inzerce
Souvislosti:
Francouzský a německý energetický trh ovládá malý počet velkých energetických společností, bývalých státních monopolů, které zároveň vlastní a ovládají velké elektrárny a rozvodné sítě.
S podporou vlád obou zemí tyto podniky vytrvale oponují plánům Komise na posílení konkurenceschopnosti na trhu s energiemi prostřednictvím vlastnického oddělení výroby a přenosu energií. Energetické společnosti by tak ztratily možnost energii zároveň vyrábět a distribuovat (pro více informací o posledním návrhu Komise na liberalizaci viz LinksDossier Reakce na třetí liberalizační balíček v energetice).
Lze však očekávat, že Francie a Německo s tímto návrhem narazí na odpor zemí, kde již oddělení výroby a přenosu proběhlo, jako jsou Španělsko, Itálie či Velká Británie.
Témata:
Akciová společnost
Ústředním bodem francouzsko-německého plánu, který má podobu dodatků k návrhu Komise o liberalizaci energetických trhů, je otázka vlastnictví a řízení provozovatelů přenosových soustav, kteří mají pod kontrolou přístup k přenosovým soustavám a jsou na národní úrovni zodpovědné za přenos elektřiny.
Na rozdíl od plánu Komise, který počítá s oddělením vlastnictví nebo řízení provozovatelů přenosových soustav od výroby energie, přicházejí Francie a Německo s návrhem, podle nějž by se společnosti transformovaly na akciové společnosti a vznikl by oddělený management a představenstvo dceřinné společnosti (tj. provozovatele přenosových soustav) s jasně stanovenými hranicemi pro ovlivňování ze strany mateřské společnosti (tj. výrobce energie).
V rámci tohoto schématu by mateřská společnost neměla pravomoc řídit běžné provozní operace provozovatele přenosové soustavy. Provozovatele by řídil nezávislý management s „právem provádět nezávisle na integrovaném elektrárenském podniku (tj. mateřské společnosti) rozhodnutí týkající se aktiv nezbytných k provozu, údržbě nebo rozvoji sítě“, píše se v návrhu.
Takové opatření se do jisté míry podobá druhému řešení, které Komise navrhla v rámci svého třetího energetického balíčku, podle nějž by vlastníkem provozovatele přenosové soustavy mohla být i nadále stejná společnost za podmínky, že vznikne tzv. nezávislý systémový operátor (ISO), jehož smyslem je zabránit konfliktu zájmů a zajistit investice do infrastruktury a nediskriminační přístup konkurenčním výrobcům k síti.
Francouzsko-německé plány jdou ale proti možnosti vytvoření nezávislého systémového operátora ve zjevné snaze eliminovat vliv třetích stran na dohled a řízení.
Investovat ano, ale s omezeními
Francie s Německem odmítají možnost vytvoření nezávislého systémového operátora, která by znamenala ztrátu dohledu mateřské společnosti nad investičními rozhodnutími provozovatele přenosové soustavy. Ve svém návrhu chtějí dát mateřské společnosti právo „schvalovat roční finanční plán, případně jiný rovnocenný nástroj provozovatele přenosové soustavy, a stanovovat souhrnný limit na úroveň zadlužení své dceřinné společnosti“.
Mateřská společnost nebude moci „udělovat instrukce zasahující do běžných provozních operací ani takové, které by se týkaly výstavby nebo modernizace přenosových sítí“, ovšem pouze pod podmínkou, že tato rozhodnutí „nepřekročí rámec podmínek schválených ve finančním plánu“.
Provozovatelé přenosových soustav by podle plánu měly mít právo v desetiletém horizontu iniciovat investiční rozhodnutí, která by byla připravena ve spolupráci s mateřskou společností na základě „rozumné hypotézy o vývoji výroby, spotřeby a obchodu s ostatními zeměmi“.
Finanční plány by poté byly předloženy státnímu orgánu, který by zahájil proces veřejné konzultace, v němž by „všichni relevantní uživatelé sítí“ měli příležitost navrhnout změny v plánu.
Státní orgány by měly vyhrazeno právo přimět provozovatele přenosových soustav k realizaci určitých investic, které by se během konzultačního procesu projevily jako nezbytné.
Připojení k síti
Ve zjevné snaze rozptýlit obavy, zda bude přístup do sítí spravedlivý, plán stanovuje, že provozovatelé přenosových soustav nesmí novým elektrárnám odmítnout přístup k síti na základě argumentu nedostatečné kapacity. To by znamenalo, že provozovatelé budou nuceni modernizovat soustavu tak, aby se přizpůsobila novým účastníkům na trhu.
Kdo koho reguluje?
Podle francouzsko-německého plánu by provozovatelé přenosových soustav měli vytvořit návrh „programu plnění“ (compliance programme) a jmenovat „nezávislého referenta pro kontrolu plnění“, který by kontroloval, zda nemůže dojít k diskriminačnímu chování ze strany provozovatelů přenosových soustav. Program by navíc musel přezkoumat státní regulační orgán.
Nezávislost národních regulačních orgánů je ale zastánci vlastnického oddělení opakovaně zpochybňována. Noví výrobci jsou údajně regulátory diskriminováni na úkor energetických firem dlouhodobě působících na trhu.
Komise navrhuje posílit pravomoci a nezávislost národních regulátorů a zároveň vytvořit novou evropskou agenturu, která by měla na starost koordinaci národních regulátorů a dohled nad mezinárodní spolupráci v oblasti přenosu energií.
Omezené pravomoci agentury ovšem řada národních regulátorů kritizuje a řada z nich je přesvědčená že bez silného evropského regulátora dohlížejícího na chování národních orgánů není možné v EU vytvořit fungující trh s energiemi. Podle Komise je však možnost vytvoření silného celoevropského regulátora v současné době politicky neprůchodná.
Další kroky:
- Francie a Německo mají Komisi představit svůj plán do konce tohoto týdne.
- 28. února 2008 bude zasedat Rada ministrů pro energetiku, která se bude poprvé zabývat třetím balíčkem na liberalizaci energetiky.
