inzerce
Katinka Barysch, zástupkyně ředitele Centre for European Reform (CER), říká, že přes všechny problémy a odklady je projekt Nabucco „stále smysluplný“ a měl by zůstat vlajkovou lodí unijní energetické politiky.
Nicméně studie z 5. května Unii upozorňuje, že možnosti plynovodu zajistit dodávky plynu z Ázerbájdžánu, Turkmenistánu a Iráku jsou omezené. Počítá se s tím, že plynovod Nabucco bude brát plyn z kaspického regionu a možná také z Blízkého východu. Velkým konkurentem v boji o zdroje zemního plynu je ale ruský projekt South Stream.
V březnu prohlásil eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger, že konečné rozhodnutí o stavbě Nabucca by mělo padnout do konce roku 2010. Připustil ale, že dokončení plynovodu může být posunuto o čtyři roky – z roku 2014 na rok 2018 (EurActiv 26.3.2010).
Přes nedostatečnou poptávku po plynu z Nabucca, která v současnosti projekt tíží, a ambiciózní klimatické plány EU odborníci CER tvrdí, že v budoucnosti evropská spotřeba plynu neustále poroste. „Pokud jsou tyto předpovědi pravdivé, tak bude EU k uspokojení rostoucí poptávky potřebovat Nord Stream, South Stream i Nabucco,“ tvrdí Barysch.
Nabucco, které je hlavním prvkem unijní strategie v oblasti jižního koridoru, má snížit závislost EU na dovozu plynu z Ruska. Dalším cílem je napojit Unii na kaspickou oblast, která je bohatá na zásoby zemního plynu, a v budoucnosti možná také na Blízký východ.
Barysch také vyjádřila názor, že EU a jednotlivé členské státy by měly Nabuccu vyjádřit výraznější podporu, pokud věří, že tento projekt má významnější cíle, než „umožnit některým energetickým společnostem vydělávat na dopravě dalšího plynu do Evropy.“
Nejdříve zajistit dodávky
V současnosti je jediným připraveným zdrojem plynu pro Nabucco ázerbájdžánské ložisko Šach Deniz. Druhou fázi realizace Nabucca ale zpomalují bilaterální neshody mezi Ankarou (hlavním městem Turecka) a Baku (metropolí Ázerbájdžánu).
Turkmenistán, který většinu svého plynu vyváží do Ruska, usiluje o napojení na plynovod Nabucco. Barysch ale říká, že problémem jsou smluvní a přepravní otázky.
Dalším potenciálním dodavatelem pro unijní plynovod je Irák. I zde ale existuje několik překážek – hlavní nevyřešenou otázkou zůstává jak rozdělit příjmy mezi Bagdád a Kurdistán, odkud většina iráckého plynu pochází.
Přestože by Nabucco mohlo pomoci k těsnějším vztahům EU s výše uvedenými zeměmi a také s Tureckem, studie CERu upozorňuje, že EU „má na většinu rizikových otázek Nabucca pouze omezený vliv.“
V červnu se v Istanbulu nebo Bruselu uskuteční konference zástupců všech zúčastněných stran. Na projektu Nabucco spolupracují hlavní evropské energetické společnosti: rakouská ÖMV, maďarský MOL, německá RWE, bulharský Bulgargaz, rumunský Transgaz a turecký Botas.
Tři z těchto společností – ÖMV, MOL a Bulgargaz – už zároveň podepsaly kontrakt s ruským projektem South Stream, což vyvolalo otázky, jak vážně se firmy chtějí na Nabuccu podílet.
