inzerce
Ve včerejším projevu v Moskvě označil ruský premiér Putin plán na rekonstrukci ukrajinské sítě plynovodů (byl představen ten samý den v Bruselu) za „nedomyšlený a neprofesionální“. Tvrdou kritiku sklidila dohoda mezi Unií a Ukrajinou také od ruského ministra pro energetiku Sergeje Shmatka, který dokonce prohlásil, že může mít vážné důsledky pro evropské spotřebitele.
Evropsko-ukrajinská deklarace zveřejněná včera v Bruselu slibuje Ukrajincům unijní pomoc s modernizací 13 500 km tamní sítě plynovodů. Dohodu podepsala ukrajinská premiérka Julia Tymošenko, nicméně v Bruselu byl přítomen i prezident Viktor Juščenko, který pro tentokrát zapomněl na osobní antipatie s Tymošenko. Zástupci Komise přivítali včerejší dohodu jako velký krok vpřed.
Vztahy Unie s Ruskem se po sporech o dodávky zemního plynu z počátku roku nyní opět přiostřily a to především díky schválení tzv. Východního partnerství, tedy iniciativy zaměřené na upevnění vazeb Unie se státy, v nichž měla desítky let hlavní slovo Moskva. K formálnímu „spuštění“ Východního partnerství dojde sice na summitu v Praze až na začátku května, Rusko nicméně už teď mluví o tom, že neznamená nic jiného, než rozšíření unijní „sféry vlivu“ na východ. Putinovu administrativu také dvakrát nepotěšila slova předsedy EK Barrosa o tom, že Ukrajina bude ve Východním partnerství „vlajkovou lodí“.
Nikdo z Unie samozřejmě nezastírá, že v rámci posilování vazeb na východ bude hrát prim energetická politika ani to, že s Ruskem se pro tuto iniciativu nepočítá. Rusy jistě nenadchnul ani fakt, že pokud budu situace ohledně ukrajinských sítí transparentnější, snadno se zjistí, kdo kam posílá zemní plyn. Ruská delegace včera uraženě opustila bruselská jednání a zorganizovala vlastní narychlo svolanou tiskovou konferenci.
„Naneštěstí jsme zjistili, že v dokumentu není ani zmínka o Rusku jako strategickém partneru Unie a Ukrajiny v dodávkách zemního plynu,“ řekl Shmatko a dodal: „Z našeho pohledu může být podobný projekt úspěšný jen v případě, že se ho aktivně zúčastní všechny zainteresované strany.“ Shmatko se domnívá, že podobný čistě „politicky motivovaný projekt“ k ničemu nepovede.
Valeri Golubev, člen vedení ruské společnosti Gazprom upozornil, že modernizace ukrajinských plynovodů bez účasti Ruska přijde na dvojnásobek peněz, což dopadne na spotřebitele. Podobný plán by podle něj měl být realizován v rámci rusko-ukrajinského konsorcia (Gazprom-Naftogaz), ke kterému by se pak mohly připojit i evropské společnosti. Dohoda o založení zmíněného konsorcia byla součástí smlouvy o obnovení dodávek plynu z Ruska na Ukrajinu letos v lednu.
Shmatko i Golubev shodně vyvrátili reálnost návrhu Komise na zavedení jednotného poplatku za transport plynu přes Ukrajinu. Podobně se vyjádřili také k odhadované celkové sumě potřebné na modernizaci ukrajinských sítí, kterou Unie vyčíslila na 2,5 až 3 miliardy eur. Oba politici také prohlásili, že Rusko není znepokojeno ambicemi Kyjeva na přistoupení k tzv. Energetické chartě (Energy Charter Treaty; přijatá v roce 1994. Tato smlouva pokrývá klíčové oblasti obchodu, ochrany investic, energetické výkonnosti, ekologických otázek a řešení vzájemných sporů. Smlouvu podepsalo 51 států a vešla v platnost v roce 1998. Rusko ji opakovaně odmítlo ratifikovat.)
Komisařka pro vnější vztahy Benita Ferrero Waldner prohlásila, že podepsání ukrajinsko-unijní deklarace je „pouze začátek“. „Tato dohoda je klíčovým krokem k obnovení důvěry v Ukrajinu jako spolehlivé partnera v energetických otázkách,“ prohlásila Waldner a dále potvrdila, že Ukrajina a energetika budou dominovat unijnímu Východnímu partnerství. Kooperace v energetické oblasti je důležitá také z hlediska vyjednávání o nové asociační dohodě s Ukrajinou, připomněla Waldner.
