inzerce
„Myslím si, že pokroky, k nimž došlo při navazování dialogu s Indií, Čínou, Indonésií a dalšími zeměmi, jsou velmi důležité. Zasaďte do toho kontextu Spojené státy a máte dialog, který se skutečně zaměřuje na to, co a v jakém časovém horizontu je třeba ve světě udělat,“ zdůrazňuje Ramsay.
Podle bývalého zástupce ředitele Mezinárodní energetické agentury (IEA) se příliš času vyplýtvalo na „poctivé předstírání“ okolo kjótského protokolu namísto toho, aby se zkoumaly překážky pro šíření technologií, které umožňují snižování emisí.
Jde převážně o finanční překážky, zdůrazňuje Ramsay a dodává, že „neexistuje žádný transfer technologií“, pouze nákup technologií. Je tudíž zapotřebí vytvořit takový trh, na němž si budou ti, kteří využívají uhlí k výrobě elektřiny moci nakoupit technologie, které jsou třeba, má-li se snížit objem emisí, který ekonomika produkuje, a oni pochopí, že je to v jejich zájmu.
„Může dojít k pokroku, možná dokonce už v Kodani. Poznaň by měla zachovat reálnost těchto očkávání. Bohužel není ale ideálně načasovaná,“ říká Ramsay.
Bývalý zástupce ředitele IEA uvedl, že stávající situace představuje pro klimatické hnutí jak riziko, tak příležitost. Pokud se v budoucnu zhroutí ceny ropy, může to zpomalit nástup zelených technologií. Finanční krize ale na druhé straně představuje příležitost jak investovat do zvyšování energetické účinnosti, zdůrazňuje Ramsay.
Největší americké automobilky, které se dostaly v důsledku finanční krize do potíží, by měly tuto „dokonalou smršť“ podle Ramsayho využít k zavedení technologií, které jsou dostupné již nyní a začít vyrábět automobily, které budou „fantasticky účinné“, říká. „Podobné věci by mohly v fungovat jak v celé americké ekonomice, tak amerických autech, a (Američané) by se ani nemuseli vzdávat svých 'užitkových vozů'.“
Máme-li se ale posunout kupředu, potřebujeme vládní regulaci palivových standardů, tvrdí Ramsay a volá dále po „pořádně aktivní vládní politice“, která by podpořila rozvoj nízkoemisních technologií. Současná situace podle něj vypadá, jako by byla ušita na míru tak, aby podporu nízkoemisních technologií snížila, neboť obnovitelné zdroje jsou drahé a vládní rozpočty jsou stále napjatější.
Zvyšování daní není řešením, protože takový krok bude příliš nepopulární a nebude mít žádný dopad na chování spotřebitele, říká Ramsay. Adekvátní reakcí podle něj nejsou ale ani dlouhodobé cíle tak, jak si je stanovila pro rok 2020 Evropská unie.
„Cíle na roky 2020, 2030 nebo 2050 nedávají smysl. Cíle musí mít jasně dané 'body měření' v rámci politického cyklu tak, aby politici, kteří tyto cíle stanovili, byli za jejich splnění či nesplnění zodpovědní,“ uvedl bývalý zástupce ředitele IEA. Podle něj by si Evropa spíše měla stanovit cíl do roku 2010, případně další 'body měření' v letech 2012 nebo 2014 a nahradit jimi cíle pro rok 2020.
Pokud jde o systém obchodování s emisními povolenkami Evropa udělala „velkou službu“ těm, kteří se touto otázkou zabývají a kteří jsou schopni z evropského systému obchodování s povolenkami získat hodnotné zkušenosti, říká Ramsay. „Ti, kdo se těmito otázkami zabývají, dostali velice dobrou lekci,“ řekl. V další fázi ETS by se podlě něj mohlo podařit překonat největší obtíže tak, aby mohl být systém propojen s ostatními globálními systémy.
Celý rozhovor si můžete přečíst v angličtině pod tímto odkazem.
