inzerce
Dvojka na italském energetickém trhu upřednostňuje projekt plynovodu Turecko-Řecko-Itálie (ITGI). Podle Elia Ruggeriho, ředitele pro plynárenskou infrastrukturu společnosti Edison, je ITGI z hlediska nákladů konkurenceschopnější a může tvořit „první fázi“ projektu Nabucco.
Ruggeri si postěžoval, že se příliš pozornosti upírá k Nabuccu a přitom ze strany EU chybí „jasný signál“ k jižnímu koridoru. V této souvislosti nastínil, jak by podle jeho společnosti měla do budoucna vypadat struktura potrubí, která by do Evropy přiváděla plyn ze zemí mimo Rusko.
Zástupce společnosti Edison předpokládá, že do roku 2015 poptávka po zemním plynu výrazně neporoste. Za těchto okolností by mohl být jediným dodavatelem z kaspické oblasti Ázerbájdžán, jehož plyn by do Evropy proudil přes území Turecka. Ruggeri ale připomněl, že na rozdíl od zásob ropy jsou ázerbájdžánské zásoby zemního plynu relativně nízké. Ročně je odsud možné dovážet maximálně dvě miliardy kubíků, odhaduje.
Výhody finanční i politické
Objemy, které je Ázerbájdžán schopen dodávat, stačí podle Edisonu na rozvoj středně velkého plynovodu, jakým je právě ITGI. Projekt je podle něj výhodný z finančního i politického hlediska.
Krom tohoto projektu je z pohledu firmy významná také modernizace turecké infrastruktury a propojení mezi Tureckem a Řeckem (plynovod je v provozu od roku 2007), probíhající výstavba propojení mezi Řeckem a Itálií (plynovod Poseidon) nebo propojení Řecko (Komotini) - Bulharsko (Stara Zagora). Posledně jmenovaný projekt je částečně financován i z peněz EU.
Plynovod ITGI by po uvedení do provozu měl z Ázerbájdžánu vést přes území Gruzie a Turecka (stávající plynovod Baku-Tbilisi-Erzurum) do Řecka a odsud pod Jónským mořem do Itálie. Jedna z větví, která má vést z řeckého Komotini do bulharské Stare Zagory má po roce 2013 ukončit jednostrannou závislost Bulharska na ruském plynu (mapa projektu viz zde).
Projekt ITGI v současné době čerpá podporu v hodnotě 100 milionů eur na plynovod Poseidon a 45 milionů eur na výstavbu propojení mezi Řeckem a Bulharskem. V porovnání s plynovodem Nabucco je projekt ITGI „levnější a vyspělejší“, říká Ruggeri. Pokud by došlo k výstavbě Nabucca a ukázalo se, že pro něj neexistuje dostatek plynu a musí být provozován s poloviční nebo dokonce nižší kapacitou, byla by jeho cena z pohledu spotřebitelů neúměrně vysoká, dodává.
Tak „obrovskou infrastrukturu“ jako je Nabucco bude Evropa podle Edisonu potřebovat až po roce 2020, ovšem pouze za předpokladu, že bude k dispozici plyn z Iráku nebo Turkmenistánu. Irácký plyn je momentálně nedostupný kvůli konfliktu mezi představiteli iráckého Kurdistánu (kde se naleziště zemního plynu nacházejí) a centrální vládou v Bagdádu. A v případě Turkmenistánu se maximální možné dodávky do EU po roce 2020 odhadují na 10 miliard kubíků ročně. Očekávaná kapacita Nabucca je přitom 31 miliard kubíků ročně.
Ruggeri během včerejšího setkání s novináři důrazně odmítl, že by se jeho společnost pokoušela konkurovat Nabuccu. Ambiciózní evropský projekt podle něj představuje „příští fázi jižního koridoru“.
Na otázku EurActivu, zda se o svých představách společnost Edison podělila také s komisařem pro energetiku Güntherem Oettingerem, zástupce společnosti přiznal, že k setkání došlo. Do konce roku bylo třeba přijmout rozhodnutí, zda EU projekt ITGI podpoří, sdělil Ruggeri.
Zástupce společnosti ovšem připustil, že v případě, kdy by se Ázerbájdžán rozhodl prodat svůj plyn Rusku, se celý projekt rozpadne. „Pokud Ázerbájdžánci prodají svůj plyn Rusku, můžeme se s jižním koridorem rozloučit. Ázerbájdžánci jsou zcela klíčoví,“ dodal.
