inzerce
Předseda poslanecké sněmovny Miloslav Vlček zahájil konferenci a shrnul v úvodu svého příspěvku historii cesty k jednotné evropské měně v Česku. Vyzdvihl zásluhy vlád ČSSD a zaútočil na současný kabinet a jeho váhavý postoj k otázce přijetí eura. Vlček zdůraznil, že kvůli této liknavosti české hospodářství přichází o desítky miliard korun ročně. Česká politická reprezentace musí podle něj přijít s rychlým řešením tohoto problému.
Politická, legislativní a technická připravenost
O Národním plánu přijetí eura v ČR promluvil koordinátor pro zavedení společné měny Oldřich Dědek. Domnívá se, že v současnosti se nacházíme ve schizofrenní situaci, protože původní národní plán vycházel z předpokladu, že ke společné měně přistoupíme přibližně v roce 2010. Zdůraznil několik principů souvisejících s hladkým přijetím eura: finanční neutralita přechodu, kontinuita smluvních závazků, ochrana spotřebitele, přiměřenost nákladů na změnu. Detailně se věnoval fenoménu růstu cen po zavedení eura – je to podle něj spíše mýtus daný mnoha psychologickými faktory a negativní rolí, kterou v tomto směru hrají média. Centrální banky mají podle něj dostatek nástrojů k omezení zdražování (povinné duální ceny, dobrovolný etický kodex, černá listina nepoctivých obchodníků nebo monitoring cen). S regulacemi cen se v Česku podle Dědka nepočítá. Velká diskuse se vede o tom, do jaké míry měnit v důsledku přechodu na euro české zákony, zakončil svůj příspěvek Dědek. Veškeré další informace k tomuto tématu obyvatelé najdou na tomto odkazu.
Přemysl Mička z České národní banky prohlásil, že jeho instituce je k brzkému zavedení eura zatím skeptická, ale na jeho přijetí se i přes to chystá. Mička rekapituloval historii a budoucnost přijímání eura u „nových“ členských zemí a zdůraznil, že mnohé z nich mají problémy s inflací. V této souvislosti zastává ČNB postoj, že Polsko v roce 2011 do eurozóny nevstoupí. Mička ve své prezentaci také představil oba způsoby, jakými lze přejít na jednotnou měnu – postupně nebo „velkým třeskem“(současným zavedením hotovostních i bezhotovostních peněz). Pro druhou možnost se rozhodlo i Česko. U ČNB si však občané budou moci vyměňovat koruny za eura další desítky let.
Vladislav Flek z Ministerstva financí ČR se ve svém příspěvku věnoval stavu příprav na přijetí eura v jednotlivých sektorech ekonomiky a úkolům, které je ještě čekají. Detailně probral činnosti jednotlivých expertních skupin fungujících na Ministerstvu financí, které pracují na technické stránce celého přechodu.
O euru z pohledu českého právního řádu pohovořil Michal Tomášek z Katedry Evropského práva UK. Bylo podle něj rozumné, že jsme hned po vstupu do Unie nespěchali do měnové unie ani do systému ERM 2. S tím, jak se váha ČNB v měnových otázkách snižuje, je však dnes třeba uvažovat o brzkém vstupu do eurozóny. Dále Tomášek důrazně varoval před hrozbou zvyšující se inflace v Česku. Upozornil také na příklad Švédska, které kritéria plní, ale o vstup do měnové unie neusiluje i přes to, že z právního hlediska euro dříve nebo později přijmout musí. Na závěr zdůraznil, že nevidí žádnou závažnou právní překážku přijetí eura, nicméně i přes to bude nutné přistoupit ke změně naší ústavy, respektive její části týkající se ČNB.
