inzerce
Šest významných evropských deníků se podílelo na rozhovoru s německou kancléřkou Angelou Merkel, která představila svůj pohled na budoucnost Evropské unie.
„Mou vizí je politická unie. Státy by se k sobě měly krok po kroku přiblížit, a to ve všech oblastech politiky,“ řekla kancléřka v rozhovoru pro deníky Le Monde, Süddeutsche Zeitung, The Guardian, La Stampa, El Pais a Gazeta Wyborcza, které se společně rozhodly vydávat zvláštní přílohu Europa zaměřující se na současné evropské otázky.
Svou vizi odhalila německá politička několik dní před důležitým summitem EU (30. ledna), který by měl přinést konečnou verzi fiskální smlouvy, na jejímž vytvoření se evropští lídři dohodli v prosinci (EurActiv 12.12.2011). Cílem smlouvy je posílit fiskální disciplínu a prohloubit hospodářskou integraci eurozóny.
Merkel se podělila o svou představu nové architektury EU. Evropské instituce by podle ní měly mít navrch nad rozhodnutími členských států.
„Evropská komise nabude postupem času větších pravomocí a bude působit jako evropská vláda, která bude mít pravomoci rozhodovat o evropských záležitostech,“ řekla.
„K tomu však budeme potřebovat silný Parlament, jehož druhou komoru by mohla vytvořit Rada. Soudní dvůr EU bude sloužit jako nejvyšší soud,“ popsala kancléřka, jak by podle ní mohla v budoucnu vypadat evropská politická unie.
Dvourychlostní Evropa
I když kancléřka slovo „federalismus“ přímo nepoužila, představuje její vize federalistický model evropského vývoje. S takovou budoucností EU nesouhlasí například euroskeptická Velká Británie.
Podle Merkel Německo cítí povinnosti komunikovat se všemi členskými státy, ať je jejich pozice jakákoliv.
Zároveň dodala, že krize tlačí 17 členů eurozóny k přijetí vzájemných ekonomických a politických závazků.
„Je pochopitelné, že státy, které se spojily používáním společné měny, by měly velice úzce spolupracovat.“
„Společnou měnu dokážeme posílit, pouze pokud posílíme také politický dialog a pokud budeme ochotni poskytnout Evropě postupně více a více kompetencí. Proto musíme dát evropským institucím více kontrolních pravomocí a více skutečné síly,“ domnívá se kancléřka.
Na eurobondy je brzo
Merkel také zopakovala svůj nesouhlas se zavedením eurobondů (společné evropské dluhopisy) jako nástroje pro rychlé vyřešení dluhové krize. Čas pro jejich vytvoření podle ní nastane až poté, co proběhne hospodářská a politická integrace.
„Eurobondy nejsou řešením krize. Nemůžeme sdílet větší zodpovědnost, dokud nedosáhneme hlubší integrace. Abychom jí dosáhli, je ovšem nutné, aby mohl Soudní dvůr EU například monitorovat národní rozpočty.“
Evropská solidarita a národní zodpovědnost
Podle Merkel řešení krize nemůže přinést ani samotné posílení záchranného fondu pro eurozónu. Řešení prý spočívá v posílení důvěry trhů v národní vlády. Německá solidarita musí jít ruku v ruce se smyslem pro národní zodpovědnost, zdůraznila.
„Pokud ukážeme solidaritu, musíme mít na paměti také vlastní zodpovědnost,“ řekla a dodala, že eurozóna musí vyrovnat nepoměry mezi ekonomikami jednotlivých států.
„Je absurdní slibovat více peněz, pokud nedokážeme bojovat s kořeny krize. Ve Španělsku je například více než 40 % mladých lidí nezaměstnaných, což je výsledkem neefektivní legislativy.“
Merkel zdůraznila, že respektuje snahy Španělska provádět strukturální reformy. Dodala však, že Německo i další státy střední Evropy už mají za sebou zavedení „bolestivých reforem pracovního trhu“, z nichž by se ostatní státy mohly poučit.
„Pokud od těchto snah ustoupíme, pokud se budeme se snažit pouze chovat se k ostatním státům přívětivě a oslabíme reformní snahy, poskytneme tím Evropě velmi špatnou službu.“
„Pokud uvážíme miliardy věnované na pomoc jiným státům, musíme být jako Německo také opatrní a dávat pozor, abychom se jednoho dne příliš nevyčerpali.“ 
