inzerce
Mezinárodní energetická agentura (IEA) včera zveřejnila pravidelnou zprávu World Energy Outlook, kde detailně vypočítává, co všechno musí svět udělat, aby dosáhl dlouhodobě udržitelné energetiky. IEA doufá, že se jí necelý měsíc před klíčovým klimatickým summitem v Kodani podaří rozhýbat stagnující jednání. Zatím se totiž zdá, že v Dánsku spatří světlo světa spíš rámcová politická dohoda všech důležitých hráčů, než detailní závazný text, který by plně nahradil Kjótský protokol (EurActiv 9.11.2009).
I když současná hospodářská krize znamená pokles v celosvětové poptávce po energiích, po jejím odeznění „hlad“ rostoucích ekonomik zase vzroste, upozorňuje IEA s tím, že spotřeba energie bude (pokud se na současných trendech nic zásadního nezmění) v průměru do roku 2030 růst o 1,5 % ročně. Z čeho se tento nárůst pokryje? Ze tří čtvrtin pomocí znečišťujících energetických zdrojů, odhaduje IEA, – prim bude i nadále hrát uhlí.
Zraky průmyslníků se musí upřít do Asie, neboť podle IEA se bude polovina nárůstu poptávky po energiích do roku 2030 realizovat jen ve dvou zemích: Číně a Indii. Svět bude sice mít na pokrytí energetických potřeb všech obyvatel dost zdrojů i dlouho po roce 2030, ovšem pokud se nynější trendy v energetice nepromění, zaplatíme vysokou cenu. Hrozí nám poškození životního prostředí (související také s pokračujícími klimatickými změnami) a narušení energetické bezpečnosti, varuje IEA.
Zpráva také podtrhává známý fakt, že bez zásadní proměny energetiky není možné účinně bojovat s klimatickými změnami. Pokud chceme udržet růst teplot pod hranicí dvou stupňů Celsia (jak doporučuje Mezivládní panel ke klimatické změně – IPCC), musí celosvětové emise vrcholit ne později než v roce 2020, uvádí studie. Podle ní si to vyžádá snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 34%, ve srovnání se scénářem, kdy by se proti změnám klimatu nepodnikalo nic (business-as-usual scenario).
A jakými pákami se těchto cílů dosáhne? Kombinací mnoha nástrojů od systému obchodování s emisemi (spojeného s jejich omezením), přes speciální dohody týkající se jednotlivých sektorů ekonomiky, až po konkrétní národní akční plány.
Největší potenciál při snižování emisí skleníkových plynů se skrývá v energetických úsporách, následovaných obnovitelnými zdroji energie, technologií zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) a nukleární energií, tvrdí IEA. Malý příspěvek ke snížení exhalací (okolo tří procent) přinese také používání biopaliv v dopravě.
Studie odhaduje, že svět bude muset jen do roku 2030 investovat 10,5 bilionu dolarů do opatření zaměřených na energetickou účinnost a „nízkouhlíkové“ zdroje energie. Tato investice se však rychle vrátí: jen během dalších dvou dekád totiž umožní snížení účtů za energie ve výši 8,6 bilionu dolarů, předpokládá IEA.
„Hlavní výzvou pro současná jednání o klimatu je, aby se politici dohodli na mechanismech, které povzbudí nezbytné investice a také na tom, jak je financovat v zemích, které stojí mimo OECD,“ říká šéf IEA Nobuo Tanaka.
Podle odhadů IEA budou rozvojové země jen v další dekádě potřebovat na zmíněné investice 197 miliard dolarů ročně, což je skoro dvojnásobek částky, se kterou počítá Evropská unie (EurActiv 30.10.2009). Mimochodem, podle IEA udělala z rozvojových zemí pro ochranu klimatu nejvíce Čína, která už plánuje a uskutečňuje celou řadu opatření na snížení emisí.
