inzerce
Na druhou stranu se Bruselu a Moskvě, ve snaze změnit tento nepříznivý stav, podařilo dosáhnout několika společných rozhodnutí. Tyto skutečnosti pak ve svém důsledku mají zásadní význam pro další podobu vzájemné spolupráce, která se může vyvíjet dvojím způsobem. Buď bude energetická interakce zatížena další energetickou krizí a hrozí stagnace, nebo nové události povedou k navrácení důvěry.
Plynová krize v lednu 2009 a energetická (ne)bezpečnost EU
Ještě na začátku ledna 2009 ovšem nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít ke zlepšení energetických vztahů mezi EU a Ruskem, po té, co Moskva přerušila dodávky plynu Ukrajině. Energetický spor byl o to zneklidňující, že dodávky ruského plynu v současnosti pokrývají až 25 % potřeby EU. Závislost jednotlivých členských zemí je odlišná a postupně se zvyšuje směrem od západu na východ Evropy, kde státy unie odebírají až 100 % své potřeby plynu z Ruska. Přes Ukrajinu pak prochází 80 % dodávek ruského plynu do zemí EU. Celkově Evropa nakupuje v Rusku zhruba 42 % plynu nutného k vytápění a výrobě elektřiny.
Následkem zastavení dodávek plynu do Evropy přes Ukrajinu zůstala přibližně na dva týdny částečně nebo zcela bez dodávek zemního plynu většina členských i nečlenských států EU. K obnovení celkového objemu dodávek plynu do Evropy došlo po dvou týdnech na základě dohody mezi ruským premiérem Putinem a jeho ukrajinským protějškem Tymošenkovou.
Toto je pouze část textu, který vyšel v lednovém čísle časopisu Mezinárodní politika (1/2010). Celý článek si můžete přečíst na stránkách Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). 
