inzerce
Don Gauthier z americké vládní vědecké agentury US Geological Survey upozornil, že získávání břidlicového plynu není žádná hračka. Zde je jeden příklad: pokud by se těžil na území rozlohy Beneluxu, muselo by se realizovat přibližně šest tisíc vrtů, což by velmi pravděpodobně vyvolalo nevoli ekologů.
Na rozdíl od konvenčního zemního plynu totiž nekonvenční plyn potřebuje vysokou hustotu koncentrace vrtů, a to nejen klasických vertikálních, ale i horizontálních. Konvenční zemní plyn tak stojí méně a daří se jej získávat v mnohem vyšších objemech z menšího množství vrtů.
Dalším problémem je podle Gauthiera to, že se těžaři musí dohodnout s majiteli půdy. Dohadování přitom fungovalo snadněji v Texasu než v New Yorku, kde došlo k "mnohým diskusím" ohledně vodních zdrojů, dodává Gauthier. Evropa je hustěji obydlená a má více infrastruktury než Spojené státy, varuje.
Navíc, získávání břidlicového plynu pomocí přidávání chemikálií, které pak začnou hlubinný proces štěpení a vedou k uvolnění zemního plynu do vody, vyvolává obavy ze strany ochránců životního prostředí.
Tyto chemikálie, které mají uvolnit plyn „uvězněný“ mezi břidlicemi, navíc těžební společnosti navrhují tak, aby odpovídaly charakteristikám jednotlivých míst těžby. Široký rozsah druhů skal a kamenů totiž podle expertů znamená, že chemická látka vyvinutá pro těžbu ve Spojených státech by se dala jinde ve světě použít jen v malé míře nebo vůbec.
Evropské země, ve kterých se předpokládá přítomnost břidlicového plynu, jsou: Francie, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko, Švédsko a Velká Británie.
Polsko v centru pozornosti
Konference se zaměřovala zejména na těžbu břidlicového plynu v Polsku, tedy zemi, která využívá jako svůj hlavní zdroj energie uhlí. To je trnem v oku všem bojovníkům proti změnám klimatu v čele s Bruselem. S příchodem nových zdrojů plynu by se ovšem polské emise CO2 mohly výrazně snížit, protože spalováním zemního plynu se ve srovnání s uhlím produkuje pouze polovina skleníkových plynů.
Ředitelka Oddělení geologie na polském ministerstvu životního prostředí Ewa Zalevska přiznala, že Varšava vkládá do těžby břidlicového plynu velké naděje, přičemž současný trend nazývá „zlatou horečkou 21. století“.
V letech 2007 až 2010 udělilo Polsko 58 licencí na průzkum potenciálních ložisek tohoto nekonvenčního plynu americkým gigantům ExxonMobil a ConocoPhillips, uvádí Zalevska. Mapa, kterou představila na obrazovce, ukazuje široké oblasti, kde se očekává nález břidlicového plynu. Toto území se táhne od Baltského moře až na jihovýchod země.
Odhaduje se, že polské rezervy břidlicového plynu představují přibližně 1,4 až 3 biliony metrů krychlových, což je dost k uspokojení potřeb země na dalších 100 až 200 let, dodává Zalevska. Dodala však, že tyto údaje jsou zatím jen předpoklady a v Polsku se doposud nepodařilo zdokumentovat žádné pole s břidličným plynem. Podle ní se tak stane v časovém horizontu čtyř až pěti let a první potenciální těžba se očekává v průběhu 10 až 15 let.
Hans Van Der Loo z těžební společnosti Royal Dutch Shell potvrdil, že rezervy nekonvenčního plynu v Evropě je ještě třeba potvrdit a není jisté, zda přinesou i komerční úspěch. Některé firmy by dokonce mohly přijít o své peníze, varoval.
Gazprom se bojí
Břidlicový plyn se získává z vrstev usazeného kamene, ke kterým je těžké se dostat pomocí konvenčních technologií. Ve Spojených státech se chopili této příležitosti a země se pomocí břidlicového plynu stala soběstačnou, co víc, dokonce zapříčinila snížení světových cen plynu.
Zástupci ruského plynárenského gigantu Gazprom se v nedávném prohlášení vyjádřili o břidlicovém plynu s despektem a zároveň poukázali na negativní dopady jeho získávání na životní prostředí.
Odborníci mu ale přikládají strategický význam, protože by mohl Evropě pomoci snížit její závislost na ruském importu. Podle některých je získávání břidlicového plynu ještě důležitější pro Ukrajinu, která nemá své vlastní zdroje zemního plynu, ale je bohatá na uhlí.
