inzerce
„Finanční systém by měl platit za aktuální náklady, které dělá společnosti a daňovým poplatníkům ve formě implicitních státních garancí,“ uvádí v dopise Anders Borg (citovaný ČTK) adresovaném španělskému předsednictví. „Určitý poplatek finančních institucí by pomohl našemu úsilí o rozpočtovou konsolidaci, ale i zvýšit legitimitu našich opatření vůči finančnímu sektoru v očích veřejnosti,“ doplňuje Borg.
Podle Borga by se Evropská unie mohla inspirovat přímo ve Švédsku, kde tamní vláda minulý rok zavedla poplatek, z něhož se do budoucna budou financovat půjčky ohroženým bankám. Finanční instituce do nově zřízeného fondu přispívají ročně 0,036 % z objemu svých pasiv (kromě základního jmění a některých vybraných dluhopisů).
Během následujících 15 let se v něm má nashromáždit asi 75 miliard švédských korun (191 miliard Kč), což představuje asi 2,5 % švédského HDP. Finanční instituce se v tomto fondu de-facto pojišťují proti další krizi, kde se neobejdou bez pomocné ruky státu.
S podobným schématem přišel minulý týden také americký prezident Barack Obama, který chce od bankéřů odměňovaných „obscénně vysokými“ bonusy, jak řekl, získat aspoň část státních peněz nazpět. Konkrétně by od nich během dalších deseti let rád dostal 90 miliard dolarů (pomocí speciálního poplatku „za odpovědnost za finanční krizi“). Finanční instituce by měly ročně zaplatit 0,15 % z hodnoty svých aktiv.
Podle Borga je mnohem lepší zatížit daněmi položky v rozvahách bank, než například bankovní transakce. „My jsme ve Švédsku už zdanění transakcí měli a jediné co se stalo bylo to, že se přesunuly do Londýna. Rozvahy si finanční instituce ale nikam přesunout nemohou,“ vysvětlil Borg (citovaný Reuters).
Mezi ostatními evropskými politiky ale švédský návrh nevzbudil nijak přehnané sympatie. Německo, Španělsko nebo Velká Británie už dříve odmítly, že by o podobném poplatku uvažovaly; například z britských ostrovů zaznělo, že erár dostane peníze spíš tak, že prodá akcie částečně zestátněných finančních institucí.
To, že se Švédskem žádná země Unie nenechá inspirovat, však zatím vůbec není jasné. Jak upozornil deník Wall Street Journal, belgický ministr financí po včerejším jednání Rady Ecofin uvedl, že jeho země bude „hledat cesty, jak by banky mohly přispět k vyrovnaným rozpočtům“, a proti švédskému plánu se nestaví ani britští konzervativci, kteří pravděpodobně letos usednou do „čísla 10“.
V Česku jsou samozřejmě podobné diskuse bezpředmětné, protože tuzemské konzervativní banky (žijí především z poplatků a ne z investic) se při finanční krizi do problémů nedostaly.
Připomeňme ještě, že plánů na to, jak do státních rozpočtů unijních zemí vrátit prostředky investované do potápějících se bank a zároveň omezit bankéře při riskantních operacích, bylo už více. Kromě zmiňovaného zdanění finančních transakcí (tzv. Tobinova daň) se především ve Francii a Velké Británii mluví o zdanění bankéřských bonusů. Je však otázka, v jaké podobě a jestli vůbec spatří nová daň světlo světa, – odpor finančníků z londýnské City totiž sílí (EurActiv 6.1.2010).
Ať už budou zavedeny daně z aktiv, bonusů či transakcí nebo ne, klíčové pro konsolidaci veřejných rozpočtů je to, jak rychle banky splatí půjčky, a jak rychle se budou jednotlivé státy ochotny zbavit podílů ve finančních institucích. Tlačit banky k rychlému vracení pomoci chce i nastupující komisař pro hospodářskou soutěž Joaquín Almunia (EurActiv 13.1.2010).
