inzerce
Zraky analytiků i politiků se upírají k datu 19. května. Právě v tento den musí řecká vláda splatit dluhopis v hodnotě 8,5 miliardy eur a sílí spekulace, že na to nebude bez mezinárodní pomoci mít. Finanční trhy totiž věří Řecku čím dál méně: včera se úroková míra z jeho desetiletých dluhopisů vyhoupla na 8,4 %, což je nejvíc od roku 1999.
Řecký ministr financí Jorgos Papakonstantinu upřesnil, že rozhovory o detailech plánu pomoci Aténám, který představila Eurogroup 11. dubna, skončí nejpozději v polovině května. Je ale možné, že záchranný program bude spuštěn už příští týden? „Teoreticky ho můžeme aktivovat třeba zítra,“ uvedl Papakonstantinu.
Odpor doma i v zahraničí
S tím, jak se možnost mezinárodní pomoci Řecku mění v jistotu, stoupá odpor proti záchrannému plánu v samotném Řecku i v zahraničí. Pokud jde o domácí kritiku, pracující Řekové i penzisté si začínají uvědomovat dopady tvrdých úsporných opatření, jež mají za cíl snížit letos schodek rozpočtu na 8,7 % HDP (z loňských 12,9 %).
Stovky zaměstnanců největšího řeckého přístavu Pireus včera blokovaly provoz v docích; okolo půl milionu státních zaměstnanců stávkuje dnes po celý den. I když většina Řeků pořád podporuje socialistickou vládu, která vzešla z voleb na podzim roku 2009, tři čtvrtiny z nich jsou přesvědčeny, že spuštění mezinárodního záchranného plánu zhorší jejich životní standardy.
Nevoli budí pomoc Řecku i ve státech, které mu mají pomoci. Především v Německu se z této otázky stalo jedno z hlavních témat před důležitými volbami v Severním Porýní-Vestfálsku, které se konají 9. května. Proti pomoci se staví většina obyvatel Německa, řada ekonomických odborníků i opoziční politici. Každý druhý den se v médiích objevují zprávy o připravovaných žalobách na „nelegální půjčky“ Řecku.
Pomoc se schází
Naopak na francouzské politické scéně podpora Atén zdaleka takové vášně nebudí. Ministryně financí Christine Lagarde už oznámila, že do konce letošního roku může Francie na půjčky Řecku uvolnit 3,9 miliardy eur.
Celkem hodlá přispět během příštích 12 měsíců částkou 6,3 miliardy eur, což je více než pětina 30miliardového záchranného balíčku pro Řecko (dalších přibližně 12 miliard eur má „přihodit“ MMF). Lagarde zopakovala, že případná pomoc Řecku by měla podobu „bilaterálních půjček“ se splatností tři roky a úrokovou mírou 5 % (EurActiv 12.4.2010).
Toť tedy Francie. Velký otazník se ovšem vznáší nad dalšími zeměmi – není totiž jasné, jestli by některé vlády v členských státech eurozóny s případnou pomocí nenarazily v domácích parlamentech. Důležitou roli samozřejmě hraje i čas. V momentě, kdy Řecko o pomoc požádá, je třeba jednat rychle (což se neshoduje s často zdlouhavými parlamentními procedurami).
Pouhé plácnutí do vody?
Většina analytiků se shoduje, že záchranný balíček pro Řecko nakonec dřív (to spíš) nebo později bude aktivován a ostatní státy eurozóny Aténám poskytnou slíbené půjčky. Experti se ale liší v tom, jestli slíbená podpora skutečně pomůže Řecku, nebo jen prodlouží jeho agonii na cestě k bankrotu.
Chmurnější vizi zastává například bývalý hlavní ekonom MMF Simon Johnson, který se domnívá, že Řecko zkrachuje dřív nebo později tak jako tak a nemá cenu ho nákladně zachraňovat. Podle něj totiž doplatí na nemožnost devalvovat svou měnu a na ekonomický propad, který bude velmi pravděpodobně doprovázet přísná úsporná opatření.
Podle Johnsona by se mělo Řecko vydat argentinskou cestou, tedy vyhlásit bankrot, vystoupit z eurozóny a devalvovat měnu, což by mu umožnilo rychlý návrat k ekonomickému růstu a k obnovení důvěry investorů.
Takový scénář ale není příliš pravděpodobný, jak poukazuje například britský týdeník Economist – jeho náklady by totiž byly příliš veliké. První problém vězí v tom, že by potápějící se Řecko mohlo stáhnout pod hladinu další předlužené země eurozóny (Portugalsko, Irsko, Itálii nebo Španělsko).
Za druhé, podle odhadů the Economist dluží Řecko finančním ústavům v eurozóně asi 120 miliard eur (40 % německým a francouzským bankám) a jeho případná platební neschopnost by vyvolala vážnou finanční krizi. Půjčka Řecku dovolí evropským politikům se na čas „vykoupit“ z problémů, které ale musí začít neodkladně řešit, uzavírá britský týdeník.
(EurActiv s Reuters.)
