inzerce
Lord Peter Mandelson je členem britské Labour Party a za vlád Tonyho Blaira a Gordona Browna zastával několik ministerských postů. V letech 2004-2008 působil v Bruselu jako evropský komisař pro obchod. Mandelson je také jedním z tvůrců vnitřní proměny strany v tzv. „New Labour“. Nová image strany v roce 1997 přispěla k vítězství Tonyho Blaira v parlamentních volbách. EurActiv s Peterem Mandelsonem hovořil u příležitosti zahajovací konference Aspen Institute Prague.
- Na posledním summitu EU došlo při hledání nových řešení krize eurozóny k výraznému posunu v několika otázkách. Myslíte si, že opatření, která byla v červnu přijata (vyšší flexibilita Evropského stabilizačního mechanismu, položení základů bankovní unie, apod.) mohou v současné krizi představovat zlom?
Jde podle mě o důležitý posun. Byly nastaveny základní principy a Rubikon byl v jistém smyslu překročen. Jak jsme ale mohli vidět, zároveň bylo vše spojeno s tradičním přístupem ze strany Německa. Proto se také zatím důsledky tohoto jednání okamžitě neprojeví.
Rozumím snahám Německa nastavit řádný bankovní dohled v době, kdy jsou na záchranu španělských bank používány evropské zdroje. Podle mě je zapotřebí zavést tento dohled rychle a efektivně, protože pokud promeškáme možnost španělským bankám takto pomoci, obětí se nestanou pouze ony, ale pozice Španělska jako takového. Musíme proto postupovat velmi opatrně.
- Co dalšího by se podle vás mělo udělat? Před posledním summitem EU jste například uváděl, že by měla být posílena role Evropské centrální banky (ECB) a z banky by se měl stát věřitel poslední instance.
Věřím, že se úloha ECB musí vyvíjet, pokud má dojít k přebudování systému eurozóny a pokud má vzniknout to, co bych rád viděl, totiž „Eurozóna – verze II.“. Nicméně stejně tak rozumím tomu, že pokud se bavíme o principu neutralizace (dluhů), ať už bankovního systému nebo států eurozóny, jedná Německo správně, když požaduje nový politický systém a zavedení kontrolních mechanismů. V opačném případě by se totiž vystavovalo neomezeným nákladům a závazkům, aniž by situaci v eurozóně mohlo účinně kontrolovat.
To z politického hlediska nejde. Musíme být realisté. Pokud budeme mluvit o změnách ve fungování eurozóny a o principu vzájemného sdílení závazků a rizik jak u bankovních systémů, tak samotných států, pak si musíme umět představit různá pravidla, různé způsoby jejich vymáhání a důsledky, které nastanou, pokud je lidé budou obcházet. Jsou to dvě strany jedné mince a musí fungovat společně.
- Existence společné měny se stejnou úrokovou sazbou vytvořilo v eurozóně obrovské nerovnováhy, které je třeba odstranit. Nemělo by Německo ze svého tvrdého postoje vůči státům na periferii trochu ustoupit?
Můžeme se na to dívat různě. Jsem ale přesvědčen, že stejně jako má Německo právo zaujímat postoj, který zaujímá, mají ostatní právo od Německa očekávat, že bude pragmaticky postupovat rychleji a přispěje tak k vyřešení krize.
- Zmínili jsme bankovní unii. Británie oznámila, že se k bankovní unii nepřipojí. V této souvislosti se diskutuje o tom, zda vláda svým postojem neposílá svou zemi v rámci EU do izolace. Jaký na to máte názor?
Britská vláda dělá dvě věci. Zaprvé sleduje krátkodobé cíle a ne dlouhodobá, a zadruhé reaguje především na politické tlaky uvnitř Konzervativní strany a ne na národní zájmy.
Mrzí mě, že se musím vyjadřovat takto konkrétně, ale taková je situace. Řada lidí v Británii včetně lidí z finančního sektoru, bank a londýnské City vidí dlouhodobé zájmy Británie jinak. Doufám, že britská vláda začne tyto alternativní názory více reflektovat a přestane se soustředit jen na to, co je momentálně dobré pro Konzervativní stranu. Musí přijít na to, co je dobré pro celou zemi.
- V jednom svém nedávném projevu jste uvedl, že ve Velké Británii nalezneme ve vztahu k EU dvě pozice. Britové jsou podle vás buď euroskeptici, nebo si alespoň chtějí od Evropy držet určitý distanc. Zároveň jste říkal, že vy vztah k EU vnímáte jinak. Jak?
V Británii existuje euroskepticismus nebo úplné antievropanství. To mimochodem dobře znáte i vy v České republice. Velmi se to podobá přístupu pravicové Konzervativní strany. Někteří lidé v Británii jsou proti Evropské unii zkrátka za všech okolností. I v České republice máte určité jednotlivce s podobným postojem.