Aktuální stav a plnění kritérií
O reálné konvergenci ČR k zemím eurozóny promluvil hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík. Svou prezentaci zahájil označením českého hospodářského vývoje v 90. letech za „hospodářský zázrak“. Ve sledovaném období jsme podle Mertlíka „rostli“ přibližně dvojnásobným tempem než eurozóna. Uvedl např., že mezi lety 1998 a 2007 Česko zlepšilo svou ekonomickou výkonnost ve srovnání s Německem o 25%. Vysoká míra „úrovňové a strukturální“ podobnosti je podle Mertlíka při rozhodování o euru pouze podpůrným argumentem, ne však rozhodujícím. Fiskální stabilita a měnová sladěnost v tomto ohledu hrají prim, tvrdí Mertlík. Tyto ekonomické ukazatele se odrážejí v konvergenčních (maastrichtských) kritériích, která jsou rozhodující pro náš vstup do měnové unie. V roce 2004 se poprvé povedlo splnit fiskální kritérium a od té doby dluh sektoru vlády v poměru k HDP soustavně klesá. Dlouhodobá vyrovnanost rozpočtu však není díky absenci zásadních reforem (především penzijní) zajištěna. Po překonání krize z let 1997-1998 došlo k přibližnému sladění hospodářských cyklů s Unií. V Česku je dlouhodobě „nízkoinflační“ ekonomika, čímž se podobáme eurozóně (kde se inflace obvykle pohybuje okolo 2%). Nízkoinflační rychle rostoucí ekonomika se přirozeně přibližuje k eurozóně pomocí kurzové apreciace. Současné posilování koruny však není podle Mertlíka pro českou ekonomiku udržitelné. Proto se i přes hrozbu vyšší inflace přiklání k co nejrychlejšímu zafixování kurzu a vstupu do eurozóny.
Tomáš Sedláček, makroekonomický stratég ČSOB, shrnul základní filozofii společné evropské měny, která má sloužit jako nástroj liberalizace hospodářství. Zdůraznil, že euro je velmi úspěšnou měnou, která posílila od svého představení o 77% a způsobila tak výrazné zbohatnutí Evropanů. Sedláček se ve svém vystoupení ztotožnil s postojem Pavla Mertlíka, že inflace je výhodnější než apreciace. Jejím hlavním plusem je, že se s ní nedá (na rozdíl od kurzů měn) spekulovat, je spravedlivější (nepostihuje jenom exportéry) a predikovatelnější. Analytik ČSOB také vyvrátil oblíbený argument odpůrců eura: ve Slovinsku sice inflace po přijetí eura dramaticky vzrostla, nicméně v Česku se zvedla obdobně i bez jednotné měny.
Jiří Havel z Institutu ekonomických studií UK na úvod poznamenal, že potřebné reformy jsou téměř hotové a ty, co se teď připravují nás k euru nepřibližují. V Česku je podle něj standardní tržní prostředí a stabilní finanční sektor – na euro jsme tedy připraveni. Havel razantně vystoupil proti „osekávání“ nákladů českého sociálního státu, který je prý jeden z nejúspornějších v Unii. Důchodová reforma je kvůli dlouhému časovému horizontu její aplikace z hlediska eura též irelevantní, tvrdí Havel.
Zahraniční zkušenosti
Peter Havlík z Vídeňského institutu nejprve představil některé milníky při zavádění jednotné evropské měny. Eurozóna podle něj sice není tzv. optimální měnovou oblastí, ale i přes to funguje velmi dobře. Následně se Havlík ve své prezentaci snažil pojmenovat problémy české ekonomiky. Nejpalčivější potíží dneška je podle něj rychlý růst jednotkových mzdových nákladů (zvláště při vyjádření v eurech). Závěrem prezentace přišlo varování, že euro není „samospasitelné“ a že bude nutné pokračovat v nezbytných strukturálních reformách.
Vladimír Dlouhý, mezinárodní poradce Goldman Sachs, jako jediný z řečníků vystoupil se skeptickým názorem na jednotnou evropskou měnu. Je podle něj nyní ještě příliš brzy na hodnocení eura. Evropská ekonomika totiž prožívala od zavedení společné měny výjimečně klidné období – skutečný test pro euro podle Dlouhého nastane až v nejbližší budoucnosti. Pesimistické předpoklady se sice nepotvrdily, nicméně to neznamená, že euro je úspěšné. Efekt prohloubení obchodních vazeb mezi zeměmi eurozóny sice nastal, ale tento jev byl slabší než před přijetím společné měny. Dlouhý však připustil úspěch eura na mezinárodní scéně především jako rezervní měny – význam dolaru naopak v tomto ohledu klesá. Oceňuje také pozitivní roli ECB.
O tom co Slovensko očekává od přijetí eura promluvil Milan Šikula, ředitel Ekonomického ústavu Slovenské AV. Podtrhl, že Slovensko, jako jediné z kandidátských zemí, neposunulo svůj termín přijetí eura. Naši východní sousedé i přes některé počáteční náklady spojené s přechodem k euru očekávají, že se tento krok z dlouhodobého hlediska promítne do rychlejšího růstu HDP a zvyšování životní úrovně.
V závěrečných dvou blocích se řečníci dále zaměřili na otázku optimálního načasování přijetí eura a na bilanci nákladů a výnosů vstupu do eurozóny.
