inzerce
„Máme štěstí, že Česká republika má energetický mix, který jí odpovídá, a má robustní přenosovou soustavu, díky níž nepociťuje kalamity,“ uvedl na konferenci k ochraně kritické infrastruktury v České republice Vladimír Hlavinka, člen představenstva ČEZ.
Současný stav však nelze považovat za automatický. Německý ústup od jaderné energie, plány na výstavbu rozsáhlých větrných parků v Severním moři a neexistence severojižního elektroenergetického propojení napříč spolkovou republikou představují podle Hlavinky „erodující prvky“, které je třeba řešit.
V elektroenergetice začíná v souvislosti s rozvojem obnovitelných zdrojů energie (OZE) a s nimi související decentralizací docházet k zásadní proměně. Přestože česká vláda se po nešťastném solárním boomu staví k dalšímu rozvoji obnovitelných zdrojů přinejmenším ostražitě, sousední Německo na obnovitelné zdroje z velké části sází. A vzhledem k tomu, že Česká republika není ostrov a její přenosová soustava je s okolními státy propojená, vývoj u sousedů ovlivní i jí.
„Na fenomén OZE musíme reagovat,“ zdůraznil předseda představenstva ČEPS Vladimír Tošovský.
Šéf společnosti, která v Česku provozuje přenosovou soustavu, připomněl, že ČEPS chce do roku 2023 do rozvoje sítí ročně investovat 4,5 miliardy korun. Potřebu investic společnost odůvodňuje také nutností posilovat přeshraniční přenosové kapacity a obnovovat dosluhujících vedení (EurActiv 12.1.2011).
Podle energetiků je ale realizace nových investic v České republice velmi zdlouhavá, především kvůli náročným povolovacím řízením. „Postavit jakékoli vedení je v České republice téměř nemožné,“ stěžuje si Tošovský. Podle zástupce ČEPS v Česku „neexistuje trasa z východu na západ, která by neprotínala jinou kritickou infrastrukturu, chráněné krajinné oblasti, obce, apod.“ a kde by investor nemusel o projektu vést často složitá jednání.
Energetikům leží v žaludku především proces vyhodnocování dopadů na životní prostředí, známý pod zkratkou EIA (Environmental Impact Assessment). Do procesu EIA se může zapojit kdokoli z veřejnosti a vznést proti projektu své námitky. Ty je třeba vypořádat a vyhodnotit ještě před samotným vydáním příslušných povolení ke stavbě.
Obecným záměrem EIA je zabránit negativním dopadům na obyvatele a životní prostředí, ale podle zástupců energetických společností dává tento nástroj neúměrně silnou zbraň do rukou zájmovým sdružením, jež projekt z různých pohnutek blokují.
Podle náměstka ministra životního prostředí Ivo Hlaváče je problém především v transpozici evropské směrnice, která EIA upravuje, do českého právního řádu. „Může se vyjadřovat opravdu každý? Pokud ano, činí to z některých projektů projekty na řadu let a desetiletí,“ uvedl. „To tvůrci EIA asi neměli v úmyslu,“ dodal.
Tento článek vznikl jako součást mediálního partnerství k akci "Aktuální problémy ochrany energetické kritické infrastruktury ČR", kterou uspořádalo dne 14. září 2011 Středisko bezpečnostní politiky CESES FSV UK ve spolupráci se společností ČEPS,a.s. a Institutem ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč MV GŘ HZS ČR.
