inzerce
Ústředním bodem dnešního jednání ministrů financí G20 bude diskuse o tom, jak snížit tzv. systémové riziko (aneb co dělat, aby byl finanční systém co nejstabilnější) a jak naplnit fondy potřebné pro záchranu bank v případě opakování nedávné krize.
Mezinárodní měnový fond (MMF) tento týden zveřejnil dlouho očekávanou studii, která se věnuje právě těmto otázkám. Pokud jde o zdanění finančních institucí, MMF výslovně varuje před uvalením daně na finanční transakce, za což podle dobře informovaných zdrojů lobboval u MMF přímo americký ministr financí Tim Geithner.
Naopak zpráva podporuje uvalení daně na finanční instituce. Ta by podle představ MMF měla zprvu mít stejnou sazbu pro všechny subjekty, ale postupně by docházelo k jejímu rozrůzňování podle toho, jaké představuje ta která finanční instituce systémové riziko.
Zelenou pro Tobina?
Podle kritiků ale takto nastavená daň dopadne nejtvrději na klasické banky a finanční prostředky se budou přesouvat „do stínové finanční zóny“, tedy do rukou hedgových a jiných fondů.
To si myslí například Sony Kapoor, který působil v proslulé americké bance Lehman Brothers. „Zavedení zdanění bank bez zdanění transakcí nasměruje finanční aktivity do stínového bankovního systému,“ píše Kapoor ve zprávě, která polemizuje s materiálem MMF.
Podle Kapoora by bylo zavedení daně z transakcí (neboli tzv. Tobinovy daně) nejen spravedlivější, protože by zahrnovalo i instituce, které se pohybují na pomezí bankovního systému, ale přineslo by do státních kas i více prostředků. A navíc, právě obchody s komplexními neprůhlednými cennými papíry, jako jsou například různé typy derivátů, by daň z transakcí dokázala dobře postihnout.
Manažeři hedgeových fondů a investičních bank se už řadu měsíců snaží regulátorům i veřejnosti vysvětlovat, že jsou v kolapsu globálního finančního systému nevinně, ale argumenty proti nim se postupně vrší.
Americká Komise pro cenné papíry (SEC) například minulý pátek obvinila investiční banku Goldman Sachs, že svým klientům v roce 2007 (těsně před propuknutím hypoteční krize i následně během ní) zatajila podstatné informace o cenných papírech vázaných na rizikové hypotéky.
Podpora na sestupu
Argumenty MMF proti transakční dani jsou jasné. Samotné transakce nebyly zdrojem nestability finančního systému – ten představovala hlavně velikost krachujících finančních ústavů. Navíc případné zavedení Tobinovy daně by pravděpodobně dopadlo na koncové zákazníky a nesnížilo příjmy finančních institucí ani systémové riziko, tvrdí MMF.
Zdá se, že k názoru MMF na daň z transakcí se v současnosti přiklání většina členských zemí EU i důležití hráči z Asie (ovšem například Japonci odmítají jakékoliv zdanění bank na globální úrovni).
Administrativa Baracka Obamy už také jasně naznačila, kam směřuje. V americkém Senátu bude čelit republikánskému odporu návrh na zdanění finančních institucí, jejichž aktiva přesahují 50 miliard dolarů. Právě za tyto velké banky totiž americký erár v krizi zaplatil nejvíc. 