Pokud se podíváme na pozici britského premiéra, ten je lapen v diskusi mezi euroskeptiky a antievropany, a rád by se z ní vymanil a podle mého by v ideálním případě rád zaujal pragmatický přístup. Británie by v takovém případě hrála při řešení unijních záležitostí plnohodnotnou a efektivní roli. Tato situace ho ale celou dobu brzdí a to poškozuje britské národní zájmy.
Pokud bude Británie takto ambivalentně pokračovat, můžeme se dočkat toho, že nás naši partneři v Evropě nejdřív začnou ignorovat, pak nás budou odmítat a nakonec na nás úplně zapomenou.
Máme ve vztahu k Evropě řadu návrhů, které bychom chtěli realizovat, a chtěli bychom, aby byla přijata určitá rozhodnutí. Pozice, ze které bychom své záležitosti prosazovali, se nám ale neustále zhoršuje. Sami si pod sebou řežeme větev. Přistupovat takto k Evropě je špatně a vy v České republice víte, o čem mluvím.
- Jak jako zástupce britské opozice vnímáte spojenectví mezi britskými konzervativci a českými občanskými demokraty?
Je to vztah, který nikam nevede. Pro české národní zájmy není o nic přínosnější než pro britské zájmy. Je to důsledek předsudků a upřednostňování vlastního prospěchu před dobrem země.
- Nedávno jste však řekl, že Británie by měla uspořádat referendum, které by rozhodlo o další podobě vztahů s Evropskou unií. Proč?
Já tuto možnost nevylučuji. Pokud dojde ke změnám ve struktuře eurozóny a skutečně vznikne evropské jádro s větší „federální“ kontrolou nad měnovými a fiskálními politikami, Británie bude muset zvážit, jaký k tomuto jádru zaujme postoj. Jinak se ocitne na vnějším okraji Unie a bude se nacházet v pozici, která může velice snadno poškodit naše národní zájmy.
Pokud má ale dojít k vybudování nového vztahu, musí o tom rozhodnout lidé v Británii a ne politici. Mluvíme ale o vzniku nového institucionálního modelu a vztahu, jaký by k němu Británie měla zaujmout. To ale bude aktuální v řádu pěti až deseti let ne během příštích pěti až deseti měsíců.
A to je právě rozdíl mezi mnou a těmi zástupci Konzervativní strany, kteří požadují okamžité referendum. Ti to totiž dělají proto, že chtějí využít ekonomické a finanční krize k tomu, aby Británii dostali z Evropy. Já se na to dívám obráceně. Chci využít změn, kterými eurozóna prochází, k tomu, aby si Británie mohla rozmyslet, jestli chce být u toho, a ne aby Evropskou unii opustila.
- Podívejte se ale, jaké je v Británii veřejné mínění. Vy se vzhledem ke svým postojům referenda nebojíte?
My ale přeci nevíme, jaké budou postoje britské veřejnosti za pět nebo za deset let. Známe pouze názory, které panují nyní.
- Před dvěma měsíci jste měl v Oxfordu projev, ve kterém jste mluvil o změnách v institucionálním uspořádání EU. Navrhoval jste propojení Evropské komise a Rady EU a změnu pravomocí Evropského parlamentu. Mohl byste tuto myšlenku rozvést?
Myslím si, že jedním z problémů Evropské unie je politická legitimita. Tato otázka má dva aspekty. Prvním z nich je efektivita rozhodovacího procesu a druhým je sbližování každodenního řízení Evropské unie s postoji a zájmy členských států. Nemyslím si, že by byl současný systém nějak dokonalý. Je velmi nepraktické, když se Evropská komise každý týden schází v počtu 27 lidí. Ideálnější by bylo, aby exekutiva zasedala v omezenější podobě.
- Portfolia některých komisařů by se tedy měla spojit?
Rozhodně. Na druhou stranu ale uznávám, že každý členský stát musí být mít možnost kontrolovat kroky, které exekutiva přijímá. Zajímavý model funguje například ve vedení Evropské centrální banky, která má svou výkonnou radu, ale dohlíží na ni dozorčí rada tvořená zástupci všech 17 zemí eurozóny.
- Měl jste už možnost o těchto návrzích jednat s některými politiky?
Občas je k tomu příležitost, ale není to nic jednoduchého. Kdyby existoval nějaký zázračný lék, zázračná reforma nebo zázračný způsob řízení Evropské unie, už bychom je jistě zavedli. Jenže tak to nefunguje. Místo toho máme kompromisy a jejich důsledky. Je to taková Rubikova kostka a najít alternativní řešení není jednoduché.
