inzerce
„Prosazujeme silnou koordinaci hospodářských politik zemí EU. Soudíme, že Rada musí zesílit dohled nad ekonomickým stavem Unie,“ stojí v dokumentu, který v pátek (26. března) během bruselského summitu přijaly hlavy členských států a vlád.
Španělský premiér Josè Luis Rodriguez Zapatero označil dohodu o hospodářském dohledu („economic governance“) za „skvělý krok kupředu.“
Vláda vs. dohled
Je to poprvé, co se v unijním dokumentu explicitně hovoří o dohledu nad ekonomikami. Tomuto kroku předcházela zdlouhavá vyjednávání, při kterých se konfrontovaly pohledy jednotlivých členských zemí. Například Francie prosazovala termín „hospodářská vláda“. Prý aby Unie dala jasně najevo, že směřuje ke společné hospodářské politice. Naopak britský premiér Gordon Brown podporoval umírněnější rétoriku, kterou nakonec upřednostnila většina zemí, a v anglické verzi dokumentu se proto objevuje termín „ hospodářský dohled“ (economic governance). Jinak je tomu však u francouzského znění – zde se objevuje spojení „hospodářská vláda“ (economic government), který Francouzi preferovali a odmítli se ho vzdát.
Hospodářská a fiskální politika
Přestože se lídři nemohli dohodnout na terminologii, stihli v oficiálních závěrech Rady nastínit i mnohé další představy o koordinování ekonomik. Krom toho, co již politici uvedli v předběžných závěrech summitu, přidali závazek „lépe využívat nástroje, které jim dává do rukou článek 121 Lisabonské smlouvy.“
Zde stojí, že je „v pravomoci Rady zformulovat návrh společných pravidel pro hospodářské politiky členských zemí a Evropské unie jako celku.“ Poté, co Rada zapojí i ostatní evropské instituce, může vynášet doporučení, která pomohou společná pravidla uvádět do praxe.
Dosud mohly členské země vytvářet svou hospodářskou politiku do značné míry „na vlastní pěst“. V případě, že splňovaly společné parametry pro rozpočtovou politiku, mohly si samy určovat pravidla pro svůj vnitřní trh či průmyslovou politiku.
Dohoda, kterou uzavřely hlavy Unie v pátek, usnadňuje Bruselu vytváření a komplexní monitorování hospodářských politik členských zemí. Tento postup je v souladu s tím, co prosazuje stálý předseda Rady Herman Van Rompuy, pro kterého je efektivnější dohled nad ekonomikami jedním z dlouhodobých cílů.
Nový Pakt stability a růstu?
Důležitou součástí koordinace ekonomik je dohled nad tím, zda se členské země skutečně řídí společnými pravidly, na nichž se usnese Rada. Článek 121, o který se Rada plánuje opřít, umožňuje podobné postupy jako Pakt stability a růstu, avšak s tím rozdílem, že se týká hospodářské a ne fiskální politiky.
„Zjistí-li se [...], že hospodářské politiky členského státu nejsou v souladu s hlavními směry [...], nebo že by mohly ohrozit řádné fungování hospodářské nebo měnové unie, může se Komise na dotyčný členský stát obrátit s varováním. Rada může na doporučení Komise podat dotyčnému státu nezbytná doporučení.“ říká článek 121.
Po varování od Komise může členský stát ještě dostat doporučení z rukou Rady. Ta jej musí odsouhlasit kvalifikovanou většinou s tím, že se nepočítá hlas dotčeného státu.
Lepší disciplína členů eurozóny
Šestnáct zemí eurozóny by se podle závěrů summitu mělo řídit ještě přísnějšími pravidly. „Koordinace v eurozóně bude intenzivnější, aby mohla šestnáctka snadněji čelit problémům, které nastanou.“
Závěry summitu také explicitně zmiňují článek 136 Lisabonské smlouvy. Ten říká, že Rada ministrů, reprezentující celou sedmadvacítku, může pro země eurozóny přijmout speciální pravidla „k posílení koordinace rozpočtové kázně a dohledu nad ní“ a k „vypracování směrů hospodářské politiky pro tyto státy, přičemž se dbá na to, aby byly slučitelné se směry přijímanými pro celou Unii a byl nad nimi zajištěn dohled."
