inzerce
Včera a dnes se v Praze koná konference Asociace energetických manažerů zaměřená na představení Státní energetické koncepce MPO. Během jejího prvního dne zaznělo mnoho projevů, ale málo kritických hlasů. Ani nebylo divu: mezi 11 řečníky jich 10 pocházelo přímo z ministerstva nebo z řad energetiků. Z ministerstva životního prostředí (které je mimochodem od místa konání konference vzdáleno zhruba 10 minut volnou chůzí) nedorazil nikdo.
Náměstek ministra průmyslu Tomáš Hüner vystoupil s obhajobou SEK a na tabulkách a grafech se snažil dokázat, že – navzdory nářkům zelených aktivistů – je na tom Česko již nyní v energetických úsporách či redukci emisí CO2 dost dobře. Jako výchozí základny pro srovnání se současností však použil roky 1990 (emise) a dokonce 1974 (energie), což znamená, že nevzal v potaz vliv pádu řady nehospodárných podniků těžkého průmyslu v devadesátých letech na tyto statistiky. Zapomněl se navíc zmínit o tom, že české roční emise na obyvatele (14,2 tuny CO2) jsou stále, hlavně díky velké závislosti Česka na uhlí, o 35 % vyšší, než je průměr EU.
Podle Hünera je SEK velmi ambiciózní nejen v další redukci emisí CO2 (o 50 % do roku 2050), ale také ve využívání obnovitelných zdrojů energie pro výrobu elektřiny (30 % do roku 2030).
Jsme s MŽP na jedné lodi
Šéf ministerských poradců Pavel Šolc ve svém projevu upozornil na to, že naše energetika bude v budoucnosti postavená především na jádru, s čímž ostatně počítá i energetická koncepce z roku 2004, zpráva tzv. Pačesovy komise i aktualizovaná SEK. Co víc, podle Šolce jde stejným směrem i Politika ochrany klimatu v ČR z pera MŽP, která v roce 2020 předpokládá větší podíl jádra na výrobě elektřiny než SEK. „Životní prostředí je tedy jadernější než my,“ říká Šolc.
To je ale dost velké zjednodušení. Pravdou zůstává, že MŽP počítá s výstavbou nových jaderných reaktorů, které nicméně v Politice ochrany klimatu označuje za „soukromou aktivitu společnosti ČEZ“, ale na druhou stranu jasně říká, že se můžeme bez nových jaderných bloků obejít a redukovat emise CO2 o 20%.
„Splnění cíle 20% snížení emisí skleníkových plynu mezi roky 2005 a 2020 bez započtení jaderné energie je tedy možné dosáhnout, musí být ale realizována všechna dostupná opatření. Splnění cíle je ambiciózní, ale realizovatelné při plném a včasném využití vhodně zvolených nástrojů,“ píše se v Politice ochrany klimatu.
Připomeňme, že Unie se jako celek zavázala k redukci emisí CO2 o 20 % do roku 2020 (oproti roku 1990) a je ochotna jít až na 30% snížení, pokud se připojí i další klíčoví hráči. O konkrétních obrysech nové dohody, která nahradí Kjótský protokol, se právě intenzivně jedná – klíčová konference v Kodani proběhne 7.-18. prosince. Odborníci se ale vesměs shodují, že jednání o nové klimatické dohodě se protáhnou do příštího roku (EurActiv 9.11.2009).
Je tedy zřejmé, že pokud jde o jádro, jsou pozice MPO, které nahlas mluví o těžbě uranu a stavbě nových bloků i úplně nový elektráren, a MŽP, jež nepovažuje další výstavbu za nutnou, diametrálně odlišné.
Podobná je situace u obnovitelných zdrojů energie (OZE). Zatímco Šolc si včera stěžoval na to, že 13% cíl (do roku 2020) splní Česko „s jazykem na vestě“ a za cenu obrovských nákladů, MŽP v obnovitelných zdrojích vidí obrovský potenciál pro celou ekonomiku i ve snižování emisí CO2.
Zásadní rozpor v pohledu na svět mezi oběma rezorty včera potvrdil i velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška: MŽP se podle něj domnívá, že spotřeba energií bude postupně klesat, zatímco MPO je přesvědčeno o opaku. Bartuška tvrdí, že si obyvatelé Česka musí sami rozhodnout, zda se jim líbí „současný konzumní život plný supermarketů“, nebo jestli si chtějí utáhnout opasky.
Na dotaz EurActivu, zda spolu MŽP a MPO spolupracují, však ministr průmyslu Vladimír Tošovský odpověděl, že ano, nicméně jeho rezort obecně považuje cíle MŽP za „příliš optimistické“.
Dejte to teplárnám. My ale nemůžeme
Zástupci ekologické organizace Greenpeace si včera Tošovskému na tiskové konferenci postěžovali, že Česko je v současnosti čtvrtým největším vývozcem elektřiny na světě a zeptali se ho, proč část uhlí nepřesměrovat z elektráren do tepláren, což by pomohlo zachránit obce ohrožené těžbou uhlí. Podle ministra však stát nemá takovou moc „aby jednomu něco bral a druhému dal“ a navíc uhlí je potřeba jak pro výrobu elektřiny, tak tepla. Tošovský také upozornil, že limity na těžbu uhlí platí jen pro státní společnosti a je možná dohoda těžařů se soukromými majiteli domů a pozemků, které leží nad zásobami uhlí.
Podle Šolce je navíc i v budoucnu nutné zachovat 5-15% přebytky výroby elektřiny a to hned z několika důvodů. Česko je (a v dalších dekádách také bude) obklopeno importéry elektřiny, a proto nám jedině přebytková bilance zajistí energetickou bezpečnost. Podle něj black out hrozí především zemím, které nemají dostatek vlastních zdrojů. A konečně, Šolc tvrdí, že pokud budeme schopni elektřinu efektivně vyrobit, není důvod v ní nemít výhodný vývozní artikl. Ekologické organizace se však často ptají, komu tyto výhody poplynou a za jakou cenu.
