inzerce
Ve Spojených státech se za poslední desetiletí postavilo zhruba 23 tisíc kilometrů nových plynových potrubí, do nichž soukromí investoři vložili 40 miliard dolarů. A v Evropě? Pouhých tisíc kilometrů.
Důvod je podle odborníků zřejmý: zatímco v USA proběhl tzv. unbundling, tedy rozdělení plynařských firem na zpracovatele a prodejce plynu a vlastníky sítí; na druhém břehu Atlantiku se tento proces teprve rozbíhá – a to velmi pozvolna.
Podle šéfa amerického regulačního úřadu pro plynárenství Michaela McGehee se tamní systém během posledních let stal mnohem dynamičtější a více se přizpůsobil potřebám trhu.
Avšak nedá se říct, že by Evropská unie úplně usnula na vavřínech. V říjnu 2008 ministři odpovědní za energetiku dosáhli kompromisu ohledně liberalizace plynařství (celý liberalizační balíček byl pak dojednán na jaře 2009 za českého předsednictví). Problém je ovšem v tom, že Unie zůstala na půli cesty.
Plynařské společnosti tak budou mít na výběr: buď se mohou úplně rozdělit, tj. prodat rozvodné sítě, nebo si je i nadále ponechat s tím, že jejich řízení předají z části do rukou „nezávislého regulátora“. Právě touto cestou se hodlá vydat například RWE Transgas, který dominuje českému plynařství.
Podle analytika bruselského think-tanku Bruegel Georga Zachmanna je zaostalost trhu se zemním plynem dána také „zpátečnickými pravidly“, která brání tomu, aby „plyn proudil tam, kde je po něm největší poptávka“. Navíc chybí dostatečná infrastruktura (EurActiv 15.2.2010).
To včera na konferenci o liberalizaci energetiky v Bruselu potvrdil i šéf nizozemské distribuční společnosti Gasunie Marcel Kramer, který si stěžoval, že v Unii stále převládají protekcionistické tendence a velmi odlišná pravidla v jednotlivých státech, jež podvazují konkurenci.
„Několik hráčů na trhu už prošlo vlastnickým oddělení a umožňují tak volný přístup konkurence do sítí. Pokud bude odstraněna řada překážek vyplývajících z nevhodné regulace, mohly by tyto společnosti operovat na celém unijním trhu,“ říká Kramer.
Podle odborníků se s problémy potýkají především velké trhy, jako ten francouzský či německý, které jsou rozdrobené a netransparentní. „Vytvoření plně funkčního trhu se zemním plynem bude trvat léta,“ obává se například analytik společnosti McKinsey Enrico Giglioli.
Z evropského rozpočtu jde na rozvoj plynařských sítí (jejichž malý rozsah je spolu s nevhodnými regulacemi považován za hlavní brzdu liberalizace) ročně pouze 250 milionů eur; ovšem v rámci Evropského plánu obnovy i část z 1,4 miliardy eur.
Právě rozdělování peněz v rámci tohoto plánu ale včera sklidilo kritiku některých řečníků, kteří si stěžovali, že část prostředků míří na projekty, které konkurují jiným – životaschopným i bez veřejné podpory.
Podle Philipa Lowa z generálního ředitelství pro energetiku se však Komise snaží nastavit systém tak, aby investory motivoval k výstavbě nových sítí. Lowe také slíbil, že se evropská exekutiva bude věnovat sjednocování regulací napříč Unií.
