inzerce
Souvislosti:
Plánovaný plynovod Nord Stream má do německého Greifswaldu přivádět po trase dlouhé 1.220 kilometrů plyn z ruského Vyborgu. Potrubí má být vedeno po dně Baltského moře a jeho kapacita má být až 55 miliard krychlových metrů ročně, což je množství, které by bylo schopné uspokojit potřeby více než 25 milionů domácností. S výstavbou by se mělo začít příští rok v dubnu.
Konsorcium stojící za projektem plynovodu Nord Stream tvoří vedle ruského Gazpromu německé energetické společnosti BASF/Wintershall Holding AG, E.ON Ruhrgas AG a nizozemská Gasunie. Majoritní podíl v konsorciu má přitom Gazprom (51%). Podle dostupných informací má o členství zájem i francouzský GDF Suez.
Že se jedná o projekt evropského významu podtrhuje skutečnost, že získal status, díky němuž podléhá evropským pravidlům pro transevropské energetické sítě. Unie mu tento status udělila v roce 2006. Celkový rozpočet plynovodu má být 7,4 miliardy eur a jedná se tak o historicky největší soukromou investici do výstavby infrastruktury.
Některé ze zemí jako jsou Švédsko, Polsko a pobaltské republiky ale projekt považují za značně kontroverzní.
Na jaře roku 2006 se rozběhl rozsáhlý mezinárodní konzultační proces a dialog se zeměmi v pobaltském regionu. Letos v březnu předložilo vedení projektu Nord Stream „Zprávu z Espoo“ v níž detailně popisuje potenciální dopady plynovodu podél celé jeho trasy. Dokument konsorcium zaslalo Rusku, Finsku, Švédsku, Dánsku a Německu neboť plynovod má podle plánů vstoupit do hospodářských zón nebo pobřežních vod těchto zemí. Polsko, Lotyšsko, Litva a Estonsko dostaly jakožto země, kterých se realizace plynovodu rovněž dotkne, pouze kopie zprávy.
Ve všech devíti zemích, kterých se projekt nějakým způsobem dotkne nyní konsorcium Nord Stream pořádá sérii veřejných setkání, na nichž o projektu informuje.
Témata:
Litevská prezidentka na včerejším tiskovém brífinku který se konal v Evropském parlamentu zareagovala na dotaz novinářů zda projekt Nord Stream patří pořád mezi priority Evropské unie nebývale ostře. „O tom, že by to byl pro EU prioritní projekt, slyším poprvé,“ uvedla Grybauskaite, která byla ještě počátkem roku evropskou komisařkou odpovědnou za finanční programování a rozpočet EU.
Předseda Evropského parlamentu a bývalý polský ministr Jerzy Buzek litevskou prezidentku ve jejích slovech podpořil. Souhlasí s ní prý „na 100%“.
Jak to tedy vlastně je? V září roku 2006 Evropský parlament společně s Radou ministrů přiznal projektu plynovodu Nord Stream status „projektu evropského zájmu“ a komisař pro energetiku, Andris Piebalgs (který pochází z další dotčené země – Lotyšska) sám projekt při několika příležitostech označil jako „prioritní projekt“. Dá se ovšem diskutovat o tom, že od roku 2006 došlo ke změnám v plánované trase plynovodu tak, aby obešel pobřežní vody těch zemí, jejichž vztahy s Moskvou jsou napjaté.
Grybauskaite zdůraznila, že Nord Stream „v žádném případě“ nebude financován z evropských peněz a tudíž „není možné“, aby se jednalo o prioritní projekt. Prezidentka dodala, že Litva má k projektu vlastní výhrady týkající se jeho možných dopadů na živostní prostředí a byla by proto ráda, kdyby projekt „zmizel ze stolu“.
Buzek jí v tomto ohledu vyjádřil svou podporu a přítomným novinářům připomněl, že ani on za celých pět let, kdy byl členem parlamentního výboru pro průmysl, výzkum a energetiku neslyšel o tom, že by byl „Nord Stream“ pro Unii prioritou.
V obecné rovině pak oba (Buzek i Grybauskaite) zdůraznili, že Evropská unie potřebuje „společnou energetickou politiku“. Zároveň ovšem uznali, že s podobným projektem smlouvy nepočítají.
Na otázku EurActivu zda by taková společná energetická politika znamenala, že bude zapotřebí zvláštního evropského zmocněnce který by měl dostatek pravomocí k tomu, aby mohl jednat z Gazpromem či Kremlem Grybauskaite uvedla, že navzdory tomu, že Lisabonská smlouva obsahuje některá opatření směřující k lepší koordinaci energetické politiky, problém není ve smlouvách, ale v politické vůli členských zemí.
Uvedla dále, že pobaltské země potřebují své elekrické přenosové soustavy napojit na zbytek Evropy a vyjádřila naději, že jim Evropský parlament pomůže tento problém vyřešit.
Buzek dodal, že s litevskou prezidentkou hovořili také o jaderné energii. Jadernou elektrárnu Ignalina, která pracuje se zastaralou sovětskou technologií a která má být koncem letošního roku na základě požadavků uvedených v přístupové smlouvě k EU odstavena, má v nadcházejících letech nahradit elektrárna Visaginas.
