inzerce
Souvislosti:
Od roku 2005 se muselo asi 10 tisíc průmyslových společností v celé Unii zapojit do systému nákupu a prodeje povolenek na exhalace CO2. Takzvaný „systém obchodování s emisními povolenkami“ (EU ETS) umožňuje firmám, které překročí svoji vyhrazenou kvótu, aby si od „zelenějších“ konkurentů povolenky na trhu dokoupily. Celý systém má posloužit ke splnění závazků Unie vyplývajících z Kjótského protokolu a k přeměně evropské ekonomiky směrem k "nízkouhlíkovým" šetrným technologiím.
Rozdílů mezi EU ETS a Kjótem je možné pozorovat hned několik. Předně v rámci Kjóta obchodují státy a jejich účast je dobrovolná (vzpomeňme například na nedávný odprodej povolenek Japonsku v hodnotě 10 miliard korun), zatímco v systému EU ETS jsou velké podniky těžkého průmyslu a elektrárny zahrnuty povinně a obchod probíhá mezi nimi (v rámci sedmadvacítky).
Ve své první fázi od roku 2005 do roku 2007 nicméně EU ETS nefungoval efektivně, protože Evropská komise na základě žádostí členských států alokovala nadměrné množství povolenek, které pak přirozeně srazilo jejich cenu na minimum (až k hranici 8 eur za tunu CO2). V současné době se nacházíme ve druhé fázi systému EU ETS, která trvá od roku 2008 do roku 2012 (kopíruje tak pětileté kontrolní období Kjóta).
Například v Česku došlo v minulém roce k využití menšího množství emisních povolenek, než kolik dostaly jednotlivé podniky v rámci našeho národního alokačního plánu. Ty loni vypustily do ovzduší 80,4 milionu tun emisí (tedy o 8,5% méně než v roce 2007), přitom dostaly povolenky na 85,8 milionu tun. Pouze energetický gigant ČEZ tak na prodeji povolenek získal loni skoro 300 milionů korun.
V prosinci 2008 se členským zemím pod vedením francouzského předsednictví podařilo dohodnout na podobě energeticko-klimatického balíčku. Ten převádí do legislativní podoby ambiciózní cíl: snížení emisí CO2 v Unii o 20% do roku 2020 ve srovnání s rokem 1990. V roce 2013 tak dojde ke změně v systému EU ETS: elektrárny si budou všechny emisní povolenky muset kupovat v aukcích, čímž by se měl odstranit jeden z nedostatků původního systému, v němž výrobci elektřiny dostávali povolenky zdarma a do klína jim tak spadly velké zisky.
V dalších sektorech zahrnutých do systému obchodování s povolenkami se aukce budou zavádět postupně. To znamená, že v roce 2020 bude v aukcích draženo pouze 20% povolenek, v roce 2020 70% a až v roce 2027 plných 100%. Pod tlakem krize a některých států (Polsko, Itálie) se tak stal klimaticko-energetický balíček mnohem méně ambiciózním. V sektorech ekonomiky, které nejsou do systému EU ETS zahrnuty (doprava - kromě letecké, která do EU ETS bude spadat od roku 2013, zemědělství) budou muset členské státy dosáhnout snížení emisí o 10%.
O nastavení nového mezinárodního rámce pro ochranu klimatu se bude jednat na nejvyšší úrovni letos v prosinci na konferenci OSN v Kodani. Hlavní odpůrce Kjóta – Spojené státy mění s nástupem nové administrativy svůj postoj k hrozbě globálního oteplování.
