inzerce
Jednou z těchto charakteristik byl jejich společný růstový trend trvající až do prvních vážnějších událostí na finančních trzích včetně pádu Lehman Brothers na podzim 2008. Právě tehdy nastal zvrat, kdy došlo k rychlé depreciaci středoevropských měn.
Slovenská koruna byla jako jediná oslabení ušetřena, jelikož fixní konverzní kurz za euro byl nastaven již v červenci 2008 v relativně stabilních podmínkách na maximech její hodnoty. Pro srovnání, zatímco v červenci bylo nutno za sto slovenských korun nutno zaplatit kolem 78 korun českých, na konci roku (před přechodem z koruny na euro) již plných 89 korun, tedy o 14 procent více. V roce 2009 s návratem risk-averzních investorů potom CZK, PLN a HUF shodně apreciovaly, přičemž existují predikce, že např. CZK by měla v průběhu několika let dosáhnout zpět na svá maxima a dále sílit.
Srovnáme-li kurz CZK, PLN a HUF k USD a EUR k USD, lze vypozorovat více než dvojnásobnou volatilitu kurzu středoevropských měn.
Nízká volatilita a zároveň značná potenciální síla EUR patří mezi základní charakteristiky, podle nichž by se měla Česká republika rozhodnout, kdy se připojit k eurozóně. Silná depreciace, jež postihla českou měnu, byla způsobena odlivem zahraničního kapitálu v důsledku citlivého vnímání rizika v CEE regionu. Maďarský forint byl postižen mnohem hlouběji kvůli vlastním potížím s veřejnými financemi a domácím hospodářstvím.
Toto je pouze část textu, celý článek si můžete přečíst v lednovém newsletteru Evropského programu Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
