inzerce
„V Německu i v Rakousku euro podporují tři čtvrtiny populace, a to není samo sebou. Přineslo totiž mnoho výhod,“ začíná své vystoupení na konferenci „Euro ve střední Evropě: zkušenosti a perspektivy“ optimisticky guvernér Rakouské národní banky Ewald Nowotny.
Po roce fungování eura na Slovensku jsou prý přínosy společné evropské měny viditelné i u našich východních sousedů. „Mezi ty už pozorovatelné patří snížení transakčních nákladů, nákladů na kapitál a odbourání kurzového rizika. Krize navíc potvrdila, že euro je účinným štítem,“ vypočítává Ivan Šramko, bývalý guvernér Národné banky Slovenska.
S tím, že euro pomohlo v krizi, souhlasí i Nowotny: „Bez eura by zvlášť pro malou zemi jako je Rakousko bylo mnohem těžší bouři přečkat. V bouři je lepší velká loď než malá.“
Pokud jde o hodnocení zavedení eura na Slovensku, na to si podle expertů musíme počkat nejméně pět dalších let a navíc ho dost ztíží právě probíhající hospodářská krize. Ta například znemožňuje posoudit, zda zavedení eura vedlo ke zvýšení cen na Slovensku, protože ceny díky hospodářskému poklesu (zjednodušeně řečeno) nerostly nikde v Evropě.
Většina odborníků nicméně věří, že vstup do eurozóny se malým zemím ve střední Evropě z dlouhodobého pohledu vyplatí. „Jsme malá otevřená ekonomika s nízkou inflací a úrokovými sazbami, ale co je nejdůležitější, obchodujeme hlavně s produkty s vysokou cenovou senzitivitou – standardem jsou jednociferné marže. A navíc okolní země euro mají,“ vysvětluje, proč usilovat o euro v Česku, Luděk Niedermayer z Deloitte Czech Republic.
Jako na horské dráze
Po euru dlouhodobě volají i tuzemští podnikatelé, které trápí kolísající kurz koruny. „Mnoho firem doplatilo na zajišťování kurzů – kurz koruny totiž šel výrazně dolů a řada podniků tratila na zajišťovacích kontraktech více než na propadu zakázek v důsledku krize,“ říká Niedermayer.
Pokud se podíváme na vývoj kurzu koruny v letech 2008 a 2009, opravdu uvidíme, že v červenci 2008 se euro prodávalo za rekordních 23 Kč, ale v únoru 2009 se propadla až na 29,5 Kč. Firmy, které si kurz „zajistily“ například na 24 korunách, tak ztratily hodně peněz.
Je sice pravda, že pokud existuje dlouhodobý tlak na oslabení – nebo v případě střední Evropy spíš posílení kurzu měny –, to se uskuteční ať už s eurem nebo bez něj. Například reálné posilování měny se totiž může dít dvěma způsoby: nominální apreciací (v případě existence vlastní měny) nebo zvyšováním domácí inflace.
Zastánci eura však argumentují tím, že naše cenová hladina je již nyní na 80 % eurozóny, a tak bychom se zvýšené inflace, která navíc nastupuje – na rozdíl od kurzových změn – poměrně pomalu, bát neměli. Ostatně, dokáže si někdo představit, že by se cenová hladina změnila během cca půl roku o skoro 30 %, jako se to před nedávnem stalo kurzu koruny?
Ekonomické poučky dále hovoří o tom, že depreciace kurzu pomůže oslabené ekonomice a podpoří vývozy, ale většina řečníků se včera shodla na nejasné provázanosti vývoje kurzu s reálnými ekonomickými veličinami. Jinými slovy, to co se děje s kurzem měny malé ekonomiky souvisí mnohem více s aktuálními náladami na trhu než se skutečnou situací hospodářství.
„Výhody eura z pohledu podnikatelské sféry jasně převažují nad nevýhodami. Ukazuje se to na příkladu země nám blízké – Slovenska,“ potvrzuje i prezident Mezinárodní obchodní komory v ČR Jaromír Drábek. Problém ale je, že v měnové unii nás ještě dlouho s otevřenou náručí vítat nebudou.
Záleží na reformách, ne na euru
„Dnes je diskuse o přijetí eura v Česku více než kdy jindy akademická. Kvůli vysokému deficitu se o něj nebudeme ucházet nejméně do roku 2015,“ připomíná Guvernér ČNB Zdeněk Tůma. To je pravda: v současnosti Česko neplní klíčové kritérium deficitu veřejných financí a schodek se mu pravděpodobně (pod povolená 3 %) nepodaří srazit dříve než v roce 2014. Loni se podle odhadů Ministerstva financí vyšplhal na 6,6 % HDP, tedy 240 miliard korun.
Jen pro srovnání: slovenský deficit činil loni asi 6,3 % HDP, rakouský 3,4 %. Zatímco v Česku a na Slovensku se celkový dluh veřejných financí pohyboval okolo 30 %, v Rakousku dosáhl 66 %. Ve srovnání s průměrem Evropy je rozpočtová situace všech tří států poměrně dobrá.
Podle Tůmy je klíčové neupínat se příliš k euru a uvědomit si, že i koruna má své přínosy. „Nejdůležitější je dlouhodobá, konzistentní a promyšlená hospodářská politika. Kolísání kurzu může být problematické, na druhé straně, co firmy nevidí, je to, že autonomní měnová politika může mít stabilizační účinky,“ tvrdí Tůma.
Pro nepřeceňování významu eura by zvedl ruku i hlavní ekonom poštovní spořitelny Jan Bureš. „Euro v krizi nebylo tolik důležité – mnohem důležitější jsou domácí politiky. U nás je problém v tom, že deficit je především strukturální povahy a další potíž vězí v nedostatečně flexibilních trzích práce – je třeba zvyšovat naši konkurenceschopnost,“ připomíná Bureš s tím, že v Česku se diskuse o euru ubírá špatným směrem.
„Diskuse by v Česku měla více směřovat na budoucí podobu eurozóny, a ne tolik na to, kdy a zda vůbec do eurozóny vstupovat. Vstup je dříve nebo později stejně nevyhnutelný,“ zdůrazňuje Bureš.
I jasní zastánci eura jako Nowotny, Šramko nebo Niedermayer včera podtrhli, že euro rozhodně není samospasitelné a záleží především na promyšlené hospodářské politice, která nebude podvazovat růst, a ochotě reformovat zdravotnický či penzijní systém.
Mezinárodní konferenci „Euro ve střední Evropě: zkušenosti a perspektivy“ uspořádal Institut pro evropskou politiku EUROPEUM a Friedrich Ebert Stiftung. EurActiv byl jejím mediálním partnerem. 
