inzerce
Rozhovor s místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a lídrem kandidátky ČSSD v Moravskoslezském kraji Lubomírem Zaorálkem je dalším ze série předvolebních rozhovorů s představiteli významných politických stran, které mají šanci po volbách, které se uskuteční ve dnech 28.-29. června, usednout v Poslanecké sněmovně. Dosud zveřejněná interview naleznete v bloku „Relevantní články“.
Řada pozorovatelů se shodne, že image ČR předsednictvím v Radě EU utrpěla. Co si myslíte, že by se mělo změnit? Jak by Česká republika měla v Unii vystupovat?
ČR působí na partnery v EU už několik let jako nečitelný partner, který buď nemá na hlavní problémy Unie jasný názor nebo ho nedokáže prezentovat. V horším případě ČR nechápe nebo nechce pochopit hlavní výzvy, před kterými Evropa a svět stojí, jak se ukázalo za českého předsednictví. EU tak nabyla dojmu, že jsme nepochopili hlavní smysl členství v EU a smysl evropské integrace vůbec.
Před českou zahraniční politikou tedy stojí zásadní úkol – zvrátit tento trend a vrátit ČR pověst důvěryhodného a předvídatelného partnera. To lze pouze za předpokladu, že se vrátíme k aktivní politice vůči Unii, dokážeme zřetelně formulovat český zájem a oblasti, ve kterých se můžeme jako ČR profilovat a angažovat. Zároveň je důležité aktivně komunikovat s partnery v Unii a naslouchat, neboť jedině tak budeme schopni získávat podporu pro své pozice a vytvářet v unijním rámci případná spojenectví.
Jedním ze stěžejních úkolů příští vlády bude stále ještě boj s hospodářskou krizí. Pokud ve vládě ČSSD zasedne, bude se touto otázku muset zabývat nejen na domácí, ale také na evropské úrovni. Jak se k současnému evropskému řešení stavíte a jakou roli by podle Vás v krizi měla hrát?
Současná ekonomická krize ukazuje na některé strukturální slabosti současné globalizované tržní ekonomiky, kdy nebyly mimo jiné nastaveny žádné mechanismy regulace či kontroly. Nezodpovědné chování bank a dalších finančních institucí by se mělo řešit.
Evropská unie je v tomto velice aktivní, snaží se např. nyní přijít s jasným mandátem na další jednání G20 v červnu a ČSSD tuto snahu podporuje. Dále bude nutné řešit rostoucí nezaměstnanost a s ním spojené sociální nejistoty. Z toho důvodu ČSSD podporuje novou evropskou strategii „Evropa 2020“, která by měla být zaměřena na vznik nových pracovních míst, podporu vědy a výzkumu, ochranu životního prostředí a posílení konkurenceschopnosti. Evropská unie je proto důležitá a bez Unie by překonávání krize bylo mnohem složitější.
Za jakých okolností lze podle Vás zahájit ústup od protikrizových opatření?
Co se týče problematiky tzv. exit strategy, je důležité zajištění stabilní ekonomické situace a posílení jednotlivých segmentů ekonomiky skrze patřičné reformy tak, aby skutečně došlo k tomuto posílení a neopakovala se současná situace.
Je podle Vás třeba ve světle současné řecké krize třeba změnit pravidla pro fungování eurozóny?
Problémy eurozóny ukazují na zásadní nutnost další ekonomické a politické integrace Evropy. Potvrzuje se, že měnová unie nemůže dlouhodobě fungovat bez společné fiskální a hospodářské politiky. Důležité bude, aby jednotlivé členské země dodržovaly stanovená pravidla jako např. Pakt stability a růstu a při současném řešení krize docházelo k požadovaným reformám.
Vše je samozřejmě otázkou politického rozhodnutí včetně např. možnosti zavést sankce či jiné mechanismy v případě nedodržování společných pravidel. Myslím si, že nás v Evropské unii čekají klíčová rozhodnutí, a proto o to více bude důležité, aby ČR byla aktivní a uměla prosazovat své zájmy ve spolupráci s ostatními.
V nadcházejícím období bude v EU probíhat důležitá diskuse o podobě unijního rozpočtu po roce 2013. Jak by podle Vás měl v budoucnu vypadat?
