inzerce
Příští týden proběhne právě v Polsku mezinárodní summit o klimatických změnách pod hlavičkou OSN. Faktem ovšem zůstává, že Evropa na něm jen těžko bude mít potřebnou váhu, protože se nedokáže shodnout na vhodných opatřeních týkajících se boje proti změnám klimatu ani v rámci sedmadvacítky. Neziskové organizace i představitelé OSN se obávají, že by Evropa mohla ztratit svou vedoucí úlohu v rozhovorech o omezování emisí skleníkových plynů a jednání o nové smlouvě, která by měla nahradit Kjótský protokol, skončí fiaskem.
„Evropská unie má historickou odpovědnost a musí hrát vůdčí roli v globálních jednáních o klimatu. Země střední a východní Evropy (CEE) se musí rozhodnout, zda chtějí takovou roli hrát nebo zůstat pozadu,“ píše se v otevřeném dopise skupiny neziskových organizací ze zemí CEE adresovaném vládám těchto států.
V Evropě jde především o dlouho diskutovaný klimaticko-energetický balíček, který předpokládá snížení emisí skleníkových plynů o 20% (oproti referenčnímu roku 1990) do roku 2020. Plán, s jehož schválením se počítalo do konce letošního roku však dostává vážné trhliny. Ve světle celoevropského hospodářského zpomalení totiž řada států přehodnocuje svůj postoj k tomuto návrhu.
Skupina sedmi států (Česko v ní chybí), které se až na Itálii rekrutují z nových členských zemí Unie, požaduje minimálně odsunutí platnosti klimaticko-energetického balíčku na pokrizové období. Politici v těchto státech, kde je průmysl často životně závislý na fosilních palivech (což platí zejména v případě Polska), se obávají, že přijetí balíčku by mělo za následek krachy podniků a rozsáhlé propouštění. Zastánci návrhu naopak argumentují tím, že Evropa nemůže z „čistými“ technologiemi čekat na konec krize, protože právě nová inovativní řešení ji pomohou na cestě ven z recese. „Nejsem si jistá, jestli Evropa může pokročit vpřed pomocí ochraňování průmyslových podniků, které patří minulosti,“ prohlásila nedávno dánská minystryně pro energetiku Connie Hedegaard.
Neschopnost států sedmadvacítky při nalézání konsenzu nad klimatickými otázkami se naplno projevila například toto pondělí, kdy se členské země nedokázaly shodnout na výši postihu pro automobilky, které překročí povolené emisní limity. Francouzům a Italům přísné regulace nevadí, zatímco Němcům, tradičně produkující hlavně velká auta, se do zavádění sankcí pro „neposlušné“ automobilky, které navíc nyní zápasí s poklesem prodejů, vůbec nechce.
