inzerce
Záchrana bude Řeky hodně bolet. Tamní vláda sice v uplynulých měsících přišla s úspornými opatřeními za miliardy eur, která zahrnovala zvýšení daní, škrty ve starobních důchodech nebo platech státních zaměstnanců, ale zdá se, že to byl teprve začátek. Mezinárodní společenství v čele s Německem tlačí na zavedení dalších škrtů.
„Faktem zůstává, že ani Evropská unie, ani Německo nepřijaly žádné konečné rozhodnutí (ohledně poskytnutí pomoci Řecku), odpověď tedy stále může být pozitivní, stejně jako negativní,“ uvedl pro deník Bild německý ministr financí Wolfgang Schaeuble. „Naše podpora závisí výhradně na tom, zda budou Řekové i v dalších letech pokračovat v úsporném kurzu, který tamní vláda nastoupila,“ podmínil pomoc Schaeuble.
Řecké naděje na rychlý přísun finanční pomoci včera mírnil také německý ministr zahraničí Guido Westerwelle, který včera jeho kolegu z vlády podpořil, když prohlásil, že „se musí teprve rozhodnout, jestli Řecko vůbec z eurozóny nějakou pomoc dostane“.
Už je to oficiální
Po týdnech spekulací ohledně toho, zda Řecko požádá o pomoc, se další týdny analytici ptali už jen na to, kdy se tak stane. Den „D“ nastal minulý pátek.
„V návaznosti na rozhodnutí hlav států a vlád EU z 25. března 2010 o případné pomoci Řecku a na následující stanovisko Eurogroup, Řecko žádá o spuštění mechanismu podpory,“ napsal v pátek ministr financí Řecka Jorgos Papakonstantinu šéfovi ECB Jean-Claude Trichetovi, předsedovi Eurogroup Jean-Claude Junckerovi a komisaři pro měnové otázky Olli Rehnovi (EurActiv 26.3.2010).
V živém televizním vystoupení toto rozhodnutí Řekům i zbytku světa oznámil také řecký premiér Jorgos Papandreu. „Teď přišla ta chvíle. Čas, který nám nedaly trhy, dostaneme od dalších členů eurozóny,“ prohlásil v pátek řecký premiér.
Poslední kapka přišla ve čtvrtek, kdy Eurostat oznámil, že loňský deficit Řecka dosáhl 13,6 % HDP, tedy o 0,7 % více, než se až doposud předpokládalo. Na to rychle reagovaly finanční trhy – úroková míra z desetiletých řeckých dluhopisů se minulý týden vyšplhala až na 8,9 % (riziková prémie činila skoro 6 %) – i ratingové agentury, které hojně snižovaly hodnocení Řecka. Řekům tak nezbývalo, než zavolat SOS.
Teď nebo nikdy
Načasování žádosti určitě nepřišlo vhod německé vládě, což je ostatně patrné i z výroků uvedených výše. Důvod je známý: v Německu se 9. května konají důležité regionální volby (v Severním Porýní-Vestfálsku) a kabinet Angely Merkel si nechce popudit voliče, kteří jsou většinově proti poskytnutí pomoci Řecku.
Předlužená země se však bez ní neobejde a musí jednat rychle. Mezi analytiky se už několik týdnů skloňuje datum 19. května, kdy má řecká vláda splatit 8,5 miliardy eur (staré dluhy plus úroky). Teď už je zřejmé, že bez mezinárodní pomoci se jí to nepodaří.
I když němečtí politici vysílají ohledně podpory Řecku dost skeptická prohlášení, jen málokdo pochybuje, že tamní vláda na pomoc Řecku nakonec kývne. Jeho krach by totiž odnesla celá eurozóna – a Německo pak obzvlášť silně. Podle odhadů totiž 40 % řeckých dluhopisů drží německé a francouzské banky.
„Budeme bránit stabilitu eurozóny, protože Německo z ní profituje nejméně tolik jako všichni ostatní. Pomoc Řecku nepředstavuje plýtvání peněz daňových poplatníků, ale krok, který plně koresponduje s německými zájmy,“ připustil včera Schaeuble.
Bankrot a odchod z eurozóny?
Když už začínalo být jasné, že se Řecko bez pomoci skutečně neobejde, začala odborná obec diskutovat o tom, jestli je jeho záchrana vůbec ještě možná; a za jakou cenu. Někteří odborníci se kloní k názoru, že bankrot a opuštění eura by pro Řecko i pro samotnou eurozónu byly nejlepším řešením, jiní upozorňují, že by pak „pod hladinou“ mohli rychle skončit Španělé nebo Portugalci (EurActiv 22.4.2010).
Výpočty britského týdeníku Economist například říkají, že Řecko bude na stabilizaci jeho dluhu potřebovat asi 75 miliard eur mezinárodní pomoci, přičemž podíl dluhu na HDP se v roce 2014 ustálí někde mezi 140 a 150 %. Jestli se taková „sekera“ dá bez krachu přežít, bude podle expertů záviset na mnoha proměnných. A jednu z nejdůležitějších představuje ochota Řeků si na mnoho let utáhnout opasky.
(EurActiv s Reuters.)
