inzerce
Řecko včera od Rady ministrů financí dostalo zelenou (závěry zde) pro jeho plán, který počítá se snížením schodku veřejných financí z loňských 12,7 % na 8,7 % během letošního roku. Do roku 2012 má spadnout pod hranici 3 % a vyhovět tak maastrichtským kritériím.
Ecofin vyjádřil souhlas s názorem Evropské komise, která plán posvětila už na začátku února (EurActiv 4.2.2010). Je to ale hodně podmíněné „ano“. Řecko totiž už 16. března – tedy za měsíc – musí předložit detailní zprávu o tom, jak se mu daří snižovat deficit. Do 15. května pak bude následovat další a to samé se pak má opakovat každé čtvrtletí.
Pokud nebudou opatření, která jsou na stole teď, stačit, musí podle názoru Ecofinu Řecko sáhnout po dalších. Řecký ministr financí Jorgos Papakonstantinu potvrdil, že zatím chystá škrty ve mzdách veřejného sektoru, změny daní a prodloužení věku odchodu do důchodu. Pokud by ho ale v polovině března kolegové z Ecofinu požádali o zavedení dodatečných nástrojů, protože ty stávající nedostačují, potvrdil, že by je neodmítl.
Ministři financí také odsouhlasili závěry mimořádné Evropské rady z 11. února, v nichž se dočteme, že členské státy „v případě potřeby“ přijmou „rozhodná a koordinovaná opatření“ k zajištění stability eurozóny – jinými slovy počítají s finanční pomocí (i když v závěrech se výslovně uvádí, že řecká vláda o ni nepožádala).
Řada pozorovatelů očekávala, že právě Ecofin přinese odpověď na otázku, v jaké formě by se „v případě potřeby“ podpora realizovala, ovšem pokud to ministři financí ví, úzkostlivě to tají. Irský zástupce v Radě Brian Lenihan pouze novinářům sdělil, že to bylo Německo, kdo se nejvíce zasazoval o utajení detailů eventuální pomoci.
Jsou to také právě Němci, kdo na Řeky nejvíce tlačí, aby co nejrychleji přijali další nápravná opatření. Což je logické – vzhledem k tomu, že německá ekonomika je nejsilnější z eurozóny a navíc tamní banky mají ve svých portfoliích nemalou část řeckých dluhopisů, museli by Němci pravděpodobně nést podstatnou část nákladů na „záchrannou operaci“.
Německá kancléřka Angela Merkel vzbudila minulý týden velkou pozornost svým prohlášením o nutnosti zavedení evropské „ekonomické vlády“ a včera jí podpořila také španělská ministryně financí Elena Salgado, když prohlásila, že větší koordinace hospodářských politik je určitě nezbytná.
Podobná vyjádření mohou být prvním krokem k novému nastavení eurozóny, protože pokud bude starost o její stabilitu „společným závazkem“ všech jejích členů (jak se na tom shodli evropští lídři minulý týden), znamenalo by to velmi pravděpodobně konec suverenity jednotlivých států eurozóny při utváření fiskální politiky.
Cestu tímto směrem ostatně otevírá i Lisabonská smlouva, která (v článku 115a) uvádí, že členské státy eurozóny mohou kvalifikovanou většinou odhlasovat opatření zaměřená na „posílení koordinace jejich rozpočtové kázně a dohledu nad ní“.
I když diplomaté mluví o tom, že takový scénář není pravděpodobný, teoreticky je možné, že se ostatní členské státy eurozóny spojí a nadiktují Řecku fiskální opatření, která mu vůbec nebudou po chuti. Navíc Evropská komise plánuje, že ještě na jaře předloží návrhy, jak lépe a hlouběji kontrolovat veřejné finance jednotlivých členských států měnové unie.
Řecko však možná na pomoc z Bruselu, Paříže či Berlína čekat nebude a obrátí se na Moskvu, kde včera jednali ruský prezident Dmitrij Medveděv a řecký premiér Jorgos Papandreu. Rusové sice tvrdí, že je Řekové zatím o žádnou finanční pomoc nepožádali, ale jak včera prohlásil mluvčí premiéra Putina „pokud o tom budou naši kolegové chtít diskutovat, my se nebráníme“.
Řecko netrápí jen nadměrný deficit, ale i celkové zadlužení veřejných financí, které činí 113 % HDP, respektive 300 miliard eur. 
