inzerce
„Náklady na nutné změny zapojení a ztráty vzniklé přenosem elektřiny, která přes naši soustavu přetéká do soustav okolních, neseme my a potažmo i konečný zákazník,“ řekl na včerejší tiskové konferenci šéf společnosti ČEPS Petr Zeman. Dosud podle něj totiž neexistuje mechanismus, který by „náklady vyvolané operativním řízením v těchto situacích“ a náklady na související investice do rozvoje sítí jednotlivým provozovatelům kompenzoval.
To, že za rozvoj větrných parků v Německu platí čeští spotřebitelé, je však pouze jedna část problému. Druhá a mnohem závažnější spočívá podle ČEPSu v ohrožení stability celé přenosové soustavy. „V posledních dnech přenosová soustava odolávala neplánovanému náporu až 1430 MW. Namísto sjednaného exportu ve výši 130 MW do Německa k nám v posledních dnech fyzicky přitékalo až 1300 MW. Dalších asi 1000 MW z německých větrných elektráren neplánovaně přišlo přes polskou přenosovou soustavu,“ komentovala společnost ČEPS v listopadu přetížení svých sítí.
Situace je podle představitelů ČEPS sice v současnosti stabilizovaná, ale problémy se mohou kdykoliv opakovat. Jak z toho ven? ČEPS dlouhodobě prosazuje, aby se rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE) realizoval „udržitelným způsobem“ a aby se zjednodušilo povolovací řízení u výstavby nových vedení. Jinak totiž nemá šanci držet krok s rychlou výstavbou nových zdrojů „zelené“ energie.
Správci sítí sice říkají OZE opatrné „ano“, ale kladou si několik podmínek. Rozvoj OZE musí být „v souladu s technickými možnostmi provozovatelů soustav“, nesmí ohrožovat sítě v okolních zemích a náklady na připojení nových OZE musí nést „ten, kdo je vyvolal“, zaznělo na včerejší prezentaci.
O prvních dvou bodech už byla řeč, pojďme se ale zastavit u třetího. České předsednictví se v rámci svého půlročního mandátu snažilo přesvědčit ostatní členské státy, aby Unie přistoupila k zavedení takzvaného jednotného tarifu za přenos energie. Tuto částku by musel platit každý obchodník s elektřinou, který ji kupuje v jiném členském státě, a pokryla by těmto zemím náklady na její přenos. Jednání o zavedení tohoto nástroje však k úspěchu nevedla (EurActiv 8.7.2009).
Poslední podmínkou pro bezproblémový rozvoj OZE je, aby se harmonizoval s „územním a stavebním projednáním a výstavbou liniových staveb“. Jak už bylo řečeno, výstavba „zelených“ zdrojů elektřiny nesmí podle ČEPSu předbíhat rozvoj infrastruktury. A to je velký problém, který v Česku souvisí hlavně z nevyváženou podporou fotovoltaiky (EurActiv 2.11.2009).
„Zakopaný pes“ je také v nepřiměřeně dlouhém schvalování výstavby přenosových sítí, tvrdí ČEPS. Ze včerejší prezentace vyplynulo, že pokud chce ČEPS vybudovat nové vedení, musí postupně absolvovat 11 kroků, které zaberou sedm až deset let. Přitom samotná výstavba je hotová během maximálně dvou roků.
I přes tyto těžkosti hodlá ČEPS investovat do sítí tři až čtyři a půl miliardy ročně a zvýšit tak do roku 2022 jejich kapacitu o 20 % (bude postaveno pět nových rozvoden a více než 675 km nových vedení).
V rámci zvyšování stability sítí spustili jejich správci ze střední Evropy (včetně ČEPS) letos v létě online monitorovací systém RAAS, který má varovat před případnými problémy (EurActiv 31.7.2009).
