inzerce
Evropská unie si na summitu v roce 2000 v Lisabonu vytyčila cíl stát se nejdynamičtější znalostně založenou ekonomikou světa. Záběr strategie je úctyhodný a sahá od podpory podnikání a investic do infrastruktury, přes snahu o odstranění přetrvávajících bariér na jednotném trhu, podpory vědy a výzkumu, investic do lidských zdrojů až po sociální opatření a ochranu životního prostředí. Takto široký záběr se ukazuje být také zásadní slabinou celé strategie. Sada ukazatelů, podle které Komise každoročně hodnotí jednotlivé oblasti, opět ukázala, že pokrok je více než malý.
Příští rok proběhne větší hodnocení celého procesu, takzvaně “na půl cesty”. Strach z naprostého kolapsu celé strategie vedl vrcholné představitele k ustavení nezávislé expertní skupiny vedené Wimem Kokem, bývalým nizozemským premiérem. Kokova skupina složená z expertů z různých zájmových skupin (podnikatelé, odbory, akademici, apod.) má dva základní úkoly. V prvé řadě podá do listopadu 2005 návrhy změn v postupech a metodologii vedoucí k lepšímu dosahování lisabonských cílů. Poté vypracuje také komplexní hodnotící dokument dosavadního průběhu strategie pro jarní summit 2005.
Již dnes jsou ale k možnostem skupiny někteří experti skeptičtí. “Po pravdě řečeno, příliš v expertní skupinu nevěříme. Je to jedna z věcí, kterých nemáme málo a Wim Kok naposledy prezentoval závěrečnou zprávu před summitem v prosinci,” řekl podle portálu Euobserver generální tajemník Shromáždění evropských odborů John Monks.
V pozadí Lisabonské strategie stojí mimo jiné patrný konflikt mezi odbory a podnikateli. Každá ze dvou vlivných zájmových skupin akcentuje jiné priority strategie. Podnikatelské svazy kladou důraz především na konkurenceschopnost, odbory na druhou stranu zdůrazňují sociální kohezi.
