inzerce
Podle Van Rompuye by měla autorita Evropské komise sahat mnohem dále než jen k dohledu nad rozpočtovou kázní. Unijní prezident mluví v dokumentu, který cituje AP, doslova o „silné ekonomické vládě“, kterou EU potřebuje, aby vyšla z krize a zabránila opakování problémů, jimž nyní čelí Řecko.
Van Rompuy zatím není moc konkrétní – detaily jeho plánu by měly být známy příští měsíc – ale základní obrysy už jsou k dispozici. Brusel by měl stanovit pět základních cílů, které se přizpůsobí podmínkám v jednotlivých zemích sedmadvacítky, a unijní experti by pak dohlíželi na jejich plnění.
A co se stane pokud některá země selže? Může přijít o část peněz z unijních fondů a zároveň o důvěru investorů, čímž se jí prodraží další zadlužování, míní Van Rompuy. Pokuty za fiskální nekázeň jsou ovšem možné už podle stávajících pravidel, ale od schválení Paktu stability a růstu v roce 1997 k nim Rada zatím nepřistoupila ani jednou (a že těch prohřešků bylo). Naopak finanční trhy - jak dnes vidíme v případě Řecka - trestají spolehlivě.
Podle unijního prezidenta si Evropa už dále nemůže dovolit velkorysý důchodový a zdravotní systém ani další sociální výhody v situaci, kdy na krizí postižené finanční instituce šly stovky miliard eur a státní pokladnice se propadají do stále hlubších deficitů.
Van Rompuy požaduje, aby se národní vlády vzdaly části svých pravomocí ve prospěch Bruselu, který by byl jakýmsi koordinátorem jednotlivých národních hospodářských politik a také dohlížel na jejich plnění.
Jak ale připomíná AP, předseda Evropské rady bude své vize prosazovat jen velmi obtížně – potenciální voliči jednotlivých evropských lídrů jsou totiž k předávání pravomocí Komisi nebo dalším unijním institucím skeptičtí. To se ukázalo například při anabázi spojené se schvalováním evropské ústavy či Lisabonské smlouvy.
Na druhou stranu je pravděpodobné, že v důsledku krize i řeckých problémů k větší koordinaci hospodářské politiky napříč EU dojde. Pro vytvoření evropské „ekonomické vlády“ se v poslední době vyslovila například německá kancléřka Angela Merkel nebo španělská ministryně financí Elena Salgado. Jak by měla fungovat, ale zatím nikdo neví (EurActiv 17.2.2010).
Prezident EU Herman Van Rompuy se snaží hned od startu svého mandátu ukázat, že chce být skutečným šéfem Unie. V horečných diskusích okolo pomoci Řecku to sice zapadlo, ale předseda Evropské rady v Bruselu minulý týden navrhl, aby se unijní lídři pravidelně (a pod jeho vedením) scházeli každý měsíc. (V současnosti se konají čtyři pravidelné summity ročně plus několik mimořádných.)
Řada analytiků ale pochybuje, že se mu podaří získat reálný vliv na utváření unijní politiky, a ukázalo se to už minulý týden, kdy Van Rompuy podle diplomatů horko těžko přesvědčoval Angelu Merkel a Nicolase Sarkozyho, aby nevydali společné stanovisko k eventuální pomoci Řecku ještě před začátkem summitu v Bruselu.
Jak píše týdeník Economist, Van Rompuy je „prezidentem bez země a bez peněz“ a bude tak vždy zastíněn evropskými státníky, kteří „dávají v sázku prostředky daňových poplatníků“ a berou na sebe riziko nezvolení.