Stanoviska:
Owen Wilson z irské energetické společnosti ESB prohlásil, že je podle něj možné v Evropě dosáhnout „uhlíkově neutrální“ výroby elektřiny do roku 2050, což by se mohlo povést i v případě dalších sektorů ekonomiky. „V energetice vzniká 90% emisí CO2 spalováním paliv, za dalších 9% odpovídají rafinerie,“ připomněl Wilson. „Každý sektor ekonomiky musí přispět ke snižování emisí skleníkových plynů,“ zdůraznil. Podle Wilsona k provádění aukcí postačí pouze velmi jednoduchý systém, který musí být dokončen a ozkoušen nejpozději do roku 2011. Přístup k aukcím povolenek by měl být umožněn všem zájemcům, domnívá se Wilson. Jakékoliv stropy nebo prahy v cenách permitů jsou podle něj nepřípustné. Wilson dále připomněl, že na implementaci systému aukcí mají členské státy poměrně málo času. Podle odhadu Mezinárodní energetické agentury (IEA) bude jen do roku 2030 potřeba 1,75 bilionu eur na investice do nízkouhlíkových technologií, uzavřel Wilson.
Bruno Vanderborght z cementářské firmy Holcim začal přirovnáním systému alokace povolenek k situaci, kdy každý velký podnik chce svůj „díl dortu“ a některý ho dostane zadarmo, zatímco jiný (např. energetické společnosti) si ho budou muset koupit v aukci. Připomněl, že aukce povolenek mají vést firmy ke změně jejich podnikatelských plánů směrem k prosazení nízkouhlíkových a energeticky úsporných technologií. Vanderborght zdůraznil, že není možné zvýhodňovat některé sektory (např. oceláři) na úkor jiných (např. chemický průmysl) při požadavcích na snižování emisí.
Guy Turner z New Carbon Finance zpočátku řekl, že „samotné aukce nejsou ničím složitým“ a navíc dopady aukcí na cenu povolenek budou podle něj pravděpodobně zanedbatelné. Podle Turnera mohou aukce povolenek přimět energetické firmy k investicím do obnovitelných zdrojů energie. Frekvence aukcí není důležitá, klíčové je, aby všichni hráči byli dobře informováni o jednotných „pravidlech hry“ a všichni měli přístup ke všem aukcím v zemích sedmadvacítky, uzavřel Turner.
Nasrine Amzour z britského ministerstva životního prostředí (UK DEFRA) se domnívá, že se na poli ETS děje řada nových událostí – například došlo k závazku Baracka Obamy ohledně zavedení systému obchodování s povolenkami; s novým schématem pro redukci emisí přichází také Austrálie. „Ledy se hýbou“ také na Taiwanu, v Jižní Koreji nebo Mexiku, připomněla Amzour. Jaké jsou zkušenosti s EU ETS? Systém je levnější, než se původně očekávalo. Obchoduje se na něm nyní s miliony povolenek každý den. V rámci systému EU ETS se na nový příliv peněz pomocí mechanismu CDM (clean development mechanism) těšit také rozvojové země. Pokud nastane optimistický scénář, začne spolu se třetí fází EU ETS od roku 2013 fungovat také americký a mexický systém obchodování s povolenkami. Všechny by se pak mohly propojit do jednoho schématu po roce 2020, uzavřela Amzour.
Norio Suzuki z Mitsubishi Corporation připodobnil obtížnost propojení systémů ETS na obou březích Atlantiku k náročnosti spojení podzemních drah Londýna a New Yorku. To se ale podle Suzuki může brzo změnit – kdo by si ostatně před 20 lety představil, že dnes nebudeme moci žít bez Internetu, kterým je propojen celý svět?
Mike Wriglesworth z The Centre for European Policy Studies připomněl, že EU ETS byl zbudován jako hlavní pilíř evropského boje proti globálnímu oteplování. Klíčové je teď zapojit rozvojový svět do tohoto procesu, což se neobejde bez významných transferů z rozvinutých zemí a zapojení západních společností do snižování emisí v rozvojových státech. Wriglesworth na otázku EurActivu ohledně možnosti zavedení „uhlíkové daně“ namísto ETS odpověděl, že je to sice zajímavá myšlenka, ale nikdy by neprošla ani u evropských ani amerických politiků – tudíž nemá cenu se o ní dále bavit.
