inzerce
Souvislosti:
Zachycování a ukládání (technologie CCS) je proces, při němž dochází k oddělení oxidu uhličitého z emisí, které do ovzduší vypouštějí velké elektrárny. Oxid uhličitý se poté stlačí, přepraví a uloží v geologických formacích, které se nacházejí pod zemí nebo mořským dnem.
Komise technologii CCS podporuje jako jedno ze zásadních opatření, které by mělo vést ke snižování emisí CO2. Jedním z hlavních propagátorů CCS mezi europoslanci je Chris Davies, který v Praze také vystoupil. Řada členských států se k financování CCS i nadále staví skepticky.
S konkrétním legislativním rámcem pro ukládání emisí CO2 Komise přišla v rámci klimaticko-energetického balíčku. Už v březnu 2007 se navíc členské země zavázaly k postavení 10-12 demonstračních elektráren, které by měly být uvedeny do provozu do roku 2015.
Konečně se vyjasňuje i jejich financování. V závěrečné fázi je nyní schvalování energetického stimulačního balíčku, který počítá s podporou 12 projektů CCS, na něž Unie během dalších dvou let věnuje celkem přes miliardu eur. Mezi příjemci peněz figurují: Německo, Nizozemsko, Polsko, Španělsko, Velká Británie Itálie a Francie.
CCS však i nadále provází řada problémů. Především se stále jedná o velmi drahou technologii, u níž není dostatečně vyřešena problematika vhodných úložišť. Také energetické nároky CCS rozhodně nejsou zanedbatelné. Celkově znamená podle odborníků její instalace snížení čisté účinnosti elektrárny přibližně o 6 až 14% a navýšení spotřeby paliva o 20 až 40%. Kritici také namítají, že „uhlíková bilance“ CCS je – mírně řečeno – problematická.
Stanoviska:
S úvodní řečí vystoupil europoslanec Chris Davies. Je podle něj nezbytné, aby všechny nově stavěné uhelné elektrárny byly připraveny na instalaci CCS. „Pokud nevyřešíme problém uhlí, nemůžeme se úspěšně potýkat s globálním oteplováním,“ zdůraznil Davies s odkazem na obrovské množství uhelných elektráren, které staví například jen Čína. Europoslanec si myslí, že CCS není „hudbou budoucnosti“ – pokud nezaváháme, má CCS obrovský potenciál už během další dekády. I přesto, že tu máme evropské nástroje k podpoře CCS, je na každém státu Unie, aby se rozhodl, zda chce mít na svém území CCS (je to také otázka toho, kdo bude odpovědný za případné úniky CO2 – jestli soukromníci nebo stát). Pro rozvoj CCS mohou být využity jednak prostředky Unie na vědu a výzkum, strukturální fondy i energetický stimulační balíček, zdůraznil Davies s tím, že klíčovou roli bude hrát také financování soukromých investorů. Hlavní výzvu v současnosti představuje překonání mezery, která chybí CCS ke „komerční životaschopnosti“, a to především za použití systému obchodování s povolenkami, vysvětlil Davies. Důležité bude také správné nastavení unijních regulací.
Christian Luca z koncernu Shell podtrhl, že jeho společnost se už před několika roky rozhodla zaměřit na otázky emisí CO2 a energetickou účinnost, a to bez ohledu na to, zda globální oteplování způsobuje člověk, či ne. Co se týká CCS, hodlá Shell zavést tuto technologii v celém svém dodavatelském řetězci (rafinérie, farmáři apod.). Luca velmi vítá podporu CCS ze strany Unie, která by podle něj měla v tomto ohledu ještě „přidat“. Důležité bude zajistit dostatek vhodných úložišť pro CO2 ve vytěžených nalezištích zemního plynu (časový soulad dotěžení ložisek a zahájení ukládání CO2 hraje klíčovou roli), zdůraznil Luca s tím, že dalšími zásadními faktory budou podpora veřejnosti a úspory z rozsahu. Podle Luca jsou veřejné prostředky nutné do začátku k „nastartování“ CCS, pak už musí být tato technologie životaschopná na komerční bázi – jinak ji musíme opustit.
Charles Dickson ze společnosti Alstom připomněl, že 25% elektráren po světě používá jejich vybavení. Alstom hodně spoléhá na CCS a už provozuje několik testovacích zařízení s touto technologií. Čtyřicet jedna procent emisí CO2 pochází v současnosti z výroby elektřiny a to znamená, že bez CCS není možný boj proti globálnímu oteplování. „CCS není jednou z možností, je to absolutní nutnost,“ zdůraznil Dickson. Zbývá podle něj překonat řadu překážek a dosáhnout úspor z rozsahu a zlevnit tak CCS – jiná možnost nám nezbývá. Další klíčovou výzvou je přesvědčit veřejnost o nutnosti CCS. Kapacita úložišť je podle Dicksona v Evropě dostatečná.
Trevor Sikorski ze společnosti Barclays Capital zdůraznil nutnost porovnání ceny povolenek s náklady na vývoj technologií CCS. Pokud tyto budou příliš vysoké, nevyplatí se zatím financovat vývoj CCS. Ani samotné zachytávání a ukládání CO2 se neobejde bez určitých nákladů, připomněl Sikorski. Sikorski nevidí důvod proč tak prosazovat CCS – hlavní je nechat působit trh – respektive trh s emisními povolenkami, aby vyvinul vhodné technologie ke snížení emisí CO2.