Podoba unijního rozpočtu bez ohledu na jeho výši musí nezbytně reagovat na nové problémy a výzvy, které přináší a přinese nynější ekonomická krize. Dosavadní struktura a podíly na jednotlivé oblasti už nebudou odpovídat realitě a budoucím potřebám. Je zjevné, že prioritou musí zůstat fondy určené k sociální kohezi, dále bude nutné posílit ekologickou a vzdělanostní oblast.
Z Evropy je cítit silný tlak na zavádění zelených technologií. Může podle Vás v budoucnu ekonomika skutečně spolehnout na „zelený růst“ propagovaný našimi západními sousedy a Bruselem?
Jednou z globálních výzev reagující na současnou krizi by měl být obrat k trvale udržitelnému rozvoji úsporně nakládající se stávajícími zdroji a životním prostředím a orientující se na obnovitelné zdroje.
Kodaňský summit potvrdil, že k celosvětové dohodě je v tomto ohledu ještě daleko, ale aktivitu EU a stanovení jejich cílů podporujeme i přes těžkosti na mezinárodní scéně. Navíc ČSSD tento „zelený růst“ podporuje též a v tomto je zcela v souladu s novým programem Evropských socialistů, který byl přijat zde v Praze v prosinci loňského roku.
Co by bylo v této chvíli navíc důležité, je vést obyvatelstvo k zodpovědnému přístupu k životnímu prostředí, spolupracovat s různými ekologickými a občanskými iniciativami atd. Zdraví našich občanů, čisté ovzduší, efektivní nakládání s energiemi apod. by mělo být prioritou celé politické reprezentace tak, jak tomu je v zemích západní Evropy.
Jedním z úkolů Lisabonské smlouvy bylo posílit roli EU ve světě a hovořit vůči zahraničním partnerům jedním hlasem. V tomto kontextu je dobré připomenout, že drtivá většina českých politických stran vyzdvihuje potřebu takto jednotně vystupovat v případě společné energetické politiky. Dosud byla přitom Unie vnímána spíše jako spolek nezávislých států, které společným hlasem nehovoří. Myslíte si, že se může v dohledné době něco podstatného změnit?
Ne že může, ale musí. Množící se krátkodobé výpadky energetických dodávek mající politické, ekonomické i ekologické příčiny přinutí státy Unie hledat společně řešení v podobě sjednocující se energetické politiky.
To není jen otázka zajištění zdrojů, ale i jejich efektivního využívání, tzn. snižování energetické náročnosti ekonomik EU, hledání úspor, podíl obnovitelných zdrojů atd., což úzce souvisí s předchozím tématem „zeleného růstu“.
Poslanecká sněmovna je často kritizována za to, že projednávání návrhů evropské legislativy nevěnuje dostatečnou pozornost. Návrh legislativy z Bruselu projednává zpravidla pouze Výbor pro evropské záležitosti a plénum jej schvaluje pouze formálně. Lisabonská smlouva v tomto ohledu posílila pravomoci národních parlamentů – myslíte si, že jich ten český dokáže využít?
Bude nucen, jinak se naše postavení v Unii bude dále oslabovat. Pokud máme mít v EU silnou pozici založenou na domácím konsensu, jeho podoba musí vzniknout především v zákonodárném sboru, což se dosud příliš nedělo. Posílení pravomocí národních parlamentů v Lisabonské smlouvě je pozitivní, neboť dojde k posílení vazeb mezi evropskými institucemi a národními parlamenty.
Z toho důvodu je personální obsazení klíčové, neboť skutečně bude záležet na schopnosti získat přesné informace a konstruktivně využívat této pravomoci ve prospěch ČR. Pokud by tomu tak nebylo, hrozilo by, že opět zůstaneme pozadu a nebo že tento nástroj bude využit jen k blokování. Proto se opět ukazuje, jak je a bude důležité být v co nejužším kontaktu s našimi partnery v Evropě, abychom dokázali efektivně využít všech nástrojů, které nám EU nabízí.
V tomto samozřejmě bude záležet na nás, na dostatečné vůli a rozhledu parlamentních stran, aby věnovaly personálnímu obsazení, činnosti příslušných výborů a vůbec nastavení státní správy s ohledem na evropskou úroveň patřičnou pozornost.
Na rozhovor s Milošem Zemanem, předsedou Strany práv občanů Zemanovci se můžete těšit zítra, 25. května 2010.
