inzerce
Podstatou sporu jsou rozdílné názory na to, jak velkou roli má hrát cenová stabilita v politice ECB. Současná definice cenové stability, která je dána hranicí 2% průměrného harmonizovaného cenového indexu dvanácti zemí eurozóny, je podle mnoha politiků příliš přísná. Rovněž se volá po omezení přílišné nezávislosti ECB při nastavování parametrů měnové politiky.
Nejprve proti příliš silné roli ECB vytoupil v rámci předvolebního boje italský ministerský předseda Silvio Berlusconi. Kritizoval ECB za přílišné lpění na cíli 2%, které nehledě na jeho kritiku Evropská centrální banka v posledních několika měsících nebyla schopna dodržet. Ve svém návrhu počítá s ustavením oficiálního politického výboru, který by měl dohlížet na to, zda se politika ECB ubírá správným směrem.
Ve středu se ke kritice ECB přidal francouzský ministr financí Nicolas Sarkozy, který vyzdvihl nutnost větší komunikace mezi bankou a politiky. Za příklad dával fungující systém ve Spojených státech. Vedle toho stejně jako jeho italský kolega apeloval na větší vyváženost cílů ECB a zohlednění problematiky růstu.
Proti kritice ze strany Říma a Paříže se postavil německý ministr financí Wolfgang Clement i členové bankovní rady ECB, kteří shodně zdůrazňují význam nezávislosti centrální banky pro udržení cenové stability pro fungování měnové unie i podporu hospodářskému růstu.
