleko sofistikovanější tah na branku.

Ale abychom nezůstali jen v těchto super vyspělých státech, ideálním příkladem je třeba Slovinsko, kde je populační program screeningu součástí zdravotního systému. Je tu jasná politika, adresné zvaní a hlavně lidé a zřejmě i jejich politická reprezentace to považují za naprosto normální. Funguje to a nedělá se z toho problém.

Na druhou stranu bych rád zdůraznil, že ani Česká republika na tom není dramaticky nejhůř.  Určitě existuje mnoho států, které jsou na tom hůř, například zdaleka ne všechny státy mají zavedený aspoň pilotní program screeningu. Jak už jsem říkal, nám už chybí v podstatě udělat poslední krok, tedy zavést adresné zvaní, spustit řízenou kampaň a kontrolovat lékaře v provádění screeningu. Takový krok může ale udělat pouze ministerstvo zdravotnictví v úzké kooperaci s plátci.

  • Na jaře letošního roku Českou republiku navštívil evropský komisař pro zdraví a spotřebitelskou politiku John Dalli, který se účastnil i konference věnované prevenci CRC. Co na současný stav věci v Česku říkal?

Musím říct, že pan eurokomisař byl celkem překvapen rozsahem naší datové základny v oblasti screeningu, a také ho velice zaujalo, jak velkou a funkční máme kapacitní síť. Zavítal i do Masarykova onkologického ústavu, kde je mamografické a kolonoskopické centrum. Shodl se s námi na tom, co jsem vám před chvílí řekl: mnoho bylo uděláno, ale zoufale potřebujeme udělat posledních několik opatření.

  • Nakolik mohou podobné konference podle Vašeho názoru ovlivnit situaci v České republice? 

Přítomnost pana eurokomisaře na konferenci v Brně jsem vnímal jako obrovskou podporu našeho snažení a objektivně musím říct, že se po konferenci řada věcí začala měnit. Například se v ČR nyní velmi vážně diskutuje o zavedení adresného zvaní do screeningu. Rád bych proto v této souvislosti zmínil kolegu, který se o návštěvu eurokomisaře a řady dalších významných evropských představitelů na konferenci nejvíce zasloužil, a to poslance Evropského parlamentu Pavla Poce.  

Konference tohoto typu ale rozhodně není poslední. Už nyní se diskutuje o programu a cílech konference druhé, která se bude na jaře konat opět v Brně. Zdá se, že jsme založili pozitivně vnímanou tradici (podrobnější informace o chystané konferenci najdete na webu www.crcprevention.eu; pozn. red.). 

inzerce

© 2004-2016. EU-Media, s.r.o., ISSN 1803-2486. Obsah této stránky je autorským dílem. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu EU-Media, s.r.o. zakázáno. Více informací je možné najít zde.
Technology and Design by MONOGRAM
to_top